Trasa : Gemona, Tarvisio, Vilach, Osiach, Dolní Dvořiště
Z Gemony se nám nechce nikam daleko přejíždět, protože stále nemáme naplánovanou trasu kudy a hlavně kam. Nakonec jsme se rozhodli pro Ideál CampingLampele. Kemp je kousek od Vilachu a nachází se v zadní části jezera. Je to naše druhá návštěva v tomto kempu. Stále jsme v jejich databází a tak si nás najdou podle telefonního čísla a není třeba nic vyplňovat, jen zkontrolovat. V kempu je restaurace, ráno se dá koupit čerstvé pečivo a je možné přijet bez rezervace. Tento rok nás dokonce překvapilo, že kemp byl poloprázdný. Místa bylo hodně a parcelu jsme si mohli vybrat. Psi se sice v jezeře koupat nesmí, ale pokud se jde do zadní části, tak se dají namočit. Nám to stačilo. K dispozici je psí sprcha a venčící plac. Nejsou zatím žádná vedra a tak ani to koupání není priorita. Dáme přednost procházkám.
Kolem jezera jsou kempy a soukromé penziony, nebo místa zarostlá. K jezeru se během našeho chození nedá nikudy dostat. Další namočení je až v Ossiachu, kde je sice koupání zakázáno, ale smočení psů je tolerováno. Našim cílem je vždy příjemný bar, který jsme objevili v době covidu. Poté přes Ossiach zpět do kempu. Počasí je stále příjemné, žádné vedro. V kempu zůstáváme 4 noci, to je tak akorát na vycházky po zdejším okolí, než se cesty začnou opakovat. Konečně můžeme říct, že cestujeme se počasím, tady nám to opravdu vyšlo. Na další dny se předpovídají teploty přes 30•C. Balíme a přes dvě zastávky ještě v Rakousku se vracíme zpět do ČR.
Trasa : Praha – České Budějovice – Linec – Salcburk – Dolní Dvořiště – Traunsee – Goeling – Tauernaml – Lungau – Villach – Tarvizio
Vždycky jsme byli hrdí na to, že se umíme pohybovat jen s dobrým počasím. To pro nás bylo vždycky klíčové a vycházelo nám to. Jen letos se to ale tak nějak trochu zvrtlo. | Naše naplánovaná trasa, včetně variant nás přinutila změnit nejen čas výjezdu, ale i itinerář. Také jsme museli přemýšlet o změně outdorového oblečení pro nás i pro psí holky. Hlavně nezapomenout pláštěnky a bundy. Zatímco v Česku bylo teplo a slunečno, naše naplánované cíle ovládaly bouřky a bičoval déšť a vše s tím spojené. Nu což : řekli jsme si, „Není špatné počasí, jen špatné oblečení a vyrazili jsme směr jih.
Vyjeli jsme netradičně v 6 ráno. V tom deštivém počasí se nám nechtělo startovat na noc. Natankovali jsme v Dolním Dvořišti, levnější naftu, než v místech našeho bydliště. Kochat se krásama přírody a projít se někde, kde se nám líbí. V dešti se nám nechtělo. Už v 11.30 jsme dorazili do prvního cíle Traunsee – Rakousko, Strandcamping. Lokalita kempu : nachází se v obci Altmunster, na západním břehu jezera, které je součástí oblasti Solná komora. Kemp nás překvapil, čekali jsme větší místo podle informací, co jsme dohledali na internetu. Kemp je celkem malý, hned pod silnici, restaurace nefungovala. Kromě nás tu byl jeden pár lidí se stanem a jeden obytný vůz. Kdo by taky v tomhle počasí jezdil k jezerům, že? Všichni jsme byli Češi, to bylo ještě víc úsměvné. Špatná volba by to nebyla, pro krátkodobý pobyt, velmi dobrý. Kemp má vlastní pláž, i když malou. Namočení psů nikdo neřešil. Bohužel díky počasí všude bláto a tak psí holky jsme museli, trochu umýt a osušit. Zvlášť když Brigi objevila perfektní parfém – čerstvý hnůj. Ona vodu miluje, ale vymýtí toho perfektního parfému se bránila. Počasí se nelepší, i když už déšť má větší pauzy. Proto jsme se rozhodli pokračovat v cestě směr Itálie. Celou cestu nám pršelo způsobem, jakoby někdo přímo ze shora vyléval kýble vody. Byly okamžiky, kdy vůbec nebylo nic vidět, navíc vlhko a přední sklo se nám cestou mlžilo z venku. Když se zdálo, že bude od deště chvíli klid, rychle jsme vyvenčili psí holky, a to na Rastplatzu Goeling a následně na Tauernaml, kde jsme udělali každoroční fotku. Také jsme něco pojedli u benzínky.
