Dolce, pro nás, kdo miluje Itálii, se ihned vybaví „sladký“ . Řekla bych že tentokrát to platilo 100%. První velké rodinné kempování ve složení : 4 děti, 6 dospělých a 2 psi.
Protože jsme k autům potřebovali i jeden rodinný stan, rezervaci jsme provedli s předstihem, a to koncem ledna, kdy jsme platili i zálohy. Kromě stanu nám v kempu zablokovali i dvě karavanové stání. Ty jsme nakonec nevyužili. Parkovali jsme na louce, abychom byli blíže rodinnému stanu. Kemp nás velmi mile překvapil, přestože je poměrně dost velký, našli jsme soukromí. Měli jsme štěstí, že v té době se nepořádali žádné skupinové akce a tak jsme si užili i dostatek klidu. Děti zde mají k dispozici rozlehlé hřiště, dostatek sportovišť a půjčovnu sportovního vybavení. Miniatur golf, tenis, petang a mnoho dalšího. Příjemné procházky po okolí a restaurace, jak v kempu, tak v okolí s docela slušnou nabídkou. Nevýhody : sprchy na žetony 20Kč a voda teče velmi málo. Cena by nevadila, v ČR už jsme si zvykli, jen kdyby ta voda tekla. V kempu nesmí psi do vody. Mimo kemp se vstup najde. Za nás určitě jeden z těch dobrých kempů, kam se pravděpodobně vrátíme.
Černá v Pošumaví, kemp Olšina. Pobyt byl naplánován jako odpočinkový pro Testy a Appii. Kemp jsme předem nerezervovali, přesto jsme se rozhodli neměnit zvyky, jen termín jsme museli posunout. Důvod, proč do tohoto kempu již řadu let jezdíme, je jednoduchý. Je to jeden z mála klidných českých kempů. Dalo by se říct, že kemp je rozdělen na dvě části. Češi a zahraniční klientela. Jsou to takové dva různé světy. Co nás sem táhne nejvíc, jsou západy slunce nad Lipnem a nádherné večery s výhledem na jezero, procházky po okolí, které nejsou pro starší psy náročné, labutě a kachny.
Je to ale Šumava a tak když prší, tak prší. Historie se opakuje, stejně jako vloni se kocháme pohledem na Lipno a pozorujeme blesky na druhé straně břehu. Vzduch se ani nehnul. Až najednou. Vloni nám vichr strhnul markýzu a museli jsme odjed hned druhý den. Letos jsme byli chytřejší a chtěli jsme ji stáhnout, jenže, než jsme ji odjistili, strhlo se peklo a sotva jsme ji drželi. Díky sousedům z Holandska, kteří, jakmile zajistili svůj karavan nám přispěchali na pomoc jsme markýzu dokázali zatáhnout. Vichr, kroupy a neskutečné množství vody. Když jsme se dostali do obytky, zjistili jsme, že z nás kape voda, jak kdybychom se v oblečení koupali. Takhle mokré oblečení nevytáhnete ani z pračky. Druhý den ráno, jsme to s Holanďany probírali a svěřili se nám, že z krupobití měli strach, jestli nebudou kroupy zase jako tenisové míčky. Přesto nám pomohli a my víme, že bez nich bychom markýzu nedokázali ve dvou v tom vichru udržel a zatáhnout. Současně jsme ve snaze vše mokré rozvěsit na sluníčko zaregistrovali, že parkujeme na bazénu. Zem byla tak promáčená, že jsme chodili v louži. Po domluvě s provozovatelem, jsme se přesunuli o parcelu vedle.
A sušíme a sušíme. Díky tomu jsme zůstali o dva dny déle. Hodnocení kempu : Jezdíme na Olšinu rádi. Za nás spokojenost. Někomu může vadit, že sprchy jsou na 20Kč žeton. Malá restaurace, ale nám na každodenní obědy vyhovuje. Oproti roku 2021 ceny kempu vyšší. Ceny v restauraci vyšší o dost. Ve srovnání s červnovou Itálii, jsme za jídlo na Olšině, platili více, než v Itálii. Další zastávkou byl Český Krumlov, Vltava.
