Trasa : Gemona, Tarvisio, Vilach, Osiach, Dolní Dvořiště
Z Gemony se nám nechce nikam daleko přejíždět, protože stále nemáme naplánovanou trasu kudy a hlavně kam. Nakonec jsme se rozhodli pro Ideál CampingLampele. Kemp je kousek od Vilachu a nachází se v zadní části jezera. Je to naše druhá návštěva v tomto kempu. Stále jsme v jejich databází a tak si nás najdou podle telefonního čísla a není třeba nic vyplňovat, jen zkontrolovat. V kempu je restaurace, ráno se dá koupit čerstvé pečivo a je možné přijet bez rezervace. Tento rok nás dokonce překvapilo, že kemp byl poloprázdný. Místa bylo hodně a parcelu jsme si mohli vybrat. Psi se sice v jezeře koupat nesmí, ale pokud se jde do zadní části, tak se dají namočit. Nám to stačilo. K dispozici je psí sprcha a venčící plac. Nejsou zatím žádná vedra a tak ani to koupání není priorita. Dáme přednost procházkám.
Kolem jezera jsou kempy a soukromé penziony, nebo místa zarostlá. K jezeru se během našeho chození nedá nikudy dostat. Další namočení je až v Ossiachu, kde je sice koupání zakázáno, ale smočení psů je tolerováno. Našim cílem je vždy příjemný bar, který jsme objevili v době covidu. Poté přes Ossiach zpět do kempu. Počasí je stále příjemné, žádné vedro. V kempu zůstáváme 4 noci, to je tak akorát na vycházky po zdejším okolí, než se cesty začnou opakovat. Konečně můžeme říct, že cestujeme se počasím, tady nám to opravdu vyšlo. Na další dny se předpovídají teploty přes 30•C. Balíme a přes dvě zastávky ještě v Rakousku se vracíme zpět do ČR.
Trasa : Tarvisio, Gemona del Friuli, Udine, Lignano Sabbiadoro, Gemona del Friuli. Celé to jedeme mimo dálnice. Bella Italia. V Itálii je vždycky pohoda, ať se děje co se děje. Káva, dobré jídlo, příjemní lidé, Italština. V italském prostředí se zvládne vše, i to šílené letošní červnové počasí. Tak nějak máme pocit, že je všechno naopak, to počasí si nás letos vybralo a cestuje s námi. Bouřky přibírají na intenzitě, vody je víc a ještě se k tomu zvedá vítr. To nás přinutilo, že z Rakousko/Italských hranice jedeme bez pauzy, naštěstí obě holky spí. Naším dalším cílem je Gemona del Friuli. Nejdřív pořádný nákup potravin na snídaně a večeře, balíky balené vody, nezapomenout ovoce a zeleninu. Tady je to kvalitnější a lepší za téměř stejné nebo levnější ceny. Takže z domova skoro nic nevozíme. Holky budou v autě čekat zhruba hodinu. Počasí je chladné, tak z nás nikdo nebude ve stresu a holky budou navíc šťastné, že v tom dešti nemusí ven. Obytné auto je prostorné a k dispozici je voda a možnost pohybu, je to dost velký rozdíl, proti osobnímu autu. Z nákupu rovnou do kempu Ai Pioppi. Prší a Prší. Jezdíme sem už několik let každý rok 4x, cestou na jih a zpět, během naších dvou každoročních cestování po Itálii. Jsme tu známí, takže check in probíhá rychle a ještě dostaneme dobrou italskou kávu. Když jsme v tomto kempu byly poprvé ještě s Tessy a Appia. Kemp byl poloprázdný, moc lidí ho pravděpodobně ještě neznalo.V horní části nebyly ještě vybudovaná místa pro karavany. V současné době se rozšiřují dokonce horní karavanová stání. Kemp žije stále stejným pravidlem. K večeru se zaplní a ráno vyprázdní. My tu zůstáváme většinou dvě noci. Jsou tu hezké procházky a pohled na ty hory nás fascinuje. Máme zaparkováno, vytaženou markýzu, kterou zase díky silnému větru musíme zatáhnout. Přestalo pršet, tak vyrážíme s holkama na procházku. A koukáme a koukáme. Tolik vody tady nikdy nebylo. Dokonce se nedá projít ani náš běžný okruh. Roky vysušenou říčkou se žene voda úžasným proudem. Je jí tolik, že je zaplavený i můstek a okolí. Nu což vracíme se a jdeme do kopců.
