Rubriky
2021 Cestovatelský deník Itálie

Červen 2021

Konečně je tu červen. Vytoužený měsíc a naděje, že letos konečně vycestujeme do Itálie. Rezervaci, kterou jsme měli  z roku 2020 nám Italové na 2021 potvrdili a převedli placený rezervační poplatek. Vypadá to dobře. Přesto do poslední chvíle nevíme, co bude. Jedno je jasné doba covidová převrátila život na celé zeměkouli. Přestože máme ukončené očkování, v EU bude platit až od 1.7. Každý den čteme info jak vycestovat a co potřebujeme, podmínky se mění častěji, než jsme schopni sledovat. Čert aby se v tom vyznal.
Potřebujeme pro Itálii vyplnit on line formulář Passanger Locator Form a covid Test ne starší 48 hodin. To nám trochu změnilo plány. Abychom měli na hranicích platný doklad o testování musíme rovnou do Itálie.  Na výsledky PCR testu čekáme několik hodit a vyrážíme. Tak trochu v netradiční hodinu, ve 3 ráno, protože nebudeme z časových důvodů platnosti testu v Rakousku přespávat. Těšíme se, že konečně cesta bude náznak normálu. Natěšené jsou i holky, které tentokrát cestují trochu jinak. Na sedadlo jsme dali Appii boudičku. Tessy je na svém místě pod stolem.

Jedeme směr Itálie, malý kemp Agroturismo. Jako obvykle tankujeme za příznivou cenu CZK 28,50/l  v Dolním Dvořišti a poté ve Villachu za Eur 1,569/l. (v přepočtu ca 41 Kč/l). O 1 EUR zdražily i tunely v Rakousku. Letos platíme EUR 12,50. Po překročení hranic do Itálie stavíme u prvního Autogrillu na pravé italské kafe. Letos jsme ho dostali místo do kelímku už do hrnečku. Velmi příjemně nás to překvapilo.
Po pár km sjíždíme z autostrády a míříme po vedlejší silnici směr Udine. Cíl restaurace a oběd. Podařilo se nám najít parkování přímo před restauraci. Super. Za Lasagne Bolognese, půl litru bílého vína a litru neperlivé vody platíme EUR 27.  Celkem dobrá cena a spokojený žaludek.
Do kempu Agriturismo CARSO, Trieste přijíždíme kolem 15 hodiny. Vyplňujeme potřebné doklady včetně prohlášení, že nejsme v karanténě, a že nemáme Covid. Kemp je hodně prázdný. To co potřebujeme je klid a pohoda. Zapomenout na všechno a žít. To se nám opravdu podařilo. Postavili jsme obytku tak, že na jih máme kmen stromu, což znamená satelit nefunguje. Ze začátku nás to štve, ale nakonec jsme rádi, že jsme si odpočinuli i od zpráv a všech informaci z domova. Žijeme tady a teď.

Agriturismo Carso

I holky jsou hodně spokojené, míst na čuchání po kempu je dostatek. Všude čisto. Sprchy a teplá voda zdarma. K dispozici mýdlo, desinfekce a saponát na nádobí. V kempu je i bazén. Ten jsme nevyužili, už se totiž těšíme na slanou vodu.
Zatím jsme ujeli celkem 732 km se zastávkami za 12 hodin. Za dvě noci v oaze klidu jsme zaplatili 63 EUR a zrelaxovaní pokračujeme dál.

Pokračování se připravuje

Rubriky
2021 výlety Turistika

Začínáme strakatou turistiku 2021

Ne nadarmo se říká „Nikdy neříkej Nikdy“. Vzhledem k věku Tessy jsme se původně rozhodli, že další sezonu už nedáme, ale nedalo nám to.
Je prosinec, sníh jsme měli jeden den a je zase pěkně počasí a tak se rozhodneme urvat první bod do sezony 2021, která se počítá od listopadu 2020 do listopadu 2021.
Křížová cesta Modřany
Příjemná procházka, ne moc velkým parčíkem, náročnost žádná, lehké stoupání do kopce a pak zase dolu. Není to ani 1 km.

A tak se rozhodneme pro procházku na letiště Točná. Hodně se tu změnilo od dob, kdy jsme tam chodili pravidelně o víkendech.

Téma měsíce : strakáč a advent. 
Není to klasika – musí tam být něco čertovského, mikulášského či andělského. My vyfotili Čertovku.

