Rubriky
2020 2020 výlety Česká Republika Cestovatelský deník

2020 říjnové toulání

Pravděpodobně poslední letošní toulání v této podivné době. Původně mělo být jedno z prvních. Kemp jsme platili v březnu a díky Covidu nevyjeli. Na druhou stranu, jsme měli cíl pro konec sezony a důvod vyrazit i tehdy, kdy předpověď počasí byla nevalná a kdy cestování ještě bylo povoleno.
Navštívili kraj Vysočina, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský. CHKO Moravský kras, CHKO Beskydy a CHKO Poodří.
Zázemí jsme měli v kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm.
Celá fotogalerie navštívených míst je zde.

Vyrazili jsme brzy ráno. Na cestu nám svítí sluníčko, ujíždíme dešti, který má byt v Čechách, a tak máme dobrý důvod se cestou toulat.
Prvním cílem je Třebíč a návštěva Židovské čtvrti a Zříceniny kruhové bašty na Hrádku. Dlouho jsme hledali parkování a nakonec zastavili na Žerotínově náměstí před restaurací Na Staré radnici. Toto parkování se nám stalo bohužel osudným, protože jsme odjížděli s nabouraným bydlíkem. Šrám není velký, ale nepříjemný vzhledem k potřebným náhradním dílům. Nabourání muselo být od velkého auta, pravděpodobně zásobování. Zamrzí, že ten, co způsobí škodu odjede. Byla to celkem dlouhá procházka a bohužel Synagoga je v rekonstrukci a z celého okolí je jedno velké staveniště.

Další plánovanou zastávkou je ZOO Brno. Díky Covidu uzavřena.

Pokračujeme dál do CHKO Moravský Kras, poté k památníku bitvy u Slavkova a k Větrnému mlýnu Chvalkovice.

Holky už z těch procházek byly unavené, rozhodneme se už nasměrovat rovnou do kempu Rožnov, Rožnov pod Radhoštěm. I tady je vidět doba Covidu. Kemp je prázdný, restaurace nemá důvod fungovat. Naštěstí je hned vedle otevřený hotel. Večeře tedy bude teplá. Stavíme bydlík a vyrážíme na večeři. V hotelu pravděpodobně o hosty nemají nouzi. Zdá plný. Alepoň restaurace je

téměř plná. Ke stolu nás usazuje obsluha a ihned nabízí i vodu pro holky. Ty hospodské povalečky, jsou šťastné, že si mohou zalézt pod stůl a už nemusí nikam chodit. Večeři nebylo co vytknout. Ráno se rozhlížíme po kempu a jsou vidět renovace. Před pár lety jsme zde byli a tehdy pocit byl, že zde usnul socializmus. V současné době je většina chatek zrekonstruovaná, alespoň z venku. Přibylo i několik nových. Restaurace je též zrekonstruovaná, i když dovnitř jsme neměli možnost nahlédnout. Překvapily sociálky. Zcela nové a srovnatelné se západními kempy.

Na další den byl plán jasný. Ráno vyrážíme směr Valašské muzeum v přírodě, Rožnov. Bylo tu poměrně dost lidí, ale díky zákazu pořádaní akcí, původně plánovaná akce byla zrušena a tak jsme si prohlédli v klidu i dřevěné městečko, kde se měla konat.

Předpověď počasí se naplňuje, a tak večer uklízíme náš růžový stan, abychom ho nemuseli ráno balit mokrý. Prší skoro celou noc a ráno je pouze pod mrakem. Co víc si přát. Máme štěstí, i další trasu snad jedeme s pěkným počasím.
První zastávka je CHKO Beskydy, poté Rodný dům Sigmunda Freuda a CHKO Poodří.

Pokračujeme směr Starý Jičín, na Zříceninu hradu Starý Jičín, dále pak směr Otaslavice – Zřícenina Dolního hradu a Zřícenina Horního hradu.

Poslední navštívená zřícenina je Torzo Rotundy sv. Pantaleona, Pustiměř. Do areálu je vstup se psy zakázán. Nebyl tu nikdo a tak zákaz porušujeme. Chováme se slušně, holky jsou v klidu. V rychlosti fotíme a odcházíme. 