První noc pěkně bouřilo a byl silný vítr. Všechno jsme raději na noc uklidili. Druhý den bylo střídavě a vypadalo to, že počasí se konečně zlepšuje. Když vyjíždíme k dalšímu cíli, konečně svítí sluníčko a otepluje se. Do Lignana přijíždíme ve dvě odpoledne. Zdá se, že to je v kempu první den, co neprší. Všude na parcelách vlhko a louže na cestách. Kemp je úplně plný. Máme trochu smůlu. Nelíbí se nám přidělená parcela a tak žádáme o přidělení jiné. Vyjdou nám vstříc, jen jak je kemp z 95% plný, není to jednoduché. Nakonec souhlasíme s místem na úplném konci kempu mezi chatkami.
Ukázalo se, že to byla velmi dobrá volba. Klid, parcela je trochu vyvýšená oproti okolí, tak máme všude sucho.
Toto je náš dlouhý pobyt a tak, máme rezervovanou i psí pláž, tzn. recinto, tedy box s lehátky a slunečníkem.
Holky jsou hodně v pohodě. Brigi miluje vodu a tak se vyřádí s jinými psy. Appia, jako klasicky vstoupí pouze po břicho. Občas se nechá přemluvit a jde o kousek dál. Pokud ale chceme, aby si zaplavala, musíme ji donést dál. Bývá to komická situace, Brigi pak plave s ní a skoro to vypadá, že na Appii dává pozor. V boxu pak holky hezky odpočívají, najdou si stín, nebo se suší na sluníčku. Mají všechno pohodlí k dispozici. Pravdou je, že cena za pláž je téměř stejná jako cena za kemp. Ale stojí to za to.
A to počasí? Jakpak vyšlo u moře? No celkem dobře, žádná příšerná vedra, spíš občas sem tam mráček. Dešti odzvonilo. Jediné co nás trochu zaskočilo, byl písek ze sahary, který udělal nad celým pobřežím mrak, který skoro nepropustil sluníčko. Vydrželo to dva dny a ovzduší bylo špatné i hůř se dýchalo. Pobyt pomalu končí a my přemýšlíme kam dál. Je jisté, že Gemonu nevynecháme a tam se rozhodneme.
Stále je takové přijatelné počasí, žádná vedra. Říčka v Gemoně je opět vyschlá, jak jsme zvykli a je příjemně na procházky po okolí, tak toho využíváme naplno. Zůstáváme opět dvě noci
Trasa : Praha – České Budějovice – Linec – Salcburk – Dolní Dvořiště – Traunsee – Goeling – Tauernaml – Lungau – Villach – Tarvizio
Vždycky jsme byli hrdí na to, že se umíme pohybovat jen s dobrým počasím. To pro nás bylo vždycky klíčové a vycházelo nám to. Jen letos se to ale tak nějak trochu zvrtlo. | Naše naplánovaná trasa, včetně variant nás přinutila změnit nejen čas výjezdu, ale i itinerář. Také jsme museli přemýšlet o změně outdorového oblečení pro nás i pro psí holky. Hlavně nezapomenout pláštěnky a bundy. Zatímco v Česku bylo teplo a slunečno, naše naplánované cíle ovládaly bouřky a bičoval déšť a vše s tím spojené. Nu což : řekli jsme si, „Není špatné počasí, jen špatné oblečení a vyrazili jsme směr jih.