Je 29.12.2020, v noci se konečně objevil sněhový poprašek, ale jak přišel, tak zmizel. Obloha krásně modrá, teplota kolem nuly a tak vyrážíme ulovit další body do Strakaté turistiky. Vyrážíme do Prahy, protože díky covid lockdownu předpokládáme, že bude poloprázdná a také byla.
1) Čertovka
2) Památky Unesco – historické centrum Prahy
3) KC Petřín

Trochu nám vypadl Unesco – Průhonický park

Fotoalbum 

Rubriky
2020 2020 výlety Česká Republika Cestovatelský deník

2020 říjnové toulání

Pravděpodobně poslední letošní toulání v této podivné době. Původně mělo být jedno z prvních. Kemp jsme platili v březnu a díky Covidu nevyjeli. Na druhou stranu, jsme měli cíl pro konec sezony a důvod vyrazit i tehdy, kdy předpověď počasí byla nevalná a kdy cestování ještě bylo povoleno.
Navštívili kraj Vysočina, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský. CHKO Moravský kras, CHKO Beskydy a CHKO Poodří.
Zázemí jsme měli v kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm.
Celá fotogalerie navštívených míst je zde.

Vyrazili jsme brzy ráno. Na cestu nám svítí sluníčko, ujíždíme dešti, který má byt v Čechách, a tak máme dobrý důvod se cestou toulat.
Prvním cílem je Třebíč a návštěva Židovské čtvrti a Zříceniny kruhové bašty na Hrádku. Dlouho jsme hledali parkování a nakonec zastavili na Žerotínově náměstí před restaurací Na Staré radnici. Toto parkování se nám stalo bohužel osudným, protože jsme odjížděli s nabouraným bydlíkem. Šrám není velký, ale nepříjemný vzhledem k potřebným náhradním dílům. Nabourání muselo být od velkého auta, pravděpodobně zásobování. Zamrzí, že ten, co způsobí škodu odjede. Byla to celkem dlouhá procházka a bohužel Synagoga je v rekonstrukci a z celého okolí je jedno velké staveniště.

Další plánovanou zastávkou je ZOO Brno. Díky Covidu uzavřena.

Pokračujeme dál do CHKO Moravský Kras, poté k památníku bitvy u Slavkova a k Větrnému mlýnu Chvalkovice.

Holky už z těch procházek byly unavené, rozhodneme se už nasměrovat rovnou do kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. I tady je vidět doba Covidu. Kemp je prázdný, restaurace nemá důvod fungovat. Naštěstí je hned vedle otevřený hotel. Večeře tedy bude teplá. Stavíme bydlík a vyrážíme na večeři. V hotelu pravděpodobně o hosty nemají nouzi. Zdá plný. Alepoň restaurace je

téměř plná. Ke stolu nás usazuje obsluha a ihned nabízí i vodu pro holky. Ty hospodské povalečky, jsou šťastné, že si mohou zalézt pod stůl a už nemusí nikam chodit. Večeři nebylo co vytknout. Ráno se rozhlížíme po kempu a jsou vidět renovace. Před pár lety jsme zde byli a tehdy pocit byl, že zde usnul socializmus. V současné době je většina chatek zrekonstruovaná, alespoň z venku. Přibylo i několik nových. Restaurace je též zrekonstruovaná, i když dovnitř jsme neměli možnost nahlédnout. Překvapily sociálky. Zcela nové a srovnatelné se západními kempy.

Na další den byl plán jasný. Ráno vyrážíme směr Valašské muzeum v přírodě, Rožnov. Bylo tu poměrně dost lidí, ale díky zákazu pořádaní akcí, původně plánovaná akce byla zrušena a tak jsme si prohlédli v klidu i dřevěné městečko, kde se měla konat.

Předpověď počasí se naplňuje, a tak večer uklízíme náš růžový stan, abychom ho nemuseli ráno balit mokrý. Prší skoro celou noc a ráno je pouze pod mrakem. Co víc si přát. Máme štěstí, i další trasu snad jedeme s pěkným počasím.
První zastávka je CHKO Beskydy, poté Rodný dům Sigmunda Freuda a CHKO Poodří.

Pokračujeme směr Starý Jičín, na Zříceninu hradu Starý Jičín, dále pak směr Otaslavice – Zřícenina Dolního hradu a Zřícenina Horního hradu.

Poslední navštívená zřícenina je Torzo Rotundy sv. Pantaleona, Pustiměř. Do areálu je vstup se psy zakázán. Nebyl tu nikdo a tak zákaz porušujeme. Chováme se slušně, holky jsou v klidu. V rychlosti fotíme a odcházíme. 