Fotogalerie

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník Turistika

2020 Setkání strakáčů

Po příjezdu z Itálie do ČR jsme konstatovali, že jsme přijeli z roušek do roušek. I v České Republice platí nošeni roušek, zatím jen pro vnitřní prostory. 
Setkání se koná jako obvykle druhý víkend v září. Tentokrát ve Sportkempu Doubí, Třeboň
Počasí přeje, Třeboňsko je naše oblíbená oblast. Program jako obvykle perfektně připravený. Kuchyně výborná, té nebylo co vytknout. Pouze hygiena silně kulhala. Byl to pro nás celkem šok. Jsme zvyklí, že v ČR prostě věci fungují jinak, než ve vyspělejších zemí EU. Jen si myslím, že v současné době není risk na místě. Roušky jsme použili pouze my. Příbory na jedné hromadě, takže si mezi ně každý sáhnul. Švédské stoly jsme měli zato, že byly z hygienických důvodů zakázané, ale do Třeboně to asi nedorazilo. Skleničky a hrnky, ne vždy byly čisté. Našli jsme na nich i zbytky másla. 
Naštěstí jsme to snad všichni ve zdraví přežili a můžeme tak vzpomínat jen na příjemné zážitky a setkání s lidmi a strakáči.
Fotogalerie ze setkání zde

Součástí setkání je vždy i Klubová výstava, kde holky nemůžou chybět. Když už tam jsme byla by škoda holky neukázat. Tessy jako veterán a Appia, přestože už by  mohla být rovněž veterán, se předvádí  ve třídě pracovní. Obě holky dostaly pěkný posudek a Appia dokonce res.CAC. Už nám o nic nejde, přesto to hodně potěšilo. Více zde

Součástí našeho cestování byly opět návštěvy zřícenin a bodů do strakaté turistiky. 
Tentokrát :
Zřícenina hradu Šelmberk
Torzo fary ve Zhoři
Zřícenina Hradu Údolský hrádek
Rybník Rožumberk
Zřícenina kostela narození Panny Marie
Zřícenina kaple Číměř
CHKO Třeboňsko

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 4.díl

Příspěvek by se měl spíše jmenovat „Závěr srpnového cestování“. Budu zde popisovat trasu zpět. Z původně plánovaných dvou jezer, jsme navštívili dvě jezera a jednu přehradní nádrž. To pro nás znamenalo změnu plánovaného itineráře při sbírání bodů do strakaté turistiky.
Protože jsme skončili blízko západních hranic, rozhodli jsme se navštívit ještě západnější bod republiky. Konkrétně  Cheb
Špalíček – náměstí Cheb
Z kempu Baldi vyjíždíme po 8 hodině ranní a v Chebu na náměstí tou dobou není ani noha. Podle předpovědi mají být opět vysoké teploty a tak většinu cesty chceme zvládnou do času oběda. 

Další zastávka je stále v karlovarském kraji, Stará voda a zřícenina kostela sv. Jana Křtitele.

Pokračujeme do Hamrníků ke zřícenině zámku Hamrniky. Harmonický zámek je jedna z nejstarších staveb v blízkosti Mariánských lázni. V současné době je v desolátním stavu

Z Hamrníků jedeme směr Plzeň a první zastávka je u zříceniny Hradu Litice. Trochu nám to zkomplikovala uzavírka silnice a mapy.cz nás vedli přes soukromý pozemek.

Pokračujeme k přehradní nádrži České údolí, na řece Radbuza.

Odtud rovnou do Plzně na dobrý oběd a nefiltrovanou Plzeň, pochopitelně řidič si dal nealko. 

Po obědě hledáme vstupní bránu do Prazdroje. Je poměrně horko a na městské dlažbě až nepříjemně. 

Zvažujeme rychlý návrat domů, ale nakonec se rozhodneme ještě navštívit zámek Zbiroh. Vstupní branou na parkoviště raději neprojíždíme, bylo by to zase tak akorát na šířku a výšku. Parkujeme před vstupní branou. Doufali jsme, že si v místní restauraci doplníme hladinu kofeinu, ta ale byla plná, žádné volné místečko. Zkoušíme ještě občerstvení, ale tam kromě zmrzliny a limonády nemají nic jiného.

Pak už sedáme do auta a míříme rovnou domů. A už teď se těšíme na další výjezd.