Vyjeli jsme netradičně v 6 ráno. V tom deštivém počasí se nám nechtělo startovat na noc. Natankovali jsme v Dolním Dvořišti, levnější naftu, než v místech našeho bydliště. Kochat se krásama přírody a projít se někde, kde se nám líbí. V dešti se nám nechtělo. Už v 11.30 jsme dorazili do prvního cíle Traunsee – Rakousko, Strandcamping. Lokalita kempu : nachází se v obci Altmunster, na západním břehu jezera, které je součástí oblasti Solná komora. Kemp nás překvapil, čekali jsme větší místo podle informací, co jsme dohledali na internetu. Kemp je celkem malý, hned pod silnici, restaurace nefungovala. Kromě nás tu byl jeden pár lidí se stanem a jeden obytný vůz. Kdo by taky v tomhle počasí jezdil k jezerům, že? Všichni jsme byli Češi, to bylo ještě víc úsměvné. Špatná volba by to nebyla, pro krátkodobý pobyt, velmi dobrý. Kemp má vlastní pláž, i když malou. Namočení psů nikdo neřešil. Bohužel díky počasí všude bláto a tak psí holky jsme museli, trochu umýt a osušit. Zvlášť když Brigi objevila perfektní parfém – čerstvý hnůj. Ona vodu miluje, ale vymýtí toho perfektního parfému se bránila. Počasí se nelepší, i když už déšť má větší pauzy. Proto jsme se rozhodli pokračovat v cestě směr Itálie. Celou cestu nám pršelo způsobem, jakoby někdo přímo ze shora vyléval kýble vody. Byly okamžiky, kdy vůbec nebylo nic vidět, navíc vlhko a přední sklo se nám cestou mlžilo z venku. Když se zdálo, že bude od deště chvíli klid, rychle jsme vyvenčili psí holky, a to na Rastplatzu Goeling a následně na Tauernaml, kde jsme udělali každoroční fotku. Také jsme něco pojedli u benzínky.
Celou cestu prší a prší a tak jsme udělali výjimku. Projeli jsme Rakousko/Italskou hranici a nezastavili jsme na první italské benzinky, jako vždycky, na první italské kafe.
Trasa : Dolní Dvoříště – Vilach Cesta obytným autem, ubytování v kempech
Pokud cestujete se psem, je třeba si uvědomit, že v kempech většinou do jezera nesmí. Někde se dá popojít a najít příjemné místo, jinde je celý prostor soukromý a vstup nenajdete, někde alespoň na smočení porušíte zákazy. Pokud je teplo nikdo vás nevyhání, pokud se chováte slušně a psi nikoho neobtěžují.
Výcvikový prodloužený víkend, plemene Český strakatý pes. Tento typ strakaté akce je naše premiéra. Nu což, všechno je jednou poprvé a tak se těšíme. Cvičit bude Brigita z Horského předměstí. Povzbuzovat z pozadí ji bude seniorka Appia Amorevita. Místo : Kemp ALEGRO, Hořice v Podkrkonoší Pořadatel : Spolek Českého strakatého psa
A je to tady : Předpověď počasí nevalná. Vytrvalý déšť, kroupy, bouřky. Bereme to jako poplašnou zprávu a vyrážíme.
VyrážímeKostel sv.Filipa a Jakuba
Cestou ještě sebereme alespoň jeden bod to Strakaté turistiky, a to téma měsíce FILIP. Odpoledne dorážíme do kempu a parkujeme na stejném místě, jako vloni, kdy jsme byli na akci Staří ale Dobří. Kemp nemá chybu a ani tato druhá akce na stejném místě chybu neměla. Trénuje se 2x denně 3 hodinový blok ráno a 3 hodinový odpoledne. Jako sporty máme Nosework, Hoopers a Rallye Obedience. Pro Brigi velká výzva a jak bylo vidět, klidně bychom se do všech sportů mohli pustit. Nejvíce nás chytl NW, sport, který ani nebyl v mém plánu. RO taky dobrý, jen se naučit číst ty karty. Pes v pohodě, psovod si zavařuje mozek. Na Hoopers jsme se moc těšili, ale byl to pro nás nejslabší článek, něco nám tam nesedlo.