Závěr letošního delšího cestování končí tam, kde měl vlastně začínat. Leč stejně jako vloni, díky situaci Covid 19, byl kemp v době, kdy jsme měli rezervaci, zavřený a tak nás odsunuli až na konec září. Safari kemp, Dvůr Králové je vždy celoročně plný. Rezervace se otevírají každý rok už 1.února a naplní se velmi rychle. Jako každoročně je ZOO pro nás a hlavně pro holky z růžového stanu, velký zážitek. surikaty a opice všeho druhu vedou. Letos byly fascinované také lvicí s mláďaty a ptáky. Velmi je zajímala také hyena a zdálo se, že zájem byl oboustranný. Kemp je super a čistotou a sociálním zařízením může konkurovat zahraničním 5* kempům.
Po příjezdu domů, holky vůbec nechtěly pochopit, že cestování na nějakou dobu končí. Dostat je z obytného auta je vždy po návratu nadlidská síla. Milují cestování a my jsme za to vděční. Prostě pelech v obytném autě je takový nadpelech i nad sedačkou.
Zpět v ČR a krátká zastávka v naší základně. Vyprat a vyměnit styl oblečení z lehkého na teplejší. Naše další cesta vede po té slavné, stále opravované dálnici D1 ze Středních Čech na Moravu. Konkrétně do areálu Rio-Star v Moravském Berouně na 12.ročník setkání plemene Českého strakatého psa. Naše jízda zpočátku byla pohodová. Dokonce jsme si chválili, že je D1 po opravě krásně průjezdná a konečně nedrncá. Jenže to se zvrtlo před Brnem a dál už jsme popojížděli poskokem až na místo našeho cíle. Cesta nám trvala celkem 5 hodin. Samotný areál Rio-Star se nachází na okraji obce Moravský Beroun v Olomouckém kraji a je bránou do Jeseníků, a tak atmosféra vesniček, lesů a vlastně celého okolí areálu je nezapomenutelná. Areál samotný pamatuje a připomíná hodně minulé století pionýrských táborů. Ubytování v chatičkách. Na setkání ČSP byla moznost i vlastního obytného auta, nebo stanu. K dispozici pár přípojek na elektřinu. Voda pouze v umývárnách. Jídelna, myslím, že na dobu covidovou moc hygieny nepobrala. Kuchyně nás nenadchla, ale bylo to jedlé, tak jak to na velkých akcích býva.
Aneb závěr našeho prvního letošního cestování Navštívili jsme : Olšina, Plzeňsko, U Kukačků, Rakousko, Itálie Moře, Itálie Agroturismo Na začátek cesty
cestováni se psem kempy ČR
Milujeme Šumavu. Autokemp OLŠINA je naše srdcovka. Další letošní zastávka, plánovaná na 10 dní je tedy zde. Má to takový relax, sedět a koukat na Lipno. Projít se se psy po okolí. Trochu si zaplavat. Je to s podivem, ale i holky tu vodu tady milují. Neplavou, ale rády se brodí. Přijeli jsme v pátek odpoledne. Deštivé počasí i tady zanechalo silně podmáčenou půdu a tak nám není dovoleno zaparkovat, jako každý rok u křivého stromu. Místo jsme dostali na první terase, no trochu dál k vodě, ale volný výhled.
Olšina je kemp, kam vždy jezdilo hodně Němců a málo Čechů. Je to jeden z důvodů, proč to tu máme rádi. Není strach, že se nám tu něco ztratí. Kemp byl vždycky hodně plný. Doba covidová situaci změnila. Stejně jako vloni je tu zahraničních bydlíkářů minimum. Naopak Čechů přibylo. Ale i tak je kemp celkem poloprázdný. Užíváme si klidu, holky mají spoustu prostoru na volný pohyb, i když stále jen pod dozorem. Při procházce do Černé jsme si všimli nově vybudované cyklostezky a tak jsme ji hned využili. Vede celou dobu kolem Lipna. To jsme dost ocenili.
cestováni se psem kempy ČR
Po večeři odpočíváme u bydlíku a těšíme se na západ slunce. Západy tu jsou úžasné, možná proto se nám tady tolik líbí. Máme spoustu fotek, které každý rok uděláme. Je krásný, teplý večer, sedíme venku skoro do půlnoci. Poté návštěva sprch a pak najednou, nečekaný poryv větru. Snažíme se zavřít markýzu, ale nedá se udržet.