Celou cestu prší a prší a tak jsme udělali výjimku. Projeli jsme Rakousko/Italskou hranici a nezastavili jsme na první italské benzinky, jako vždycky, na první italské kafe.
Trasa : Dolní Dvoříště – Vilach Cesta obytným autem, ubytování v kempech
Pokud cestujete se psem, je třeba si uvědomit, že v kempech většinou do jezera nesmí. Někde se dá popojít a najít příjemné místo, jinde je celý prostor soukromý a vstup nenajdete, někde alespoň na smočení porušíte zákazy. Pokud je teplo nikdo vás nevyhání, pokud se chováte slušně a psi nikoho neobtěžují.
Letos vše začíná trochu jinak, než obvykle. Prvně s námi jede do zahraničí Brigi, což je 10 měsíců starý prcek ČSP. První věc, co řešíme je ošetření proti srdeční červivosti. Dávám přednost tabletě, proti spot on, protože je krátkosrstá. Nakonec volíme Credelio Plus na doporučení veta. A stejnou tabletu dostává i Appia. Dalším háčkem je postroj, protože Brigi má takovou konstrukci těla, že ji nic nesedí a navíc postroje likviduje. Tím chci říct, že ho překouše, nebo se z něho dokáže vyvlíknout. Výjezd začíná u firmy MushGo a zkoušení postroje. Byl nám doporučen postroj Non-stop Line vel.4. Pro Appii pak Non-stop line vel.5. Sama bych do tohoto postroje nešla, ale musím říct, že opravdu sedí, dobře. Zakoupili jsme pro Brigi i pláštěnku vel.48, aby nenosila ty zděděné velké.
Máme nakoupeno a vyrážíme. Naším konečným cílem je Itálie, ale každoročně zkoušíme Rakouská jezera. Hledáme kemp, kde akceptují psy a kde mohou také do vody. Když si přečtete příspěvky z předcházejících let, uvidíte, že je to celkem oříšek. Letos volíme Attersee. Naše volba padla na kemp Grabner. Dozvěděli jsme se, že rezervace není potřeba. Při příjezdu byl ale kemp plný. Jeden turista nám doporučil louku, která je napravo od silnice u velkého parkoviště. Jedeme tedy dál směr Mondsee a narážíme na tu louku. Je tam několik obytných aut a stanů. Jak to funguje jsme ani nezjišťovali, je to bez přístupu k jezeru, tak budeme hledat dál. Trochu jsme se tam prošli a konstatujeme, že na procházky je to asi docela dobré místo, poté pokračujeme v cestě. Později jsme zjistili, že louka pravděpodobně patří k Eurocampu a je určená pro větší skupiny. K dispozici jsou sprchy a WC. Místo se jmenuje Steinbach. Cestou narazíme na další kemp Inselcamping. Zkoušíme štěstí a podaří se. Jsou volná tři míst, které nám ukazují. Podmínkou jsou min. dvě noci, to nám problém nedělá. Jedno z volných míst je přímo u řeky, tak to je to nej, co jsme asi teď mohli najít, bereme. Při check in jsme se dozvěděli, že psi nesmí štěkat (pokusím se to štěkně Brigi vysvětlit), nesmí se venčit v prostorách kempu (no když doběhneme, dá se to splnit), nesmí se koupat v jezeře, pouze v řece, musí být na vodítku a že sprchy jsou na žetony v hodnotě jedno EUR. A pak, že placené sprchy jsou jen výsadou České republiky.