NWRO nácvik chůze bokem
A počasí. Člověk by skoro řekl „Je to v hlavě“ . Vyšlo. Pršelo, i kroupy padaly, ale v polední pauze nebo v noci. Žádná katastrofa se nekonala. Za nás velká spokojenost a výsledkem byl unavený pes. Brigi konečně našla vypínač. Náročné to bylo i pro Appii.
Pravidla : Tak jako každoročně se mění místa, která se mají navštívit. Tak pro rok 2024 platí nové pravidlo. Ke každému místu se musí našlapat min 3 km a psí senioři 1,5 km. Má to svůj význam. Turistika se stává turistikou, nikoli sbíráním bodů za navštívená místa, která tým objede autem.
Náš tým : Appia (senior 13 let) a Brigi (puberťačka) Náš cíl : Nehrotit to, nebýt poslední a užít si to.
Počasí roku 2023 je jako ze snu. V září, je stále slunečno a teplo, stejně jako v letních měsících. Máme před sebou poslední plánovaný výjezd k moři a trochu i do hor.
Naše cestování od května do září bylo ve stylu „cestujeme s počasím“. Letos, žádné prudké bouřky, poryvy větru, dokonce ani déšť se nás netýkal. Ani jsme se nedostali do míst, kde bylo nesnesitelné vedro. Pro nás letos snové počasí. A že to počasí roku 2023 má velké vrtochy.
Protože máme seniorku a roční fenku, která se občas chová jako neřízená střela, nijak jsme neriskovali a jeli opět na jistotu.
Kempy :
Gemona del Friuli – Ai Pioppi – pro nás takový transit kemp, cesta k moři a cesta zpět domu. Zůstáváme vždy dvě noci, které jsou pro nás relax a zároveň dobré na procházky, či malé túry po okolí.
Dog camp Union Lido, Cavallino : Kemp už jsem popsala v několika předchozích příspěvcích. Naše taková citovka, kterou asi nevymažeme. Zatím jsme lepší psí kemp nenašli. Je zde všechno co si člověk může přát na společnou dovolenou se psy. Každý rok najdeme nějaké vylepšení. Letos jsme hlavně ocenili rozšíření venčících prostor. Poprvé jsme vyzkoušeli psí bazén, což pro Brigi nebyla hitovka, moře je prostě moře a ona už to má zmáknuté, hlavně to skákání přes vlny. Appia vodu neřeší a pokud do ní nemusí, tak se jí ráda vyhne. Kemp je sice ve vyšší cenové hladině, ale prostředí a restaurace, kam může bez problému pes, to je k nenahrazení.
Proč na Šumavu? Důvod je prostý, na Česko se valí zase velká vedra. Na Šumavě vždy bývá o nějaký ten stupeň méně. To je jeden důvod a ten druhý je Lipno. To jezero milujeme. Nejlepší jsou západy slunce, ale i z opačných úhlů, kde západy nad Lipnem nevidíme, dá se pozorovat barva jezera, která se každou chvíli mění. Kam, máme rozhodnuto. Je to místo, kde předpokládáme stání obytného auta přímo u jezera, kde není narváno a bude klid. Toliko naše představy. Rozhodnutí padlo na kemp Karlovy Dvory II. Přijíždíme uprostřed týdne a kemp přesně splňuje naše představy, pokud jde o klid a o místo přímo u jezera. Kemp je poloprázdný. Máme parádní výhled. Kolem nás sami slušní Němci.
Kvalita vody v Lipně, ani tady není úplně to NEJ, ale je koupatelná a Brigi si to pěkně užívá. Nejraději by ve vodě byla pořád.