Ráno kontrolujeme škody. Ano růžový stan přežil bez úhony. Markýza se odlomila na jedné straně od auta a zdeformovaly se lišty. Nemáme ji utrženou jako ostatní, kteří také nestačili včas zatáhnout. Dole u vody je utržený od obytného auta celý předstan. Všechno je jednou poprvé, ale je jasné, že tohle už zažít nechceme. Auto je v tomto stavu nepojízdné a tak řešíme co dál. Hledáme servis na internetu. Zjišťujeme, že markýza Thule je nedostatkové zboží. Jediné co jsme našli byla dodávka 5 – 10 dní a zavřený servis tam, kde by byla k dispozici. Je to jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli markýzu zajistit provazy a lepenkou. Celkem odborně na přepravu. A jedeme domů. Na pondělí jsme dohodnutí ve firmě, kde jsme obytku koupili. Závěrem : Nová markýza byla namontovaná za 9 dní a tak je před námi další cestování, jen s malou pauzou.
Když se řekne Na Plzeň, ihned se mi vybaví povídka od Šimka a Grossmanna „Na Plzeň Vávro, Na Plzeň“ – Výlet s lomcovákem. Jsou tu také jiné spojitosti. Např. Nefiltrované Plzeňské pivo, Restaurace u Salzmannů, Šenk na Parkánu, To byl jeden z důvodů, když jsme řešili kam pojedeme dál, proč jsme se vydali směr Plzeň: Volba padla na autokemp Veselý Habr. Hledali jsme klidné místo s restaurací a rybníkem.
Kemp se nachází uprostřed lesů. Možná proto byl problém s parkováním na louce, která po silných bouřkách byla silně podmáčená a najít suché nerozježděné místo byl tak trochu oříšek. Naštěstí v příštích dnech se očekává slunné a teplé počasí, doufáme, že louka trochu vyschne. Kemp je obsazený jen z části, klidu si tu užíváme dost. Myslím, že v současné době je už málo míst, kde je špatný signál pro mobilní internet. Takže máme odpočinek se vším všudy. Trnovský rybník je vhodný na koupání spíše pro děti a psy, my jsme ho nevyužili, hodně mělký ale čistý. Pocachtaly se jen holky. A nejen v rybníku, ale i ve Voldušském potoce.
Užili jsme si dost procházek po okolí plné lesů. Rybník se dá krásně obejít a procházkou dojít i do sousedního kempu. To co jsme od kempu očekávali, kemp splnil. Hodnocení : To kladné vyplývá z popisu nahoře. Negativa: Ve sprchách tekla pouze studená voda, i když sprchy byly zadarmo, otužovat jsme se neměli v plánu. Trochu nám vadila neposekaná tráva, ale mohlo to být díky deštivému počasí ve dnech než jsme dorazili. Vyjeté koleje na místech pro parkování byly také nepříjemné. Člověk musel dávat pozor kam šlape, aby nedošlo k pádu. Škoda, že ti dovolenkáři co to způsobili, to po sobě nedali do pořádku.
Kde se dobře jí a Pije
No přece v Plzni! My sem jezdíme hlavně za českou kuchyní a plzeňským nefiltrovaným pivem. Plzeňské restaurace oceňují i naše dvě psí hospodské povalečky. A když jsme na Plzeňsku další zastávka nemůže být nikde jinde, než v Plzni. Letos opět volíme restauraci na Parkáně. Hlavním důvodem je parkování toho našeho kolosu .
cestováni se psem
A kousek procházkou do centra. Po dobrém obědě jdeme zkontrolovat kašny a hledáme místo na dobrou kávu a zákusek. Jak v restauraci, tak v kavárně ihned holky dostaly misku s vodou.
Rozhodli jsme se cestovat podle počasí a proto při obědě v Rakousku padlo rozhodnutí vyzkoušet kemp u Lipna U Kukačků. Ve FB skupině karavanistů má dobré recenze, tak uvidíme.