Fotogalerie

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník Turistika

2020 Setkání strakáčů

Po příjezdu z Itálie do ČR jsme konstatovali, že jsme přijeli z roušek do roušek. I v České Republice platí nošeni roušek, zatím jen pro vnitřní prostory. 
Setkání se koná jako obvykle druhý víkend v září. Tentokrát ve Sportkempu Doubí, Třeboň
Počasí přeje, Třeboňsko je naše oblíbená oblast. Program jako obvykle perfektně připravený. Kuchyně výborná, té nebylo co vytknout. Pouze hygiena silně kulhala. Byl to pro nás celkem šok. Jsme zvyklí, že v ČR prostě věci fungují jinak, než ve vyspělejších zemí EU. Jen si myslím, že v současné době není risk na místě. Roušky jsme použili pouze my. Příbory na jedné hromadě, takže si mezi ně každý sáhnul. Švédské stoly jsme měli zato, že byly z hygienických důvodů zakázané, ale do Třeboně to asi nedorazilo. Skleničky a hrnky, ne vždy byly čisté. Našli jsme na nich i zbytky másla. 
Naštěstí jsme to snad všichni ve zdraví přežili a můžeme tak vzpomínat jen na příjemné zážitky a setkání s lidmi a strakáči.
Fotogalerie ze setkání zde

Součástí setkání je vždy i Klubová výstava, kde holky nemůžou chybět. Když už tam jsme byla by škoda holky neukázat. Tessy jako veterán a Appia, přestože už by  mohla být rovněž veterán, se předvádí  ve třídě pracovní. Obě holky dostaly pěkný posudek a Appia dokonce res.CAC. Už nám o nic nejde, přesto to hodně potěšilo. Více zde

Součástí našeho cestování byly opět návštěvy zřícenin a bodů do strakaté turistiky. 
Tentokrát :
Zřícenina hradu Šelmberk
Torzo fary ve Zhoři
Zřícenina Hradu Údolský hrádek
Rybník Rožumberk
Zřícenina kostela narození Panny Marie
Zřícenina kaple Číměř
CHKO Třeboňsko

Rubriky
2020 2020 výlety Cestovatelský deník Itálie Turistika Veneto

2020 Itálie v rouškách

Na cestování srpen/září jsme byli už hodně nadržení. Díky nařízením, restrikcím a uzavírkám hranic, jsme do posledního okamžiku nevěděli, jestli opravdu odjedeme. Jen jsme doufali a tak bydlík byl připraven v plné polní.
Se smíšenými pocity, konečně vyjíždíme. Počasí nám přeje, jen předpověď na další dny je nevalná. 
Vyrážíme klasickým směrem na Budějovice a následně Dolní Dvořiště. V Budějicích pořádně vyvenčíme holky a míříme na vodní nádrž Římov a zříceninu tvrze Tichá. To abychom získali další body do Strakaté turistiky.
Fotogalerie zde

Před 19 hod dorážíme na hranice Dolní Dvořiště. Tankujeme za příznivou cenu 55 l nafty – Kč 24,90/l. 
Na Rakouských hranicích nejsou žádné kontroly, a tak pokračujeme bez zastávky. Cesta pěkně ubíhá. Projíždíme Linz, Salzburg a stavíme na Landzeitu Tavernalm. Rychle vyvenčíme holky a uleháme ke spánku. Není tu oproti minulým letům, kdy parkoviště bývá plné, moc obytek. Spíš pouze pár. Místo, ač u dálnice je celkem klidné a nic nás v noci nebudí.
Ráno se probouzíme do pěkné mlhy, ale je stále teplo. Posnídáme na benzínce, kde vstup je povolen pouze v rouškách. Místa k sezení jsou rozdělená tak, aby snídající byli co nejdále od sebe. Ač holky vždy v Rakousku bereme na benzínky sebou, tentokrát jsme je nechali v autě. Fotogalerie

Z Landzeitu vyjíždíme v 7,25 a máme v plánu se toulat. Je mlha proto jedeme po dálnici. Zaplatíme tunely v Rakousku Eur 12,50. Zase podražili. V roce 2019 to bylo Eur 12,00. Až do Villachu bez pauzy. Tankujeme u stejné pumpy, jako každý rok. Cena za naftu je oproti roku 2019 levnější. Zatímco vloni jsme tankovali za Eur 1,569/l, v letošním roce Eur 1,47/l. Počasí nám přeje a tak projdeme holky po okolí. Máme před sebou vidinu prvního italského kafe. Přejíždíme Rakousko-Italské hranice a stavíme u autogrilu Campiollo. To, že musíme vejít dovnitř s rouškou nás nepřekvapilo. Co ale byl šok. Káva v papírovém kelímku. I tady se ten Covid podepsal. No něco na tom jednorázovém nádobí je, jen to kafe z kelímku chutná poněkud jinak.