K Lipnu neodmyslitelně patří labutě, poněkud drzá stvoření, která si hájí svůj prostor varovným syčením.
Změna nastala o víkendu, jednak přijelo dost obytných aut i stanařů, mezi nimi i velká skupina mluvící nějakou ruštinou, prý to byl mix, ukrajina, kazachstánci a nevím co. Nám ten jazyk zněl stejně, při té příležitosti jsme si všimli, že je jich po kempu poměrně dost. Pravda je, že slušné chování znali asi jen z povzdálí. Do kempu přijelo i dost lidí jen se položit na pláž, nevím jestli turisti z okolí, nebo místní. Dorazili ráno a večer odjeli a tak to bylo sobota i neděle. Bylo po klidu. Naštěstí malá na všechny štěkala a tak si ručníky rozložili opodál. Takže pro příště, víkend v tomto kempu NE. V neděli večer vše utichlo a bylo možné zase užívat klidu a nádherného výhledu. Pokud jde o kemp, je tu hodně kladů i záporů. Největší minus je restaurace, předražené a nijak zvláštní jídlo. Stánek s občerstvením nefungoval a tak jsme pro nákupy chodili do blízkého kempu Jenišov. Ale byla to příjemná procházka, nijak obtěžující. Plus s kterým jsme se nikde zatím nesetkali, že majitel/provozovatel každé odpoledně objížděl obytná auta a ptal se kolik chceme pečiva. Tak alespoň každé ráno byla snídaně s pečivem. Sociálky zrekonstruované, čisté a sprcha na 20 Kč. Zvlášť se platila elektrická přípojka. Všechny platby cash. Pokud jsme vše sečetli, opět nám vyšlo, že se jedná o kemp, který je dražší než pětihvězdičkový kemp v Itálii. Při našem odjezdu byl kemp opět poloprázdný. Nedivím se, ty ceny jsou téměř neakceptovatelné a nemyslím teď jen Kemp Karlovy Dvory, ale celkově. Celé Lipno je předražené.
Pokračování po Českých kempech. Tentokrát směr severozápad. Už při první cestě po Šumavě jsme tak nějak konstatovali, že náš plán, prázdniny po českých kempech, není nejlepší volba. Provozovatelé a majitelé se nejspíš netrefili a nasadili nehorázné ceny za kemp i za restaurace v kempech, nově je přidán poplatek za elektrickou přípojku. Bohužel si musíme přiznat, že Itálie a Rakousko v červnu nás vyšlo levněji, než v České republice. K tomu ještě musíme vzít v úvahu, že služby v Česku, jsou daleko horší než v zahraničí. Nejhorší je ta módní novinka roku 2023: „platby pouze v hotovosti“. To nám poměrně komplikuje život. Už jsme si odvykli sebou nosit hotovost, hledat bankomat, když nám stačíl mobil. Toto všechno zřejmě bude důvod, proč jsou kempy v letošním roce poloprázdné. Nezbývá než doufat, že se z této situace provozovatele poučí pro sezonu 2024. Tentokrát jsme zvolili kemp Jadran. Protože to bylo rodinné setkání a potřebovali jsme i mobilhouse, byla provedena rezervace termínu předem. Tím jsme porušili naše pravidlo „cestujeme podle počasí“ i když ve finále nám oproti předpovědi počasí docela vyšlo. Začínáme silným větrem cestou, pokračujeme parkováním obytky vedle mobilhousu bahnem. Díky větru se rozjetý trávník do večera celkem vysušil a bylo možné vytáhnout i markýzu. Další dny nám počasí přálo v tom smyslu, že deště a bouřky se stáčely jinam. Silný déšť nás zalil až v noci ze soboty na neděli, ráno naštěstí už bylo jasno a tak se balilo celkem za sucha.
