Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník Nezařazené

Cesta na severozápad

Další výjezd byl původně naplánovaný k Máchovu Jezeru. Bohužel kemp, který jsme vybrali, byl plně obsazený.
Volíme proto Autocamp Hamr na Jezeře.
Trasu plánujeme, tak, abychom navštívili cestou pár zřícenin. Všechny jsou ještě ve Středočeském kraji. 
Jako první :
Zbytky kláštera Hradiště
Vyjíždíme skoro až k cíli a fotíme přes plot. Ke zřícenině není volný přístup. V současné době je to Pivovar.

Pokračujeme ke :
Zřícenině skalního hradu Valečov.

Zřícenině loveckého zámečku Bažantnice
Ten je momentálně v rekonstrukci

A to nejlepší nakonec :
Zřícenina zámečku Zásadka
Misto nás zaujalo už na první pohled. Udržovaná zřícenina, udržované celé okolí a nádherný výhled do kraje.

Krátce po poledni přijíždíme do kempu Hamr na Jezeře. Platíme bez elektrické přípojky, protože kemp je poměrně dost naplněny a podle obsluhy na recepci, přípojky budou pravděpodobně zaplněné. Jak stále říkáme; „Život přeje připraveným“. Proto vozíme dostatečně dlouhý kabel a díky tomu se nám podařilo najít celkem pěkné místo a přípojka vzdálená ca 70m. 
Stavíme a ihned pak vyrážíme na obhlídku okolí s návštěvou psí pláže. 

Navečer procházíme kemp. Je hodně zaplněný především stanaři. Sociálky jsou sice nové, či zrekonstruované ale na to množství lidí nedostačující. Co mě ale nejvíc zaujalo, jsou klasické lavory, které známe z dětství. Na jedné půlce se myje nádobí a na druhé pulce jsou určené pro osobní hygienu. Nechci popisovat diskonfort. Jsme v českém kempu a tak to bereme tak, jak to je. Nakonec sociálky si vozíme sebou. Jediné, co je opravdu nepříjemné jsou baterie, které na jedno stisknuti nenatočí ani malý hrnek vody. Voda všude teče pouze jen studená. Sprchy jsou placené a pokud je takto kemp naplněn, teče také jen studená.

Opět se ukázalo, jaké jsou ty naše holky kavárenské a hospodské povalečky. Při každé procházce nás táhly do cukrárny, nebo hospody. A protože se jim podařilo objevit rodinnou kavárnu s domácími zákusky a ještě k tomu v pěkném prostředí. Byla tato kavárna každodenní zastávkou. 
Při pohledu do mapy.cz jsme zjistili, žen okolí jsou dvě zříceniny a tak se rozhodneme je navštívit.
První Zřícenina hradu Děvín, cca 10 km tam a zpět.  Celkem pěkná procházka lesem kolem jezera, kde jsme objevili malou písečnou plážičku a holky se smočily. Závěr cesty bylo pěkné stoupání, při pohledu do aplikace 15 pater. Cesta je upravená, a tak se  jde celkem dobře. Potkáváme poměrně dost turistů a cyklistů. 

Předpověď počasí je nevalná, mají přijít bouřky a silný dešť. Abychom pořádně vyvenčili holky, vyrážíme odpoledne ještě na zříceninu Tvrze Útěchovice. Ta je nepřístupná. Dají se objevit zbytky zdí, ale okolní porost je natolik nepřehledný a hustý, že se k nim nedá dostatečně přiblížit. Další zbytky zdí jsou za plotem.

Předpověď počasí si vyplněna. Navečer začíná pršet a prší celé pondělí. Rozhodneme se proto pro přesun  k jinému jezeru v úterý, kdy má být počasí ještě deštivé.

Závěr :
Kemp 50/50 ale všude čisto. Čtyři noci jsou tak akorát.Výhodou je psí pláž Celkem 120 Kč pro 2 dvounožce a 2 čtyřnožce na celý den. Holky moc vodu nemusí. Smočit a hned ven a tak překvapila Appia, která se rozhodla plavat. 