Přijíždíme odpoledne za slunečného počasí. Hned na recepci nás čekalo překvapení. Manželský pár před námi, informoval, že není očkovaný ani nemá test. Na web stránkách kempu je uvedeno, že ubytovat se mohou pouze lidé očkovaní, ti co covid prodělali a ti co mají negativní test. Přesto je do kempu pustili. To co by se v zahraničí nestalo, je v česku běžná situace. Bydlení jsme postavili skoro na samém konci kempu. To jsme ale netušili, že pro vodu a do sprch to bude slušná procházka. Jsme v ČR a tak si uvědomujeme, že nemůžeme nechat nic venku bez dozoru. To nás trochu stresuje. Ani jsme netušili, že v noci v kempu budou vykradeny nějaké stany. Obezřetnost na místě. Smutná to záležitost. Hodnocení : Kemp má písčité pláže a pláž pro psy, i když ty se stejně můžou koupat všude. Pozvolný přístup do vody a Lipno čisté, skoro jako jezera v Rakousku. Jde objednat ranní pečivo a obědy v místní restauraci nás neurazily. Na venčení a procházky tam moc možností není. Po cyklostezce doprava, nebo pro změnu doleva. Čistota a stav sociálního zařízení celkem slušná. Sprchy na žetony 20 Kč. Co ve sprchách přímo nesnáším je igelit místo dveří. Vytknout se musí také neexistence odpadkových košů. Není tam ani jeden v celém kempu. A tak otázka kam se psím pokladem? Sáčky na psí bobky ani nekomentuji. Ty jsou v českých kempech velmi zřídka.
Zůstáváme pár dní a odjíždíme v době, kdy jsou hlášeny silné bouřky. Ty nás líznou v Českých Budějovicích. Ujíždíme a zdá se, že opět nám počasí vyjde.
Pravděpodobně poslední letošní toulání v této podivné době. Původně mělo být jedno z prvních. Kemp jsme platili v březnu a díky Covidu nevyjeli. Na druhou stranu, jsme měli cíl pro konec sezony a důvod vyrazit i tehdy, kdy předpověď počasí byla nevalná a kdy cestování ještě bylo povoleno. Navštívili kraj Vysočina, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský. CHKO Moravský kras, CHKO Beskydy a CHKO Poodří. Zázemí jsme měli v kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. Celá fotogalerie navštívených míst je zde.
Vyrazili jsme brzy ráno. Na cestu nám svítí sluníčko, ujíždíme dešti, který má byt v Čechách, a tak máme dobrý důvod se cestou toulat. Prvním cílem je Třebíč a návštěva Židovské čtvrti a Zříceniny kruhovébašty na Hrádku. Dlouho jsme hledali parkování a nakonec zastavili na Žerotínově náměstí před restaurací Na Staré radnici. Toto parkování se nám stalo bohužel osudným, protože jsme odjížděli s nabouraným bydlíkem. Šrám není velký, ale nepříjemný vzhledem k potřebným náhradním dílům. Nabourání muselo být od velkého auta, pravděpodobně zásobování. Zamrzí, že ten, co způsobí škodu odjede. Byla to celkem dlouhá procházka a bohužel Synagoga je v rekonstrukci a z celého okolí je jedno velké staveniště.
Další plánovanou zastávkou je ZOO Brno. Díky Covidu uzavřena.
Pokračujeme dál do CHKO Moravský Kras, poté k památníku bitvy u Slavkova a k Větrnému mlýnu Chvalkovice.
Holky už z těch procházek byly unavené, rozhodneme se už nasměrovat rovnou do kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. I tady je vidět doba Covidu. Kemp je prázdný, restaurace nemá důvod fungovat. Naštěstí je hned vedle otevřený hotel. Večeře tedy bude teplá. Stavíme bydlík a vyrážíme na večeři. V hotelu pravděpodobně o hosty nemají nouzi. Zdá plný. Alepoň restaurace je
téměř plná. Ke stolu nás usazuje obsluha a ihned nabízí i vodu pro holky. Ty hospodské povalečky, jsou šťastné, že si mohou zalézt pod stůl a už nemusí nikam chodit. Večeři nebylo co vytknout. Ráno se rozhlížíme po kempu a jsou vidět renovace. Před pár lety jsme zde byli a tehdy pocit byl, že zde usnul socializmus. V současné době je většina chatek zrekonstruovaná, alespoň z venku. Přibylo i několik nových. Restaurace je též zrekonstruovaná, i když dovnitř jsme neměli možnost nahlédnout. Překvapily sociálky. Zcela nové a srovnatelné se západními kempy.
Na další den byl plán jasný. Ráno vyrážíme směr Valašské muzeum v přírodě, Rožnov. Bylo tu poměrně dost lidí, ale díky zákazu pořádaní akcí, původně plánovaná akce byla zrušena a tak jsme si prohlédli v klidu i dřevěné městečko, kde se měla konat.
Předpověď počasí se naplňuje, a tak večer uklízíme náš růžový stan, abychom ho nemuseli ráno balit mokrý. Prší skoro celou noc a ráno je pouze pod mrakem. Co víc si přát. Máme štěstí, i další trasu snad jedeme s pěkným počasím. První zastávka je CHKO Beskydy, poté Rodný dům Sigmunda Freuda a CHKO Poodří.