Check in v kempu je od 15 hod, rozhodneme se sjet z dálnice a projet si neplacené silnice. I ty jsou v Itálii ve velmi dobrém stavu, cesta příjemně ubíhá. A že je na co se dívat.
Do Cavallina přijíždíme ve 13 hod, což je přesně čas na oběd. Naše cesta míří do nám známe oblíbené restaurace Alla Fattoria. Bohužel venkovní sezení je zavřené, protože očekávají  silné bouřky. Do vnitřních prostor se nám moc nechce a tak jsme udělali kompromis. Akceptujeme vnitřní otevřený prostor. Jídlo, jako vždy nezklamalo. I holky si to užívají, konečně vidina stylu „kavárenský povaleči“ . Určitě už jsem v nějakém příspěvku psala, že Tessy najde hospodu pokaždé. Občas zapustí i všechny čtyři a chce za každou cenu dovnitř. Pozn. Vstup do restaurace pouze v rouškách. Sundat se dá  u stolu. Jakmile člověk vstane musí si ji opět nasadit. Personál má roušky rovněž. Fascinující čistota je všude kolem dokola.

Z restaurace míříme do místního supermarketu. Opět do stejného jako vždy – Ali Supermerkati – a děláme nákup na cca na týden. Klasika při vstupu. Rouška, desinfekce a jednorázové rukavice. Ne, že bychom si měli v plánu týden vařit, když jsme v Itálii. Přesto, nevíme jaká bude situace, a tak kupujeme něco na večerní grilování, zeleninu, sýry, salámy v dostatečném množství. 
Na check in v Dog campu, Cavalino – Treporti  jsme přesně v 15,00. Tak nějak to vyšlo. Dostáváme parcelu, kterou jsme požadovali, takže spokojenost a stavíme, přibližně jako vždy a všude. Navíc proti česku máme ještě ohrádku.

Máme postaveno a míříme na pláž. Zjišťujeme, že oproti loňsku zde přidali venčící plochu pro psy, zvětšily prostor pro psí slunečníky, díky rozmezí a také díky tomu, že je jich o něco víc, než v předešlých letech. Zavedli donášku jídla z několika restaurací až k bydlíku. Jinak vše při starém. Počasí se bohužel naplnilo, jsou silné bouřky, moře je hodně rozbouřené a to vše vydrží až do středy. Poté se počasí umoudří a je přesně podle očekávání. Žádné vedro, slunečno po celý den. Protože nám chybí červnová Itálie, rozhodli jsme se pobyt prodloužit. Podařilo se to asi na poslední chvíli. Jakmile se změní počasí kemp se plní, dokonce i lehátka na pláži jsou letos zaplněná, to se nám ještě také podařilo zarezervovat. Poté, plno v kempu i pod slunečníky. Trochu se změnila klientela. Vždy tu bylo hodně Němců, Rakušáku a pomálu jiných národnosti. Letos tu přibylo hodně Italů. Čechy jsme v psí části nepotkali.
Život v kempu byl o poznání jiný. Díky rouškám, díky situaci moc diskusí s neznámými nebylo. Lidi se nesrocovali. V umývárnách, ve sprchách a na ostatních servisních místech většinou nikdo. I na WC se chodilo s rouškou, umývárna nádobí s rouškou a restaurace a bary rovněž. Jak uvedeno, sundat se dala až u stolu. Všude dokonale čisto. restaurace nakonec v pohodě, chodili jsme na obědy skoro každý den. Snídaně a večeře byly z našich nakoupených zásob. Odhadli jsme to celkem dobře vydržely, až do konce pobytu. Kromě pečiva a dalších maličkostí, které je možné koupit přímo za psí části kempu.
Moře a koupání jsme si nakonec docela užili. Nejhezčí byla rána a večery na pláži. Málo lidí, perfektní vzduch. Fotogalerie