Povznášíme se na všechny příkazy a zákazy, máme opravdu pěkné místo, soukromí, jsme spokojení. Stavíme naše bydlení a vyrážíme na průzkum okolí. Pěkná procházka podél řeky, při které nám Brigi nečekaně skočí do vody a plave. Ven se jí vůbec nechce. Bylo to její první setkání s vodou. Ano, zdá se, že máme prvního psa, který bude milovat vodu. Zajímavé, pak bylo pozorovat Appii, ona vodu nemusí, ale jak viděla s jakou radostí se do ní Brigi vrhá, vlezla se i ona namočit dobrovolně. Závěr : příjemné místo, pro pěší moc možností není, pokud se nechcete vydat na delší výšlap. Nám na průzkum okolí po vlastních nohou nám stačily dva dny. Pro mobilní týmy, ať už auto, nebo kolo jistě bude možností víc. V kempu není restaurace ani obchod, tak bychom ani déle nemohli zůstat. Ač máme velkou lednici, české zásoby (kromě piva) nevozíme, jsme zvyklí nakupovat v místních obchodech. Na obědy dáváme přednost restauraci. Jak to tam vypadalo? Nádhera. Miluji hory ve spojení s jezerem. Celé ➡ Fotoalbum Balíme, nasedáme a pokračujeme směr Itálie.
Když jsme se v Itálii rozhodli, že cestování ještě nekončí a zakempujeme v Rakousku, vybrali jsme Ideal Camping Lampele am Ossiaher See. Bez rezervace na telefonní dotaz zda je volno a zda akceptují psy. Máme rádi jistotu. Do kempu jsme dorazili odpoledne. Na recepci chtěli vidět Covid pas. Roušky pro všechny vnitřní prostory a podepisujeme dokumenty, že s tím souhlasíme. Asi není nutné popisovat kvalitu čistoty a množství sociálního zařízení, teplé vody zdarma. To je prostě ve většině zahraničních kempů standard. Místo jsme si mohli vybrat. Kemp není přeplněný. Předpověď počasí je přibližně stejná jako byla v Itálii.
Kemp disponuje oploceným venčícím prostorem pro psy. To známe z Itálie a je to fajn, že zde může být pes bez vodítka. V kempu jsou i psí sprchy. Co nás ale překvapilo, že pes v kempu nesmí do jezera s tím jsme se už setkali i v Německu. Druhý den jsme vyrazili na výlet v domnění, že se holky budou moct někde vykoupat. Bohužel, všude kolem jezera ploty nebo nepřístupný terén. To nás zklamalo a tak porušujeme zákaz koupání, aby se holky alespoň trochu namočily.
Zavítali jsme i do baru, který jsme náhodně na břehu jezera objevili. Před samotnou objednávkou nám přinesli sešit s prosbou abychom napsali svá jména a telefonní kontakt. Další covidové opatření. My to chápeme jako nutnost a tak nás to nijak neuráží.
V kempu jsme si parádně odpočinuli, procházky po okolí, posezení v baru a místní restauraci, ale i v klidu u karavanu. Bylo tu poměrně dost psů a sympatičtí kempaři.
Pomalu přemýšlíme kam dál, zpět domů se nám ještě nechce. Ale tady podle předpovědi má být 35ºC a to bez namočení holek by bylo pro ně nepříjemné a ani na dlouhé procházky by to nebylo vhodné. Balíme, nakupujeme v místním Lídlu potraviny na přežití dalšího týdne a vyrážíme, ještě nevíme přesně kam. Zatím směr oběd v nějaké restauraci. A ani tady nás to nepřekvapilo. U vstupu chtěla obsluha vidět covid pas a u každého stolu se každý návštěvník musel zaregistrovat. Najedli jsme se a vyrážíme. Rozhodli jsme se směr Česká Republika.