Pokračujeme směr Starý Jičín, na Zříceninu hradu Starý Jičín, dále pak směr Otaslavice – Zřícenina Dolního hradu a Zřícenina Horního hradu.
Poslední navštívená zřícenina je Torzo Rotundy sv. Pantaleona, Pustiměř. Do areálu je vstup se psy zakázán. Nebyl tu nikdo a tak zákaz porušujeme. Chováme se slušně, holky jsou v klidu. V rychlosti fotíme a odcházíme.
Po příjezdu z Itálie do ČR jsme konstatovali, že jsme přijeli z roušek do roušek. I v České Republice platí nošeni roušek, zatím jen pro vnitřní prostory. Setkání se koná jako obvykle druhý víkend v září. Tentokrát ve Sportkempu Doubí, Třeboň Počasí přeje, Třeboňsko je naše oblíbená oblast. Program jako obvykle perfektně připravený. Kuchyně výborná, té nebylo co vytknout. Pouze hygiena silně kulhala. Byl to pro nás celkem šok. Jsme zvyklí, že v ČR prostě věci fungují jinak, než ve vyspělejších zemí EU. Jen si myslím, že v současné době není risk na místě. Roušky jsme použili pouze my. Příbory na jedné hromadě, takže si mezi ně každý sáhnul. Švédské stoly jsme měli zato, že byly z hygienických důvodů zakázané, ale do Třeboně to asi nedorazilo. Skleničky a hrnky, ne vždy byly čisté. Našli jsme na nich i zbytky másla. Naštěstí jsme to snad všichni ve zdraví přežili a můžeme tak vzpomínat jen na příjemné zážitky a setkání s lidmi a strakáči. Fotogalerie ze setkání zde
Součástí setkání je vždy i Klubová výstava, kde holky nemůžou chybět. Když už tam jsme byla by škoda holky neukázat. Tessy jako veterán a Appia, přestože už by mohla být rovněž veterán, se předvádí ve třídě pracovní. Obě holky dostaly pěkný posudek a Appia dokonce res.CAC. Už nám o nic nejde, přesto to hodně potěšilo. Více zde
Příspěvek by se měl spíše jmenovat „Závěr srpnového cestování“. Budu zde popisovat trasu zpět. Z původně plánovaných dvou jezer, jsme navštívili dvě jezera a jednu přehradní nádrž. To pro nás znamenalo změnu plánovaného itineráře při sbírání bodů do strakaté turistiky. Protože jsme skončili blízko západních hranic, rozhodli jsme se navštívit ještě západnější bod republiky. Konkrétně Cheb Špalíček – náměstí Cheb. Z kempu Baldi vyjíždíme po 8 hodině ranní a v Chebu na náměstí tou dobou není ani noha. Podle předpovědi mají být opět vysoké teploty a tak většinu cesty chceme zvládnou do času oběda.
Další zastávka je stále v karlovarském kraji, Stará voda a zřícenina kostela sv. Jana Křtitele.
Pokračujeme do Hamrníků ke zřícenině zámku Hamrniky. Harmonický zámek je jedna z nejstarších staveb v blízkosti Mariánských lázni. V současné době je v desolátním stavu
Z Hamrníků jedeme směr Plzeň a první zastávka je u zříceniny Hradu Litice. Trochu nám to zkomplikovala uzavírka silnice a mapy.cz nás vedli přes soukromý pozemek.
Pokračujeme k přehradní nádrži České údolí, na řece Radbuza.
Odtud rovnou do Plzně na dobrý oběd a nefiltrovanou Plzeň, pochopitelně řidič si dal nealko.
Po obědě hledáme vstupní bránu do Prazdroje. Je poměrně horko a na městské dlažbě až nepříjemně.
Zvažujeme rychlý návrat domů, ale nakonec se rozhodneme ještě navštívit zámek Zbiroh. Vstupní branou na parkoviště raději neprojíždíme, bylo by to zase tak akorát na šířku a výšku. Parkujeme před vstupní branou. Doufali jsme, že si v místní restauraci doplníme hladinu kofeinu, ta ale byla plná, žádné volné místečko. Zkoušíme ještě občerstvení, ale tam kromě zmrzliny a limonády nemají nic jiného.
Pak už sedáme do auta a míříme rovnou domů. A už teď se těšíme na další výjezd.