Pokračování : 
Cesta na severozápad díl 2

Rubriky
2020 Česká Republika Cestovatelský deník

2020 Šumava

Šumava – letos už v červenci, je záplatou na zrušenou Itálii. Dlouho jsme váhali kam pojedeme a nakonec jsme vsadili na jistotu – kemp, který známe, kde se nám líbí a kde jsou neuvěřitelné západy slunce. Kemp Olšina, Černá v Pošumaví. 
Vyjíždíme v sobotu ráno a počasí nám přeje. Cestou do Černé v Pošumaví sbíráme pár bodů do strakaté turistiky, a tak měníme naši obvyklou trasu. První bodík : Zámek Hluboká nad Vltavou. Máme tak trochu problém odkud ho vyfotit, zvládli jsme to. Je tam vidět.

Další zastávkou byl Český Krumlov – Plášťový most.
Byli jsme celkem překvapeni a trochu s ostudou jsme museli konstatovat, že ač jsme v Krumlově byli několikrát o existenci tohoto mostu jsme nevěděli. Ještě, že ta soutěž Strakatá turistika existuje.

Z Českýho Krumlova, již jedeme naši obvyklou trasu, jen si projedeme Hořice abychom se podívali na zříceninu – Zbytky kostela Panny Marie Bolestné. 

Odtud rovnou do kempu. Na recepci jsme se dozvěděli, že po deštích se na některým místech nedá parkovat. Měli jsme čekat na šéfa, aby nás někam umístil. Po půl hodině čekání s dalšími karavanisty, kdy se nic nedělo, to vzdáváme a jdeme hledat sami. Místa u Lipna byla opravdu hodně vlhká, naštěstí naše oblíbené místo u křivého stromu bylo poměrně suché a hlavně volné.

Později jsme pochopili, že kdybychom čekali na šefa, toto místo by nám nedal. Všichni ostatní přijíždějící byli nasměrováni na horní terasu. Nás si prohlédl a neřekl ani slovo, jsme tu už tak nějak jako inventář, sedmý rok. Jen tentokrát v červenci, místo v srpnu. Byli jsme překvapeni, jak je kemp poloprázdný. Jindy plný Němců, Rakušanů, letos  většinou Češi, kteří do tohoto kempu jezdili v minulých letech většinou jen do chatiček nebo se stanem. Letos vyrazili i obytkami. Media hlásila, že půjčovny karavanů mají zlatý důl. Hodně Čechů tráví dovolenou v ČR místo v zahraničí. Chatičky a pronájmy chat v rekreačních zónách jsou vyprodané na celou sezonu, alespoň tolik info z medií.. Je vidět že ta zatracená corona udělala své.

Počasí je jak na houpačce, chvíli chladno, chvíli sluníčko a od poloviny týdne nepříjemný vítr. Nevadí hlavně, že neprší.  Chodíme s holkama po okolí a užíváme si. Holky jsou letos na vrcholu blaha. Velmi jsme dbali na jejich pohodlí a protože se nám rozbil starý dobrý zelený stan, zakoupili jsme nový, růžový. Barva, to nebyl úmysl, jen jiná nebyla k dostání. Přestože už jsme jednou stan rozkládali na Vysočině, teď jsme to docela vychytali a získali jsme si přezdívku „to jsou ti strakatí z růžového stanu“ Je pravda, že jsme nepřehlédnutelní. Růžová svítí a tak nás hřeje jistota, že svoje místo najdeme rychle i v přeplněném kempu.

Stan se využívá pouze přes den, zrovna tak, jako lehátko, co si holky přivlastnily. V noci s námi spí v karavanu.
Během procházek po okolí získáváme další body do strakaté turistiky. Počasí nám přeje na chození a holky se i rády smočí. Překvapuje Tessy letos vodu vyloženě vyhledává a tak mě mrzí, že není teplo na koupaní, zkusila bych jestli letos nebude konečně plavat dobrovolně.

V pátek se nám dost ochladilo a tak zjišťujeme, že na zimu jsme si oblečení nevzali a vrstvíme, co máme. 

Nesmím zapomenout na dvě záležitosti a to drzé labutě, které tady všem dělají radost. Letos to ale doladily do detailu, přišli si prohlédnout holky. raději jsme je drželi na krátký úvaz, ale ukázalo se, že labutě asi mají respekt, holky byly v klidu a měly z toho ve finále kino.