Fotogalerie z celé naší cesty na severozápad

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 3.díl

Původně jsme měli v úmyslu zůstat v kempu Barbora do konce plánovaného cestování po republice. Protože se nám tam nelíbilo,  přesouváme se do kempu Baldi u Jesenické nádrže. Naplánovali jsme novou trasu, abychom získali nějaké bodíky do Strakaté turistiky. Ostatně to nás bude čekat i cestou z Baldi zpět domů. Ještěže ten internet funguje všude a máme tarif s dostatečným množstvím dat. Inzerovaná wifi zdarma v českých  kempech většinou nefunguje, nebo si musíte internet zaplatit. 
Vyjiždíme krátce po 8 hod ranní a první naší zastávkou je Skanzen Stará ves a replika větrného mlýna, Chomutov. 
Parkujeme, na velkém parkovišti přímo u Skanzenu a Zooparku. Trochu se špatně orientujeme, kde mlýn hledat a nikde nikdo. 
Skanzen nemá žádný oficiální vchod s nápisem Skanzen. Když jsme konečně vstup našli, bloudili jsme dál. Byla z toho pěkná procházka a cíl stál zato. Kromě koní jsme nepotkali nikoho.

Další zastávkou je Kadaň, zřícenina bývalého Špitálu. Dnes je špitál zbořeništěm a jeho podobu a přesné místo jsme čerpali z údajů na internetu. (památkový katalog a regionální tisk). 

Pokračujeme směr KarlovyVary a cílem je vila Mattoni, Kyselka. Úzké kopcovité silničky daly tak trochu bydlíkovi zabrat. Vrcholem pak byla lávka s následným dřevěným mostem přes Ohří (Radošov, směr Kyselka. 

Stahujeme střešní čelní okno a pouštíme se do průjezdu. Nebylo kam vycouvat a tak jsme to museli risknout. Na první pohled se zdálo, že to s odřenýma ušima projedeme. Ano bylo na centimetry jak po stranách tak u střechy.  Lituji, že jsme průjezd nenatočili na video, ale měli jsme oba oči na stopkách a řešili jsme průjezd a ne video. Celé jsme to jeli doslova krokem centimetr po centimetru a za námi se utvořila pěkná kolona aut. Po průjezdu jsme si hlasitě vydechli a s úlevou zastavili. Zajímalo by mě, jestli jsme varování na výšku a šířku vozidla přehlédli, nebo zda cestou nikde nebylo.
Po chvíli nasedáme a jedeme směr Kyselka k Mattoniho vile. Cvakneme pár fotografii a usoudili jsme, že pro dnešek to stačí. Venkovní teplota se vyšplhala ke 30 stupňům C. Hlavně pro psy to už začíná být náročné. 

Mattoniho vila byla to poslední, co jsme se rozhodli navštívit, avšak kolem nás se najednou objevila CHKO Slavkovský les.

Ale to už je opravdu poslední, další dvě zříceniny vynecháváme a jedeme co nejrychleji k nádrži Jesenice, do kempu Baldi. Podle informací ze dne předcházejícího měla být obsazenost Max 60% a dostatek volných přípojek na elektřinu. No, když jsme dojeli, konstatovali jsme obsazenost více jak 80% a přípojka na proud se hledala těžce, nakonec jsme postavili obytku na místo s elektřinou a oželeli jsme plac u vody. Nelitovali jsme. Dole u jezera byl celý den pohyb, nahoře byl klid.

Poloha kempu je blízko hranic, asi proto zde bylo hodně Němců. Předpokládám, že díky tomu zde bylo čisto. Žádné odpadky, žádný noční hluk. Sociálky čisté, ale množství sprch, wc a hlavně jeden kohoutek vody jako kuchyňka naprosto nedostačující pro množství lidí v kempu. Přesto jsme zde byli spokojeni a určitě budeme uvažovat, že se sem ještě někdy podíváme. V kempu je restaurace, do vody mohou psi bez omezení. 