Bohužel všechno jednou končí a tak balíme. Nespěcháme a opět se rozhodneme na pomalou cestu směr domov. Trochu nás ještě zpomalí nabouraný sloup od wify, který byl na hranici naší parcely. Přece jenom máme větší auto a parcela je ohraničena stromy. Dost těžko se nám vyjíždělo. Naštěstí to odnesl jen zadní blatník a žárovky. Ty jsme u pumpy koupili a vyměnili. Blatník olepili páskou a vyrazili na nákup, tentokrát zásoby domů a poté na pozdní oběd do Jesola. Nasadili jsme roušky a vstoupily do Pizzeria Piave.  Naposledy perfektní italské jídlo, víno a káva s tiramisu. 
Z Jesola vyjíždíme před 15 hod a máme namířeno na poslední italské kafe u pumpy a pak rovnou na hranice.
Na Rakouských hranicích byla uzavřená dálnice a vše svedenou mimo, kde stála hraniční kontrola. Každé auto zastavili a dotaz zněl, odkud jedeme. Itálie, co do covidu, je v pohodě a my můžeme pokračovat. Trochu ještě sjedeme z dálnice a projedeme rakouské vesnice a pak na přenocování k Mondsee. Dojiždíme už celkem pozdě, proto se rozhodneme zůstat na Landzeitu. Noc za moc nestála, všude spousta kamionů a ty dělaly celou noc velký rámus. 
Následující den vjíždíme zpět do ČR kolem 10 hod. ráno. Rozhodneme se ještě navštívit Zříceninu hradu Pořešín. Bohužel je září a areál je uzavřen. 

Fotogalerie : Rakousko, Itálie
Fotogalerie : Toulání po zříceninách

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 4.díl

Příspěvek by se měl spíše jmenovat „Závěr srpnového cestování“. Budu zde popisovat trasu zpět. Z původně plánovaných dvou jezer, jsme navštívili dvě jezera a jednu přehradní nádrž. To pro nás znamenalo změnu plánovaného itineráře při sbírání bodů do strakaté turistiky.
Protože jsme skončili blízko západních hranic, rozhodli jsme se navštívit ještě západnější bod republiky. Konkrétně  Cheb
Špalíček – náměstí Cheb
Z kempu Baldi vyjíždíme po 8 hodině ranní a v Chebu na náměstí tou dobou není ani noha. Podle předpovědi mají být opět vysoké teploty a tak většinu cesty chceme zvládnou do času oběda. 

Další zastávka je stále v karlovarském kraji, Stará voda a zřícenina kostela sv. Jana Křtitele.

Pokračujeme do Hamrníků ke zřícenině zámku Hamrniky. Harmonický zámek je jedna z nejstarších staveb v blízkosti Mariánských lázni. V současné době je v desolátním stavu

Z Hamrníků jedeme směr Plzeň a první zastávka je u zříceniny Hradu Litice. Trochu nám to zkomplikovala uzavírka silnice a mapy.cz nás vedli přes soukromý pozemek.

Pokračujeme k přehradní nádrži České údolí, na řece Radbuza.

Odtud rovnou do Plzně na dobrý oběd a nefiltrovanou Plzeň, pochopitelně řidič si dal nealko. 

Po obědě hledáme vstupní bránu do Prazdroje. Je poměrně horko a na městské dlažbě až nepříjemně. 

Zvažujeme rychlý návrat domů, ale nakonec se rozhodneme ještě navštívit zámek Zbiroh. Vstupní branou na parkoviště raději neprojíždíme, bylo by to zase tak akorát na šířku a výšku. Parkujeme před vstupní branou. Doufali jsme, že si v místní restauraci doplníme hladinu kofeinu, ta ale byla plná, žádné volné místečko. Zkoušíme ještě občerstvení, ale tam kromě zmrzliny a limonády nemají nic jiného.

Pak už sedáme do auta a míříme rovnou domů. A už teď se těšíme na další výjezd.

Fotogalerie z celé naší cesty na severozápad

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 3.díl

Původně jsme měli v úmyslu zůstat v kempu Barbora do konce plánovaného cestování po republice. Protože se nám tam nelíbilo,  přesouváme se do kempu Baldi u Jesenické nádrže. Naplánovali jsme novou trasu, abychom získali nějaké bodíky do Strakaté turistiky. Ostatně to nás bude čekat i cestou z Baldi zpět domů. Ještěže ten internet funguje všude a máme tarif s dostatečným množstvím dat. Inzerovaná wifi zdarma v českých  kempech většinou nefunguje, nebo si musíte internet zaplatit. 
Vyjiždíme krátce po 8 hod ranní a první naší zastávkou je Skanzen Stará ves a replika větrného mlýna, Chomutov. 
Parkujeme, na velkém parkovišti přímo u Skanzenu a Zooparku. Trochu se špatně orientujeme, kde mlýn hledat a nikde nikdo. 
Skanzen nemá žádný oficiální vchod s nápisem Skanzen. Když jsme konečně vstup našli, bloudili jsme dál. Byla z toho pěkná procházka a cíl stál zato. Kromě koní jsme nepotkali nikoho.