Kemp Jadran, je malý rodinný kemp kousek od Františkových lázní. Je zde hodně cizinců, hlavně Němci, ale i Holanďané a Belgičané. V kempu je možné rozdělávat ohně, toho jsme využili ke každodennímu večernímu grilování. Židle, slunečníky jsou k dispozici všude kolem, a je možné si je tedy zapůjčit. To jsme považovali za velké plus. Sociálky a kuchyňka zářili celodenně čistotou, takto jsme to letos v ČR viděli poprvé. Navíc v kuchyňce je k dispozici nádobí, lednice a vše jako nové, žádné oprýskané a poničené. Sprchy zdarma, teplá voda po celý den, navíc mýdlo a papírové ručníky v umývárnách a v kuchyňce vše na mytí nádobí a úklidu po každém kempaři. Za zmínku stojí i bazén, ten jsme díky počasí nevyužili. V kempu není restaurace, jen obchůdek. Ale protože je to z kempu hezká a nikoli dlouhá procházka do centra lázní, tak to ani nevadí. V okolí kempu jsou pěkné procházky a využití jak pro děti, tak pro venčení psů. Dále Zookoutek, hřiště pro děti, dopravní hřiště. Cenově jsme taky byli překvapeni. Za to, co je k dispozici, to byl nejlevnější kemp. Zřejmě také proto, že zde není účtována cena za el. přípojku a sprchy. Byli jsme opravdu velmi mile překvapeni a určitě to bude jeden z kempů, kam se budeme vracet.
Další pokračování je směr Plzeň. Kvůli počasí měníme plány.
A kam teď? Zase se na nás valí vedra a znovu měníme plány a rozhodnutí padlo na Lipno. Tentokrát určitě nebudeme volit Černou v Pošumaví, kvůli riziku zelené a nekoupatelné vody v Lipně. Pokračování po českých kempech …..
Šumavu miluji, stejně tak, jako holky milují potůčky a říčky. Pamatuji si, že nevím, jestli jsem zažila někdy pobyt na Šumavě bez deště. Letošní horké počasí by si ten déšť zasloužilo, Je rekordní teplo na toto období proto oblečení neřešíme, jedeme s tím, co vozíme k moři. Nemáme tentokrát žádný plán, uvidíme, kam nás kola povedou. Můj sen je Modrava, Kašperky, Kvilda. Už teď je mi jasné, že asi se psíma holkami to neklapne. První zastávka, nemáme jasno. Autokemp Antygl nebo Annín? Nakonec zvítězil Autokemp Annín, kde byla jistota elektrické přípojky. Že asi náš trip nebude po místech, která bych ráda viděla, bylo jasné, Šumavské úzké silničky a objížďky ještě po užších a bez varování dopravním značením, že přijde podjezd, kudy neprojede obytné auto. K tomu ještě řidiči, kteří nejsou schopni zpomalit a přizpůsobit jízdu šířce silnice. Zvládli jsme to s hasičem a hned na to nám rozbil zpětné zrcátko řidič dodávky dodávka. Naštěstí u nás šlo jen o kryt a protože onen řidič, jel opravdu jak debil, potěšilo, že on si to zrcadlo urazil celé. Budeme doufat, že se z toho poučí a příště zpomalí. Kryt zrcátka jsme slepili a pokračujeme v cestě. První zastávka Autokemp ANNÍN. První dojem výborný, našli jsme místo kousek od řeky ve stínu a stavíme.
Kemp splnil naše očekávání co do umístění na břehu Otavy. Holky se tu pěkně vyráchaly, radost udělala zvláště Appia, která si hezky po kamínkách pochodovala vodou a evidentně si to užívala. Brigi je vodní maniak, tak ona vyhledávala místa, kde se může potopit a zaplavat si.
V kempu je brod, který vede na ostrov. Místo pro ty, co chtějí mít opravdu klid.5 Brod byla naše velmi oblíbená trasa.