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 2.díl

Máme zabaleno a vše je díky dešti mokré. Z kempu Hamr na Jezeře vyjíždíme brzy ráno.
První plánovaná zastávka je na Skalní Hrad Sloup v Libereckém kraji. Z původního hradu zůstaly do dnešní doby zachovány jen zbytky některých prostor vytesaných do sklály. I takhle brzy po ránu a v dešti je parkoviště téměř plné. Je vidět skoro na každém zajímavém místě, jak letos Češi cestují jen po Česku. Dokonce zde potkáváme i českého strakatého psa, bohužel páníček neznal jmého CHS a tak nevíme, kdo to byl.

Z hradu Sloup míříme na naše oblíbené zříceniny. Zůstáváme v libereckém kraji. První z nich je zřícenina vodního hradu Lipý. Ten se nachází přímo v centru České Lipý.

Dalším cílem je zřícenina skalního hradu Hřídelík, v obci s hezkým názvem Blíževedly. Ke zříceně vede mírné stoupání upravenou krajinou. Jakmile dorazíme na místo je na první pohled zřetelný pískovec. 

Pokračujeme do Ústeckého kraje ke zřícenině Hradu Levín. Ke zřícenině opět stoupáme. Trochu nás zklamala. Jsou tam viditelné velmi skromné pozůstatky. Zvonice, která na kopci stojí, vznikla až po zániku hradu.

Z Levína přejíždíme na zříceninu hrádku Škvárovník. Jedeme přes Mariánský most v Ústí, bohužel se nám tam nepodařilo nikde zastavit, a tak do soutěže máme o bodík méně. Škvárovník nás zaujal a tak máme hodně fotek. Ty si můžete prohlédnout zde : https://www.zonerama.com/AdessoPhoto/Album/6456435

Poslední v plánu je Zřícenina kostela sv. Prokopa. Opět upraveno, příjemné prostředí a spousta fotek na zonerame

Tím naše sbírání bodů do soutěže končí a směrujeme do EuroCampu a pláže Barbora. Kemp se nachází na břehu vodní nádrže Barbora pod úpatím Krušných hor. Říká se, že se jedná o nejčistší vodní nádrž v Čechách. Voda byla opravdu skvostná, písčitá pláž s drobnými kamínky, připadali jsme si skoro jak u rakouských jezer. Průzračná voda. Výhodou byla i existence psí pláže. To ale bylo to jediné. Kemp hrůza a neodpovídá popisu na webových stránkách kempu. Ve skutečnosti ho provozuje Jacht klub a část pro ostatní je malý pozemek, kde jsme ve finále byli na sebe namačkaní. My jsme měli štěstí, že se nám podařilo zaparkovat a postavit bez přítomnosti provozovatele a tak jsme si kolem sebe vytvořili trochu místa. Přesně tak, aby to před nás už nemohl nikdo postavit. Sociálky katastrofa. Provozovatel kempu nás upozornil, že je v pronájmu, a že se mu nevyplatí investovat. Plocha se neuklízela a Češi prostě hází nedopalky cigaret na zem, zrovna tak, jako kelímky od limonád a piva. Tak, jak už jsem v jednom z příspěvků psala: Češi neznají existenci odpadkového koše. No, pokud kemp bude takový jaký je, určitě už tam nikdy nepojedeme. Přesto se nám podařilo pořídit pár fotek, hlavně jezera s dokonale čistou vodou.

Z diskusí víme, že hodně kempů je obsazených na 100% a další návštěvníky nepřijímají. Chystají se tropické teploty a tak se dá předpokládat, že u jezer to bude masakr. Rozhodujeme se kam dál, protože v Barboře zůstat nechceme. Rozhodli jsme se pro kemp Baldi u Jesenické přehrady.  

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad

Další výjezd byl původně naplánovaný k Máchovu Jezeru. Bohužel kemp, který jsme vybrali, byl plně obsazený.
Volíme proto Autocamp Hamr na Jezeře.
Trasu plánujeme, tak, abychom navštívili cestou pár zřícenin. Všechny jsou ještě ve Středočeském kraji. 
Jako první :
Zbytky kláštera Hradiště
Vyjíždíme skoro až k cíli a fotíme přes plot. Ke zřícenině není volný přístup. V současné době se zde nachází  Pivovar.

Pokračujeme ke :
Zřícenině skalního hradu Valečov.

Zřícenině loveckého zámečku Bažantnice
Ten je momentálně v rekonstrukci

A to nejlepší nakonec :
Zřícenina zámečku Zásadka
Misto nás zaujalo už na první pohled. Udržovaná zřícenina, udržované celé okolí a nádherný výhled do kraje.