Další zastávkou je Kadaň, zřícenina bývalého Špitálu. Dnes je špitál zbořeništěm a jeho podobu a přesné místo jsme čerpali z údajů na internetu. (památkový katalog a regionální tisk). 

Pokračujeme směr KarlovyVary a cílem je vila Mattoni, Kyselka. Úzké kopcovité silničky daly tak trochu bydlíkovi zabrat. Vrcholem pak byla lávka s následným dřevěným mostem přes Ohří (Radošov, směr Kyselka. 

Stahujeme střešní čelní okno a pouštíme se do průjezdu. Nebylo kam vycouvat a tak jsme to museli risknout. Na první pohled se zdálo, že to s odřenýma ušima projedeme. Ano bylo na centimetry jak po stranách tak u střechy.  Lituji, že jsme průjezd nenatočili na video, ale měli jsme oba oči na stopkách a řešili jsme průjezd a ne video. Celé jsme to jeli doslova krokem centimetr po centimetru a za námi se utvořila pěkná kolona aut. Po průjezdu jsme si hlasitě vydechli a s úlevou zastavili. Zajímalo by mě, jestli jsme varování na výšku a šířku vozidla přehlédli, nebo zda cestou nikde nebylo.
Po chvíli nasedáme a jedeme směr Kyselka k Mattoniho vile. Cvakneme pár fotografii a usoudili jsme, že pro dnešek to stačí. Venkovní teplota se vyšplhala ke 30 stupňům C. Hlavně pro psy to už začíná být náročné. 

Mattoniho vila byla to poslední, co jsme se rozhodli navštívit, avšak kolem nás se najednou objevila CHKO Slavkovský les.

Ale to už je opravdu poslední, další dvě zříceniny vynecháváme a jedeme co nejrychleji k nádrži Jesenice, do kempu Baldi. Podle informací ze dne předcházejícího měla být obsazenost Max 60% a dostatek volných přípojek na elektřinu. No, když jsme dojeli, konstatovali jsme obsazenost více jak 80% a přípojka na proud se hledala těžce, nakonec jsme postavili obytku na místo s elektřinou a oželeli jsme plac u vody. Nelitovali jsme. Dole u jezera byl celý den pohyb, nahoře byl klid.

Poloha kempu je blízko hranic, asi proto zde bylo hodně Němců. Předpokládám, že díky tomu zde bylo čisto. Žádné odpadky, žádný noční hluk. Sociálky čisté, ale množství sprch, wc a hlavně jeden kohoutek vody jako kuchyňka naprosto nedostačující pro množství lidí v kempu. Přesto jsme zde byli spokojeni a určitě budeme uvažovat, že se sem ještě někdy podíváme. V kempu je restaurace, do vody mohou psi bez omezení. 

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 2.díl

Máme zabaleno a vše je díky dešti mokré. Z kempu Hamr na Jezeře vyjíždíme brzy ráno.
První plánovaná zastávka je na Skalní Hrad Sloup v Libereckém kraji. Z původního hradu zůstaly do dnešní doby zachovány jen zbytky některých prostor vytesaných do sklály. I takhle brzy po ránu a v dešti je parkoviště téměř plné. Je vidět skoro na každém zajímavém místě, jak letos Češi cestují jen po Česku. Dokonce zde potkáváme i českého strakatého psa, bohužel páníček neznal jmého CHS a tak nevíme, kdo to byl.

Z hradu Sloup míříme na naše oblíbené zříceniny. Zůstáváme v libereckém kraji. První z nich je zřícenina vodního hradu Lipý. Ten se nachází přímo v centru České Lipý.

Dalším cílem je zřícenina skalního hradu Hřídelík, v obci s hezkým názvem Blíževedly. Ke zříceně vede mírné stoupání upravenou krajinou. Jakmile dorazíme na místo je na první pohled zřetelný pískovec. 

Pokračujeme do Ústeckého kraje ke zřícenině Hradu Levín. Ke zřícenině opět stoupáme. Trochu nás zklamala. Jsou tam viditelné velmi skromné pozůstatky. Zvonice, která na kopci stojí, vznikla až po zániku hradu.