Další neodmazatelnou záležitostí je již zmíněný západ slunce nad Lipnem, letos se nám hodí do soutěže. Fotek, jako každý rok je hodně, každý den, západ vidíme v jiných barvách. Foto zde pouze pro náhled. Ostatní foto západů, labutí a holek na cestách si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Všechno jednou končí a my opět balíme. Celou sobotu pršelo a tak balíme na mokru mokré. Kupodivu nějak nám to tentokrát nevadí. Přece jenom oproti starému bydlíku, to sbalíme jednoduše do garáže a doma usušíme.

Na cestu svítí sluníčko, je teplo a nám cestování ještě nekončí. Máme před sebou několik míst.

Pokračujeme do Písku, kde se chystáme na oběd. Velkým překvapením bylo, že jsme v centru našli jen jednu otevřenou restauraci a ta byla beznadějně plná. Nezbývá než doufat, že nějakou restauraci najdeme cestou na Orlík.

Cestování končíme v Příbrami, v rodném městě Tessy – Antonie Barunidlo.

Celá fotogalerie AdessoPhoto

Rubriky
2020 2020 výlety Cestovatelský deník Kam se psem

2020 Toulání Vysočinou

Cestu na Vysočinu jsme naplánovali poměrně dost přesně. Hlavní důvod tohoto směru byla návštěva štěňat fenky z našeho odchovu Coffee Amorevita a současně posbírání bodů do „strakaté turistiky“.
Předpověď počasí byla nevalná a bohužel se vyplnila. 
Vyjíždíme v pátek ráno a první zastávkou bude Humpolec, návštěva památné desky Hliníka, co se přestěhoval do Humpolce. Na místě je i   Hujerova švestička.

Další zastávkou je Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou a návštěva štěňat.

Pokračujeme na CHKO Ždárské vrchy. Pěkná procházka lesem za občasného bouření. Nic moc. Potřebujeme dojít až k ceduli, co CHKO značí. Začínám mít pocit, že překonávám sama sebe. Kupodivu Tessy bouřku neřeší a šlape. Došlo i na doplnění tekutin u studánky.

Počasí se nám stále kazí, vypadá to na trvalý déšť a my máme v plánu dnes ještě Devět skal. Při příjezdu na parkoviště se otevřelo nebe a padaly kýble vody. Váhali jsme. Vrátit se, nebo počkat? Turisté, co se vrací, na vrchol nedošli a ti co došli převlékají i spodní prádlo. Po pravdě řečeno, když už mám něco v plánu chci to dokončit. Ale ne za každou cenu. Jde o psí holky, hlavně důchodkyni Tessy. Přemítáme a mezitím uplyne víc jak hodina. Není zde žádný signál gps, nefunguje ani telefon. Průtrž mračen se konečně mění v drobný déšť a my vyrážíme. V cíli se holky rády schovají pod přístřešek.

Najednou, jakoby se změnil svět. Neprší a tak vyrážíme ke skalním útvarům.

Paráda! Nádhera! není co dodat. Vydáváme se zpět a stále neprší. U bydlíka se snažím holky vysušit a opět začíná bouřit a přímo nad námi. Sedáme a jedeme směr tábořiště Medlov. Tábořiště nás to zklamalo, neposekaná tráva a není volná žádná přípojka na elektřinu. Rozhodli jsme se pokračovat do kempu Pod Hrází, Sykovec.
Kemp je poměrně plný a těžko se hledá místo pro obytné auto. Je to kemp víceméně pro stanaře, nebo malá auta. Nakonec máme kliku, našli jsme perfektní místo přímo u jezera. Sice jsme se museli procedit mezi dalšími karavany po velmi vodou nasáklém povrchu, ale parkujeme a jsme happy.

Příjemná večerní procházka a odpočinek s výhledem na rybník. Co víc si přát? Po tom náročná dni to byl super relax.

Druhý den vyrážíme po zelené a máme v plánu obejít oba dva rybníky : Medlov a Sykovec. Ze značené cesty jsme museli několikrát sejít a hledat příznivější cestu. To se většinou povedlo, ale stejně jsme šli tak polovinu okruhu bahnem. Už jsme to i celkem vzdávali a nechali holky to bahno projít, bylo to nekonečné a na jednom místě jsme museli holky přenést. Bahno bylo hodně hluboké a aby se dalo projít byly místy naházené klacky. 