Anin kemp 1 – nějaký mouchy měl. Sociálky sice po rekonstrukci, ale uklízelo se tu pouze asi jen jednou denně. Sprcha sice zdarma, ale teplá voda tekla pouze v určité hodiny večer. V kuchyňce tekla pouze studená. Elektrická přípojka byla v ceně za obytné auto na jednu noc, jenže jistič slabý, tak kávu ani čaj jsme si tu neuvařili. To pro nás bylo největší ouvej. V kempu je restaurace a porce jsou obrovské, ceny tak nějak akceptovatelné. Celkem jsme za jídlo utratili skoro stejně, jako za kemp Kč 1670,-. Co nám ale vadilo ze všeho nejvíc, že platby jsou pouze v hotovosti, jak v kempu, tak v restauraci. Účet jsme nikdy nedostali. Celkem za tři noci jsme zaplatili Kč 1800,- (obytné auto, 2 + 2 psy + elektřina a voda). Informace, že v kempu se platí pouze v hotovosti je uvedená na web stránkách, byli jsme na to připravení. Jinak hotovost nevozíme. Závěrem : kemp splnil, to, co jsme od něj očekávali, určitě se sem ještě někdy v budoucnu vrátíme. Počasí : Větrná smršť nás přinutila stáhnout markýzu. Už jsme na to připravení, není to poprvé. Trochu nás překvapily kroupy. Holky jsme zahnali včas do auta a venku se snažili všechno zajistit. Naštěstí, kroupy byly malé, jen jsem byla ve finále úplně mokrá. Přestože ve městech panují vedra, na Šumavě se spalo celkem dobře. Ochlazení večer a na noc bylo velmi příjemné.
A kam teď. Jedeme směr Kašperské Hory. Krásné výhledy do krajiny, ale zastavit není kde. Vzhledem k teplému počasí, jsme se rozhodli nakonec stočit se k Lipnu. Váháme mezi kempem Karlovy dvory II a Jenišov. Vítězí Jenišov, protože umožňuje platby platební kartou. Autokemp Jenišov až tak dobrá volba to nebyla, kemp má malou pláž Lipna, kde se nesmí koupat psi a navíc u ni parkují karavany napevno, v další řadě Němci, těch je tu opravdu hodně. Našli jsme místo ve stínu, jedno mezi posledními a bez výhledu na Lipno. V kempu je restaurace, obchůdek. Sprchy na 20 kč. Teplá voda v kuchyňce celý den. Co jsme tu ocenili, sociálky a kuchyňka se uklízí několikrát denně. Vše stále nablýskané, jak jsme zvyklí ze zahraničí. Procházkou se dá dojít do kempu Karlovy dvory II, který se nám opravdu líbí, díky rozložení, velké pláži a pes zde bez problému může do vody. Závěrem : Kemp není špatný, ale nám nevyhovuje ta malá pláž bez možnosti vstupu se psem. Jedenkrát stačilo. Příště zkusíme Karlovy dvory II. Celkem jsme zaplatili za ubytování 4 noci Kč 4320 + sprchy a restaurace. I cena je podle nás vysoká a konstatujeme, že v Itálii jsme za jednu noc zaplatili daleko méně. I to je další důvod, proč příště sem ne.
Přemýšlíme co dál a rozhodnutí padne na naši starou dobrou Olšinu. Jsme překvapeni, že kemp je poloprázdný. Tak málo lidí jsme zde ještě nezažili, a to sem jezdíme každý rok. Dozvídáme se, že se tu prohnala vichřice ve stejné době jako v Anině. Asi o něco horší. Odnesly to nějaké stromy a prý poměrně dost markýz. No to je důvod, když foukne zatahujeme. Poprvé jsme o markýzu přišli právě v tomto kempu. Autokemp Olšina, naše klasika, kterou asi nemůžeme díky úžasným západům slunce. Popis se najde v příspěvcích z minulých let. Nám se tu moc líbí. Letos jsme zaplatili za 3 noci Kč 3225,- + sprchy.