Z Levína přejíždíme na zříceninu hrádku Škvárovník. Jedeme přes Mariánský most v Ústí, bohužel se nám tam nepodařilo nikde zastavit, a tak do soutěže máme o bodík méně. Škvárovník nás zaujal a tak máme hodně fotek. Ty si můžete prohlédnout zde : https://www.zonerama.com/AdessoPhoto/Album/6456435

Poslední v plánu je Zřícenina kostela sv. Prokopa. Opět upraveno, příjemné prostředí a spousta fotek na zonerame

Tím naše sbírání bodů do soutěže končí a směrujeme do EuroCampu a pláže Barbora. Kemp se nachází na břehu vodní nádrže Barbora pod úpatím Krušných hor. Říká se, že se jedná o nejčistší vodní nádrž v Čechách. Voda byla opravdu skvostná, písčitá pláž s drobnými kamínky, připadali jsme si skoro jak u rakouských jezer. Průzračná voda. Výhodou byla i existence psí pláže. To ale bylo to jediné. Kemp hrůza a neodpovídá popisu na webových stránkách kempu. Ve skutečnosti ho provozuje Jacht klub a část pro ostatní je malý pozemek, kde jsme ve finále byli na sebe namačkaní. My jsme měli štěstí, že se nám podařilo zaparkovat a postavit bez přítomnosti provozovatele a tak jsme si kolem sebe vytvořili trochu místa. Přesně tak, aby to před nás už nemohl nikdo postavit. Sociálky katastrofa. Provozovatel kempu nás upozornil, že je v pronájmu, a že se mu nevyplatí investovat. Plocha se neuklízela a Češi prostě hází nedopalky cigaret na zem, zrovna tak, jako kelímky od limonád a piva. Tak, jak už jsem v jednom z příspěvků psala: Češi neznají existenci odpadkového koše. No, pokud kemp bude takový jaký je, určitě už tam nikdy nepojedeme. Přesto se nám podařilo pořídit pár fotek, hlavně jezera s dokonale čistou vodou.

Z diskusí víme, že hodně kempů je obsazených na 100% a další návštěvníky nepřijímají. Chystají se tropické teploty a tak se dá předpokládat, že u jezer to bude masakr. Rozhodujeme se kam dál, protože v Barboře zůstat nechceme. Rozhodli jsme se pro kemp Baldi u Jesenické přehrady.  

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad

Další výjezd byl původně naplánovaný k Máchovu Jezeru. Bohužel kemp, který jsme vybrali, byl plně obsazený.
Volíme proto Autocamp Hamr na Jezeře.
Trasu plánujeme, tak, abychom navštívili cestou pár zřícenin. Všechny jsou ještě ve Středočeském kraji. 
Jako první :
Zbytky kláštera Hradiště
Vyjíždíme skoro až k cíli a fotíme přes plot. Ke zřícenině není volný přístup. V současné době se zde nachází  Pivovar.

Pokračujeme ke :
Zřícenině skalního hradu Valečov.

Zřícenině loveckého zámečku Bažantnice
Ten je momentálně v rekonstrukci

A to nejlepší nakonec :
Zřícenina zámečku Zásadka
Misto nás zaujalo už na první pohled. Udržovaná zřícenina, udržované celé okolí a nádherný výhled do kraje.

Krátce po poledni přijíždíme do kempu Hamr na Jezeře. Platíme bez elektrické přípojky, protože kemp je poměrně dost naplněny a podle obsluhy na recepci, přípojky nebudou volné.  Jak stále říkáme; „Život přeje připraveným“. Proto vozíme dostatečně dlouhý kabel a díky tomu se nám podařilo najít celkem pěkné místo a přípojka vzdálená ca 70m. 
Stavíme a ihned pak vyrážíme na obhlídku okolí s návštěvou psí pláže. 

Navečer procházíme kemp. Je hodně obsazený, především stanaři. Sociálky jsou sice nové, či zrekonstruované ale na to množství lidí nedostačující. Co mě ale nejvíc zaujalo, jsou klasické lavory, které známe z dětství. Na jedné půlce se myje nádobí a druhá je pul určena pro osobní hygienu. Nechci popisovat diskonfort. Jsme v českém kempu a tak to bereme tak, jak to je. Nakonec sociálky si vozíme sebou. Jediné, co je opravdu nepříjemné jsou úsporné baterie, které na jedno stisknuti nenatočí ani malý hrnek vody. Voda všude teče pouze jen studená. Sprchy jsou placené a pokud je takto kemp naplněn, teče za 20 Kč pouze studená.

Opět se ukázalo, jaké jsou ty naše holky kavárenské a hospodské povalečky. Při každé procházce nás táhly do cukrárny, nebo hospody. A protože se jim podařilo objevit rodinnou kavárnu s domácími zákusky a ještě k tomu v pěkném prostředí. Byla tato kavárna naší  každodenní zastávkou. 
Při pohledu do mapy.cz jsme zjistili, žen okolí jsou dvě zříceniny a tak se rozhodneme je navštívit.
První Zřícenina hradu Děvín, cca 10 km tam a zpět.  Celkem pěkná procházka lesem kolem jezera, kde jsme objevili malou písečnou plážičku a holky se smočily. Závěr cesty bylo pěkné stoupání, při pohledu do aplikace 15 pater. Cesta je upravená, a tak se  jde celkem dobře. Potkáváme poměrně dost turistů a cyklistů. 