Holky jsme natolik utahali, že po návratu zbytek dne prospaly. Počasí nám přálo a promáčený trávník konečně vysychá. Holky se na večer dobrovolně smočily v rybníku a bylo vidět, že si to užívají. Odpočinková procházka po pláži byla vynikající i pro nás.
Cestu zpět jsme opět pojali turisticky a navštívili, několik míst. Jako první:
Rybník Vrkoč, Netín
Zaparkovali jsme na soukromé cestě a vydali se hledat místo, odkud je pohled přes rybník na kostel. 

Zřícenina Orlík, Humpolec
Stavíme na parkovišti a jdeme mírně do kopce po žluté, ca 1 km. Cestou koukáme kolik se tu těží dřeva. Polomy nebo kůrovec.

Pokračujeme do Haškovi Lipnice a hledáme zříceninu Bílá Věž.

Další zastávkou je  památník odposlechu v Lipnici :  část Ústa pravdy.  Parkování  pro obytné auto se hledalo těžko, ale podařílo se přímo na vstupu před jednou zahradou. Se souhlasem majitelů

Pokračujeme na zříceninu Tvze Proseč.

Poslední zastávka byla tak trochu hlavolam. Zřícenina Tvrze Speřice, Jiřce, byla k nenalezení. Jak se ukázalo díky rekonstrukci silnice. Nebyl k ní přístup a byla celá zarostlá nálety. Našli jsme ji čistě náhodou.

Poslední fotka byla ještě za sluníčka, i když se začínal zvedat vítr. Sotva jsme sedli do auta, tak začala průtrž, bohužel silná, podle předpovědi. My máme ale naše plány zrealizované, tak se vydáváme směr domov.
Celá fotogalerie zde :

Rubriky
2020 2020 výlety Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2020 První výjezd

Rezervaci v Safari kempu, Dvůr Králové není až tak jednoduché získat. Pro sezónu 2020 jsme rezervovali ihned, jakmile se otevřela možnost rezervací. Bohužel přišla Corona a rezervace byla odsunuta. Po uvolnění situace a znovuotevření kempů od 25.5.2020 jsme obdrželi několik nabídek. Potvrdili jsme začátek června.
Náš dům na kolech letos začínáme připravovat  na sezonu  až v květnu. Těsně před výjezdem nastupuje tak trochu paranoia. Máme sebou dost desinfekce, roušek, ochranných rukavic? Je to situace, kterou jsme si nikdy nepředstavovali ani ve snu.
Další, tak trochu komplikaci, začíná být otázka, co budeme jíst? Na cestách jsme zvyklí na stravování po restauracích.. V současné době nevíme, jak to bude fungovat, navíc je tu i trochu obava z hygieny. A tak připravujeme jídelníček a následně jeho realizaci. Pro mnoha žen asi situace normální, moje hobby, ale vaření není. Přesto vše připraveno, můžeme na palubu a užít si první cestu.
Vyjíždíme v pátek ráno a v plánu máme získat také pár bodů do Strakaté turistiky. Je poněkud deštivo a tak uvidíme, jak se budou holky tvářit, až budou muset vystoupit a fotit se. 
První cíl je Pevnost Josefov, Jaroměř (okres Náchod)

Dalším cílem je vodní nádrž Rozkoš. Počasí se celkem umoudřilo a tak v pohodě holky mohou pózovat na focení.

Prošli jsme celým kempem a téměř nikdo tu nebyl. Na koupání to také nebylo a tak jsme se spokojili jen s focením. 
Do Safari kempu přijíždíme po 14 hod a jsme mezi prvními přijíždějícími. 

Kemp je čistý, upravený. Sociální zařízení stejné jako v luxusních kempech v zahraničí. Všude desinfekce a většina lidí bez roušek, nebo na krku. Součástí ubytování je 3 denní vstupenka do pěší zóny ZOO. Přístup kdykoli i po a před zavírací dobou.
ZOO je úžasná a holky byly unesené. Nejvíce bodovaly surikaty, ty chodili s námi po celém obvodu svého výběhu. Pokaždé, když jsme se vyskytli v jejich blízkosti, Tessy nás neomylně vedla. Nejraději by u nich zůstala. Kontaktní byly i šelmy a hlavně opice. 