Krátce po poledni přijíždíme do kempu Hamr na Jezeře. Platíme bez elektrické přípojky, protože kemp je poměrně dost naplněny a podle obsluhy na recepci, přípojky nebudou volné.  Jak stále říkáme; „Život přeje připraveným“. Proto vozíme dostatečně dlouhý kabel a díky tomu se nám podařilo najít celkem pěkné místo a přípojka vzdálená ca 70m. 
Stavíme a ihned pak vyrážíme na obhlídku okolí s návštěvou psí pláže. 

Navečer procházíme kemp. Je hodně obsazený, především stanaři. Sociálky jsou sice nové, či zrekonstruované ale na to množství lidí nedostačující. Co mě ale nejvíc zaujalo, jsou klasické lavory, které známe z dětství. Na jedné půlce se myje nádobí a druhá je pul určena pro osobní hygienu. Nechci popisovat diskonfort. Jsme v českém kempu a tak to bereme tak, jak to je. Nakonec sociálky si vozíme sebou. Jediné, co je opravdu nepříjemné jsou úsporné baterie, které na jedno stisknuti nenatočí ani malý hrnek vody. Voda všude teče pouze jen studená. Sprchy jsou placené a pokud je takto kemp naplněn, teče za 20 Kč pouze studená.

Opět se ukázalo, jaké jsou ty naše holky kavárenské a hospodské povalečky. Při každé procházce nás táhly do cukrárny, nebo hospody. A protože se jim podařilo objevit rodinnou kavárnu s domácími zákusky a ještě k tomu v pěkném prostředí. Byla tato kavárna naší  každodenní zastávkou. 
Při pohledu do mapy.cz jsme zjistili, žen okolí jsou dvě zříceniny a tak se rozhodneme je navštívit.
První Zřícenina hradu Děvín, cca 10 km tam a zpět.  Celkem pěkná procházka lesem kolem jezera, kde jsme objevili malou písečnou plážičku a holky se smočily. Závěr cesty bylo pěkné stoupání, při pohledu do aplikace 15 pater. Cesta je upravená, a tak se  jde celkem dobře. Potkáváme poměrně dost turistů a cyklistů. 

Předpověď počasí je nevalná, mají přijít bouřky a silný dešť. Abychom pořádně vyvenčili holky, vyrážíme odpoledne ještě na zříceninu Tvrze Útěchovice. Ta je nepřístupná. Dají se najít zbytky zdí, ale okolní porost je natolik nepřehledný a hustý, že se k nim nedá dostatečně přiblížit. Další zbytky zdí jsou za plotem zrekonstruovaného sídla.

Předpověď počasí je vyplněna. Navečer začíná pršet a prší celé pondělí. Rozhodneme se proto pro přesun  k jinému jezeru v úterý, kdy má být počasí ještě deštivé, ale srážky mají ubývat.

.Závěr :
Kemp 50/50 ale všude čisto. Čtyři noci jsou tak akorát ale asi bychom tam vydrželi i déle. Výhodou je psí pláž. Celkem 120 Kč pro 2 dvounožce a 2 čtyřnožce na celý den. Holky moc vodu nemusí. Smočit a hned ven a tak překvapila Appia, která se rozhodla plavat. 

Rubriky
2020 výlety Čechy Česká Republika Turistika

2020 Toulky Jihočeský kraj

Toulky směr Jižní Čechy jsme plánovali dlouho. Jednak z důvodu, že mnoho míst je naše srdcovka a také nás láká zastavení na chalupě.
Ale jak už to ten život nastavil, že pokud máte něco přesně naplánovaného, je všechno jinak, tím pádem se nám poprvé podařilo sáhnout na úplné dno a to i bohužel to psí. Při náhledu do aplikace jsme celkem, kromě našlapaných km, vystoupaly 22 pater. To nebylo to nejhorší, zato sestup byl unavující a vyčerpávající.
Naše první zastávka je ještě ve Středočeském kraji, okr. Benešov.
Zřícenina tvrze Martinice

O pár km dál navštěvujeme 
Zříceninu tvrze Kouty

Na rozdíl od první navštívené zříceniny, toto místo nás uchvátilo, upravené okolí, rybníky a tak vyrážíme na kratší procházku po okolí.
Další zastávka už je Jihočeském kraji.
Zřícenina hradu Borotín
na konci vsi, kolem polorozpadlé domy a bylo zde takových aut, že nás to chvíli  překvapilo. Po chvíli jsme zjistili, že je tu svatba. Přesto jsme zříceninu měli možnost projít a udělat pár fotek.hezké místo a udržovaná zřícenina.