Předpověď počasí je nevalná, mají přijít bouřky a silný dešť. Abychom pořádně vyvenčili holky, vyrážíme odpoledne ještě na zříceninu Tvrze Útěchovice. Ta je nepřístupná. Dají se najít zbytky zdí, ale okolní porost je natolik nepřehledný a hustý, že se k nim nedá dostatečně přiblížit. Další zbytky zdí jsou za plotem zrekonstruovaného sídla.

Předpověď počasí je vyplněna. Navečer začíná pršet a prší celé pondělí. Rozhodneme se proto pro přesun  k jinému jezeru v úterý, kdy má být počasí ještě deštivé, ale srážky mají ubývat.

.Závěr :
Kemp 50/50 ale všude čisto. Čtyři noci jsou tak akorát ale asi bychom tam vydrželi i déle. Výhodou je psí pláž. Celkem 120 Kč pro 2 dvounožce a 2 čtyřnožce na celý den. Holky moc vodu nemusí. Smočit a hned ven a tak překvapila Appia, která se rozhodla plavat. 

Rubriky
2020 výlety Čechy Česká Republika Turistika

2020 Toulky Jihočeský kraj

Toulky směr Jižní Čechy jsme plánovali dlouho. Jednak z důvodu, že mnoho míst je naše srdcovka a také nás láká zastavení na chalupě.
Ale jak už to ten život nastavil, že pokud máte něco přesně naplánovaného, je všechno jinak, tím pádem se nám poprvé podařilo sáhnout na úplné dno a to i bohužel to psí. Při náhledu do aplikace jsme celkem, kromě našlapaných km, vystoupaly 22 pater. To nebylo to nejhorší, zato sestup byl unavující a vyčerpávající.
Naše první zastávka je ještě ve Středočeském kraji, okr. Benešov.
Zřícenina tvrze Martinice

O pár km dál navštěvujeme 
Zříceninu tvrze Kouty

Na rozdíl od první navštívené zříceniny, toto místo nás uchvátilo, upravené okolí, rybníky a tak vyrážíme na kratší procházku po okolí.
Další zastávka už je Jihočeském kraji.
Zřícenina hradu Borotín
na konci vsi, kolem polorozpadlé domy a bylo zde takových aut, že nás to chvíli  překvapilo. Po chvíli jsme zjistili, že je tu svatba. Přesto jsme zříceninu měli možnost projít a udělat pár fotek.hezké místo a udržovaná zřícenina.

Kozí Hrádek
I zde je avizovaná svatba, ale na prohlídku nás ještě pouští, cena 6OKč za dva dospělé a dva psy. Koukáme i po okolí, hodně změnila dálnice, ale stará dobrá hospoda je stále na svém místě a ve stavu v jakém byla v naší době.

Další zastávka Tábor, Žižkovo náměstí.
Není kde zaparkovat, náměstí je přelidněné, restaurace a kavárny přeplněné. Je nám jasné, že tady se nenajíme. Svatba se chystá i zde a tak parkujeme mezi jejich auta. 

Ještě zkoušíme projít přilehlé ulice centra. Všude je hodně lidí a všechny kavárny plné. Padlo rozhodnutí opustit Tábor a nasměrovat se na.
Zříceninu hradu Příběnice

Dalším cílem byla Samota Strakáčov
Velmi pěkné a upravené okolí, které stálo za procházku

Odtud na Javorovou skálu
Nezapomněli jsme holky vyfotit u tábora, který znají se setkání ČSP.
Samotný výškový bod jsme nemohli najít, a nebyli jsme sami, kdo ho hledal. Nakonec jsme ho objevili za plotem, ale na fotkách vidět není

Zřícenina hradu Zvěřinec
Říká se „nejlepší nakonec“. V našem případě to bylo naopak „nejhorší nakonec“. Zvolili jsme špatnou cestu, díky tomu, že nám došla baterie v obou mobilech a tím pádem stoupání velmi nepřívětivým terénem. Nahoru to sice bylo únavné, ale dolů měla už měla Tessy problémy a vlastně pro všechny to bylo vyčerpávající. Sáhli jsme si na dno. 

celá fotogalerie https://www.zonerama.com/AdessoPhoto/Album/6408886