Další naše putování bylo směr Trutnov. První zastávka byla  u vjezdu do Havlova Hrádku. Bohužel jinde se obytným autem zaparkovat nedalo.

Hlavním cílem byla zřícenina hradu Břecštejn.

Dále pokračujeme ke zřícenině evangelického kostela v obci Rudník. Ani tady to s parkováním nebylo jednoduché a nakonec stavíme na soukromém pozemku s dovolením majitele. Ke zřícenině jdeme kolem staré fary se štěkajícími psy a domku s lufťaky, kteří nám ochotně sdělí celou historii zříceniny, hřbitova i obce..  Kostel se nachází na bývalém hřbitově. Vše je neudržované a ve velmi špatném stavu.

Dalším cílem je Čistá v Krkonoších a trochu toulání přírodou. První den bylo celkem pěkné počasí a tak se holky seznamovaly s kozami a konečně si užily grilováni a hospody.

Druhý den byla v plánu Černá hora, jen počasí bylo nevalné a proto jsme se rozhodli pro kolečko kolem stezky korunami stromů do Jánských lázní a zpět. Cesta byla celkem náročná kočárek, dvě děti a dva psi. Tessy byla trochu unavená, ale celou trasu dala v pohodě. Pokaždé jsme na tu dvanáctiletou babku pyšná, v jaké je dobré kondici.

Z Krkonoš jsme vyrazili směr Brada, cesta pro obytné auto byla úzká, párkrát jsme museli stavět a krkolomně se vyhýbat. Navíc její stav připomínal tankodrom. Měli jsme v plánu navštívit zříceninu hradu Brada, ale tentokrát nebylo kde zastavit. Tento cíl jsme museli oželet. Pokračujeme:
CHKO Český Ráj a Prachovské skály

A toto je definitivní konec našeho prvního výjezdu v roce 2020. Za trochu zvláštní situace, nevalného počasí jsme si ale přesto celé akce pěkně užili. Holky s námi. Doma ani nechtěly vystoupit. 

Rubriky
2020 Cestovatelský deník

2020 Když přijde corona

Rok 2020 měl být ten náš nejúžasnější na cestování. Právě proto jsme začali s rezervací kempů už v únoru. Současně zaplatili všechny rezervační zálohy. Těšili jsme se na první výjezd, který měl být na velikonoce do kempu Safari.
Jenže se stalo něco, co nikdo nečekal, a co jsme delší dobu ani nebyli  schopni pochopit.  
Covid – 19 změnil nejen naše plány, ale celý svět. Nejhorší situace je v Číně a pak v naší dovolenkové destinaci Itálii.

Jestli si to dobře pamatuji, tak nouzový stav byl vyhlášen 12.3.2020. Znamenalo to omezený pohyb a nošení roušek. Naštěstí psy bylo dovoleno venčit, a tak alespoň 2x denně jsem měla vycházku.  Nouzový stav skončil 15.5.2020. Velikonoční a květnové výjezdy v ČR jsme museli zrušit. Stejně tak červnovou Itálii. Bylo jasné, že tyto cesty se neuskuteční. Zajímavé na tom bylo to, že s Italama jsme se domluvili rychle a bez problému, zatímco české kempy maji tak, trochu potiže s komunikaci a vrácením peněz. Nevadí, necháváme je v kempech s tím, že rezervaci využijeme, až si situace uklidní.
Tak jak běžel čas, těžili jsme ze skutečnosti, že psi se mohou venčit, a že je doporučován pohyb v přírodě. Trochu jsme si rozšířili kruh pohybu a začali jezdit po zříceninách. Holky byly nesmírně šťastné a my jsme poznali místa po republice, kam bychom se nikdy nepodívali. A kde jsme byli téměř vždy sami.
Více o našich výletech se psi.

Kempy v ČR jsou znovu uotevřené od 25.5.2020 a tak rychle uplatňujeme náš voucher na Safary kemp, Dvůr Králové. Dostáváme termín, jen stále je spousta neznámeho. Uvidíme.
Cestování do zahraničí je v době, kdy píšu tento příspěvek stále tak trochu otázkou.