Kozí Hrádek
I zde je avizovaná svatba, ale na prohlídku nás ještě pouští, cena 6OKč za dva dospělé a dva psy. Koukáme i po okolí, hodně změnila dálnice, ale stará dobrá hospoda je stále na svém místě a ve stavu v jakém byla v naší době.

Další zastávka Tábor, Žižkovo náměstí.
Není kde zaparkovat, náměstí je přelidněné, restaurace a kavárny přeplněné. Je nám jasné, že tady se nenajíme. Svatba se chystá i zde a tak parkujeme mezi jejich auta. 

Ještě zkoušíme projít přilehlé ulice centra. Všude je hodně lidí a všechny kavárny plné. Padlo rozhodnutí opustit Tábor a nasměrovat se na.
Zříceninu hradu Příběnice

Dalším cílem byla Samota Strakáčov
Velmi pěkné a upravené okolí, které stálo za procházku

Odtud na Javorovou skálu
Nezapomněli jsme holky vyfotit u tábora, který znají se setkání ČSP.
Samotný výškový bod jsme nemohli najít, a nebyli jsme sami, kdo ho hledal. Nakonec jsme ho objevili za plotem, ale na fotkách vidět není

Zřícenina hradu Zvěřinec
Říká se „nejlepší nakonec“. V našem případě to bylo naopak „nejhorší nakonec“. Zvolili jsme špatnou cestu, díky tomu, že nám došla baterie v obou mobilech a tím pádem stoupání velmi nepřívětivým terénem. Nahoru to sice bylo únavné, ale dolů měla už měla Tessy problémy a vlastně pro všechny to bylo vyčerpávající. Sáhli jsme si na dno. 

celá fotogalerie https://www.zonerama.com/AdessoPhoto/Album/6408886

Rubriky
2020 Česká Republika Cestovatelský deník

2020 Šumava

Šumava – letos už v červenci, je záplatou na zrušenou Itálii. Dlouho jsme váhali kam pojedeme a nakonec jsme vsadili na jistotu – kemp, který známe, kde se nám líbí a kde jsou neuvěřitelné západy slunce. Kemp Olšina, Černá v Pošumaví. 
Vyjíždíme v sobotu ráno a počasí nám přeje. Cestou do Černé v Pošumaví sbíráme pár bodů do strakaté turistiky, a tak měníme naši obvyklou trasu. První bodík : Zámek Hluboká nad Vltavou. Máme tak trochu problém odkud ho vyfotit, zvládli jsme to. Je tam vidět.

Další zastávkou byl Český Krumlov – Plášťový most.
Byli jsme celkem překvapeni a trochu s ostudou jsme museli konstatovat, že ač jsme v Krumlově byli několikrát o existenci tohoto mostu jsme nevěděli. Ještě, že ta soutěž Strakatá turistika existuje.

Z Českýho Krumlova, již jedeme naši obvyklou trasu, jen si projedeme Hořice abychom se podívali na zříceninu – Zbytky kostela Panny Marie Bolestné. 

Odtud rovnou do kempu. Na recepci jsme se dozvěděli, že po deštích se na některým místech nedá parkovat. Měli jsme čekat na šéfa, aby nás někam umístil. Po půl hodině čekání s dalšími karavanisty, kdy se nic nedělo, to vzdáváme a jdeme hledat sami. Místa u Lipna byla opravdu hodně vlhká, naštěstí naše oblíbené místo u křivého stromu bylo poměrně suché a hlavně volné.

Později jsme pochopili, že kdybychom čekali na šefa, toto místo by nám nedal. Všichni ostatní přijíždějící byli nasměrováni na horní terasu. Nás si prohlédl a neřekl ani slovo, jsme tu už tak nějak jako inventář, sedmý rok. Jen tentokrát v červenci, místo v srpnu. Byli jsme překvapeni, jak je kemp poloprázdný. Jindy plný Němců, Rakušanů, letos  většinou Češi, kteří do tohoto kempu jezdili v minulých letech většinou jen do chatiček nebo se stanem. Letos vyrazili i obytkami. Media hlásila, že půjčovny karavanů mají zlatý důl. Hodně Čechů tráví dovolenou v ČR místo v zahraničí. Chatičky a pronájmy chat v rekreačních zónách jsou vyprodané na celou sezonu, alespoň tolik info z medií.. Je vidět že ta zatracená corona udělala své.

Počasí je jak na houpačce, chvíli chladno, chvíli sluníčko a od poloviny týdne nepříjemný vítr. Nevadí hlavně, že neprší.  Chodíme s holkama po okolí a užíváme si. Holky jsou letos na vrcholu blaha. Velmi jsme dbali na jejich pohodlí a protože se nám rozbil starý dobrý zelený stan, zakoupili jsme nový, růžový. Barva, to nebyl úmysl, jen jiná nebyla k dostání. Přestože už jsme jednou stan rozkládali na Vysočině, teď jsme to docela vychytali a získali jsme si přezdívku „to jsou ti strakatí z růžového stanu“ Je pravda, že jsme nepřehlédnutelní. Růžová svítí a tak nás hřeje jistota, že svoje místo najdeme rychle i v přeplněném kempu.

Stan se využívá pouze přes den, zrovna tak, jako lehátko, co si holky přivlastnily. V noci s námi spí v karavanu.
Během procházek po okolí získáváme další body do strakaté turistiky. Počasí nám přeje na chození a holky se i rády smočí. Překvapuje Tessy letos vodu vyloženě vyhledává a tak mě mrzí, že není teplo na koupaní, zkusila bych jestli letos nebude konečně plavat dobrovolně.

V pátek se nám dost ochladilo a tak zjišťujeme, že na zimu jsme si oblečení nevzali a vrstvíme, co máme. 

Nesmím zapomenout na dvě záležitosti a to drzé labutě, které tady všem dělají radost. Letos to ale doladily do detailu, přišli si prohlédnout holky. raději jsme je drželi na krátký úvaz, ale ukázalo se, že labutě asi mají respekt, holky byly v klidu a měly z toho ve finále kino.

Další neodmazatelnou záležitostí je již zmíněný západ slunce nad Lipnem, letos se nám hodí do soutěže. Fotek, jako každý rok je hodně, každý den, západ vidíme v jiných barvách. Foto zde pouze pro náhled. Ostatní foto západů, labutí a holek na cestách si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Všechno jednou končí a my opět balíme. Celou sobotu pršelo a tak balíme na mokru mokré. Kupodivu nějak nám to tentokrát nevadí. Přece jenom oproti starému bydlíku, to sbalíme jednoduše do garáže a doma usušíme.

Na cestu svítí sluníčko, je teplo a nám cestování ještě nekončí. Máme před sebou několik míst.

Pokračujeme do Písku, kde se chystáme na oběd. Velkým překvapením bylo, že jsme v centru našli jen jednu otevřenou restauraci a ta byla beznadějně plná. Nezbývá než doufat, že nějakou restauraci najdeme cestou na Orlík.

Cestování končíme v Příbrami, v rodném městě Tessy – Antonie Barunidlo.

Celá fotogalerie AdessoPhoto

Rubriky
2020 2020 výlety Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2020 První výjezd

Rezervaci v Safari kempu, Dvůr Králové není až tak jednoduché získat. Pro sezónu 2020 jsme rezervovali ihned, jakmile se otevřela možnost rezervací. Bohužel přišla Corona a rezervace byla odsunuta. Po uvolnění situace a znovuotevření kempů od 25.5.2020 jsme obdrželi několik nabídek. Potvrdili jsme začátek června.
Náš dům na kolech letos začínáme připravovat  na sezonu  až v květnu. Těsně před výjezdem nastupuje tak trochu paranoia. Máme sebou dost desinfekce, roušek, ochranných rukavic? Je to situace, kterou jsme si nikdy nepředstavovali ani ve snu.
Další, tak trochu komplikaci, začíná být otázka, co budeme jíst? Na cestách jsme zvyklí na stravování po restauracích.. V současné době nevíme, jak to bude fungovat, navíc je tu i trochu obava z hygieny. A tak připravujeme jídelníček a následně jeho realizaci. Pro mnoha žen asi situace normální, moje hobby, ale vaření není. Přesto vše připraveno, můžeme na palubu a užít si první cestu.
Vyjíždíme v pátek ráno a v plánu máme získat také pár bodů do Strakaté turistiky. Je poněkud deštivo a tak uvidíme, jak se budou holky tvářit, až budou muset vystoupit a fotit se. 
První cíl je Pevnost Josefov, Jaroměř (okres Náchod)

Dalším cílem je vodní nádrž Rozkoš. Počasí se celkem umoudřilo a tak v pohodě holky mohou pózovat na focení.

Prošli jsme celým kempem a téměř nikdo tu nebyl. Na koupání to také nebylo a tak jsme se spokojili jen s focením. 
Do Safari kempu přijíždíme po 14 hod a jsme mezi prvními přijíždějícími. 

Kemp je čistý, upravený. Sociální zařízení stejné jako v luxusních kempech v zahraničí. Všude desinfekce a většina lidí bez roušek, nebo na krku. Součástí ubytování je 3 denní vstupenka do pěší zóny ZOO. Přístup kdykoli i po a před zavírací dobou.
ZOO je úžasná a holky byly unesené. Nejvíce bodovaly surikaty, ty chodili s námi po celém obvodu svého výběhu. Pokaždé, když jsme se vyskytli v jejich blízkosti, Tessy nás neomylně vedla. Nejraději by u nich zůstala. Kontaktní byly i šelmy a hlavně opice. 

Další naše putování bylo směr Trutnov. První zastávka byla  u vjezdu do Havlova Hrádku. Bohužel jinde se obytným autem zaparkovat nedalo.

Hlavním cílem byla zřícenina hradu Břecštejn.

Dále pokračujeme ke zřícenině evangelického kostela v obci Rudník. Ani tady to s parkováním nebylo jednoduché a nakonec stavíme na soukromém pozemku s dovolením majitele. Ke zřícenině jdeme kolem staré fary se štěkajícími psy a domku s lufťaky, kteří nám ochotně sdělí celou historii zříceniny, hřbitova i obce..  Kostel se nachází na bývalém hřbitově. Vše je neudržované a ve velmi špatném stavu.

Dalším cílem je Čistá v Krkonoších a trochu toulání přírodou. První den bylo celkem pěkné počasí a tak se holky seznamovaly s kozami a konečně si užily grilováni a hospody.

Druhý den byla v plánu Černá hora, jen počasí bylo nevalné a proto jsme se rozhodli pro kolečko kolem stezky korunami stromů do Jánských lázní a zpět. Cesta byla celkem náročná kočárek, dvě děti a dva psi. Tessy byla trochu unavená, ale celou trasu dala v pohodě. Pokaždé jsme na tu dvanáctiletou babku pyšná, v jaké je dobré kondici.

Z Krkonoš jsme vyrazili směr Brada, cesta pro obytné auto byla úzká, párkrát jsme museli stavět a krkolomně se vyhýbat. Navíc její stav připomínal tankodrom. Měli jsme v plánu navštívit zříceninu hradu Brada, ale tentokrát nebylo kde zastavit. Tento cíl jsme museli oželet. Pokračujeme:
CHKO Český Ráj a Prachovské skály

A toto je definitivní konec našeho prvního výjezdu v roce 2020. Za trochu zvláštní situace, nevalného počasí jsme si ale přesto celé akce pěkně užili. Holky s námi. Doma ani nechtěly vystoupit. 

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 ATC Stříbrný rybník

Jeden z posledních výjezdů v září 2019. Kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové jsme si sami nevybrali. Konalo se zde 10. setkání plemene Českého strakatého psa se zápisem do české knihy rekordů (nejvíce ČSP na jednom místě). Více info na stránkách naší CHS Amorevita.

Samotný kemp jsme moc nepoznali. Jeli jsme vlastní servis. Společné stravování za moc nestálo. Všimli, že je zde několik oplocených částí. Pravděpodobně nějaké karavanové kluby. 
Kemp leží na písku a tak i koupání má velkou písčitou pláž. Jen vody bylo hodně málo. 
Fotogalerie