Další naše plány jsou jsou jasné – Itálie. S napětím sledujeme počasí a jako každou letošní cestu. Plán měníme. Zdá se, že v současné době bude stabilní počasí v Rakousku kolem Vilachu.
Holky už se zase nemohou dočkat. Pobíhají a sledují každý náš pohyb. Rozhodneme se ze dne na den a vyrážíme. Cíl máme jasný a kemp nerezervujeme. Jedeme směr Ossiacher See. Je zde spousta kempu, tak snad se místo najde. Vyjíždíme brzo ráno a cestou stavíme jen 2x. Vyvenčení holek a kafe pauza. Celkem cesta trvala něco přes 8 hodin. Náš zvolený kemp je Ideal Camping Lampele. Na recepci dostáváme plánek volných parcel a můžeme se vybrat. Zůstáváme cca týden. Jsou zde krásné procházky po rovině, takže nezatěžujeme tlapky čtrnáctileté Appie a přesto máme krásné dny v přírodě po okolí. Výhodou je restaurace přímo v kempu, nemusíme přemýšlet co k jídlu a ani kam na to jídlo jít. Letos je kemp plnější, než jsme zvyklí, sousedi jsou na okolních parcelách a poměrně je tu i dost psů. Přesto je zde pohoda oproti tomu, co jsme letos zažili v Česku. Uštěkaná Brigi je v naprostém klidu. Obě holky se opět dokáží držet ve svém prostoru a neštěkají na sousedy. Není o čem přemýšlet. Zahraničí je prostě pohodovější.
Stále sledujeme počasí, sever Itálie se uklidňuje, přestává pršet a tak se rozhodneme pro přesun.
Taky se psem cestujete k moři v červnu a v září? Hlavním důvodem je méně lidí a přijatelné počasí? Taky jste už zaregistrovali, že v poslední době to už tak nějak neplatí? Lidí je na začátku a na konci sezony čím dál tím více a počasí začíná být kapitola sama o sobě. Jako každý rok máme rezervaci, jak do kempu, tak na pláž (tzv. recinto) což je oplocené území, kde na pláži mohou být psi navolno. K dispozici je automaticky slunečník, dvě lehátka a lehátko psí a také miska na vodu.
Holky se nemohou dočkat odjezdu, a tak se hrnou do té psí boudy na kolečkách, jakmile se jim to podaří.
Naše trasa je podobná jako každoročně, tentokrát jsme ale zvolili jiný kemp. Vyjíždíme ve všední den odpoledne a první plánovaný cíl je Flachau, kde hodláme přespat. Odhadem bychom tam měli být kolem 22 hod. První zácpu jsme chytli už na D1, ten kousek, co normálně jezdíme 10 minut trval minut 45 minut. Další brzda nastala v Rakousku. Nečekali jsme, že v noci se můžeme dostat do velké kolony. Důvod byla uzavírka – práce na silnici. Do Flachau jsme dojeli něco po půlnoci a hledat volné místo na zaparkování byl opravdu velký oříšek. Naším štěstím bylo, že jedno auto odjíždělo. Trochu jsme se prospali. Holky jsou vyvenčené a celá posádka po snídani. Další zastávka byla u řeky ve Vilachu, kde jsme i natankovali. Cena za průjezd tunely, jako každý rok vzrostla o 1 EUR – na 14,50 EUR. Cena nafty EUR 1,52/l EUR. Snídaně nás vyšla na 14 EUR (káva a croasan).
Další zastávkou je náš záchytný bod. Kemp Ai Pioppi. To je taková naše klasika. Máme toto místo moc rádi. Klid a relax na pár dní.
Další naše klasika je velký nákup při odjezdu z kempu. Nákup na cca týden vyšel na 102 EUR. Hlavně balená voda, pečivo, ovoce, zelenina salámy, sýry, víno a nějaké dobroty. Částka se sice nezdá malá, ale při bližším prohlédnutí účtenky, je většina potravin levnější než v ČR a o výběru a kvalitě raději nemluvím. Náš cíl je Lignano, Camping Village Pino Mare. Jsme zvědaví, jakou budeme mít parcelu a hlavně jak daleko to bude na psí pláž. Ta pláž je pro nás důležitá vzhledem k věku Appie 14 let plus. Hned ze začátku nás překvapil vjezd do kempu. Připomínalo to spíš upravenou Francii. Zeleň, kvetoucí keře, palmy. Další pozitivní šok byla parcela. Velká ale hodně velká. V pohodě by sen na ní vešly dvě obytná auta a každé by mělo dostatečné soukromí.
Rozhodneme se, že obytku postavíme cca do 1/3. Necháváme vzadu dostatečné místo. Které se bude možná hodit na rychle noční vyvenčeni.
Jsme maximálně spokojení. Hodně soukromí a hodně místa. Parcela je celá zastíněná, piniemi, které mám tak ráda.
Máme postaveno a celý náš prostor oplotíme mobilním plotem, kterého máme opravdu dostatek na celou parcelu. Holky tak mají vyhraněný svůj prostor. Ano podařilo se. Mohou být navolno a za plůtek je ani nenapadne odejít. Začíná tedy pobyt snů. Holky si váží toho, že jsou bez úvazu a podle toho se chovají. Na zavolání okamžitě přijde Brigi a přivede i hluchou seniorku Appii. S velkou zvědavostí jdeme obhlédnout psí pláž. Je to na ni opravdu kousek a zatím nejlepší psí pláž, na jaké jsme dosud byli.
La spiaggia di Duke. Prostorné recinto. Velmi sympatický a vstřícný personál. Dovolená snů pro psy, mělké moře, takové brouzdaliště. Appii to vyhovuje, vodu moc nemusí a brodit se ji baví. Na zaplavání s Brigi se musí dojít, ale ta zase vodu miluje. Z lehátka můžeme koukat přímo na moře. To na každé psí pláži není.
Autor fotografie La Spiaggia di Duke.
Příjemné místo na oběd, večeři, ale i kávu a zmrzlinu. Je to formou samoobsluhy. Vybereš jídlo, zaplatíš a vybereš si místo k sezení.
Musím říct, že jsme byli hrozně vděční za stín na naší parcele. K moři jsme chodili ráno, přes poledne jsme trávili čas ve stínu restaurace a naší parcely. K moři jsme se vraceli znovu až kolem 16 hodiny. Počasí na červen bylo hodně teplé a ke konci našeho pobytu se teplota vyšplhala až na 37•C. Když jsme odjížděli, klimatizaci v obytce jsme měli puštěnou naplno. Nedalo se ani cestou zastavit na delší dobu, než rychle kafe a vyvenčení holek.
Když jsme dojeli do kempu AI PIOPPI, hledali jsme kousek stínu. Bohužel ale i v horách byla nesnesitelná teplota a tak zůstáváme jen jednu noc.
Závěrem, byl to jeden z nejlepších kempů v severní Itálii, stejně tak nejlepší psí pláž. Celou fotogalerii, jak si holky u moře žily najdete zde.
Když jsme v vyjížděli z kempu Muller, projeli jsme hory směrem na Villach. Mělo to své důvody, nádherná příroda, jiná, nová trasa. Stále se bylo čím kochat. Je to zároveň nejkratší cesta. Musím říct, že ty serpentiny chvílemi nebyly nic příjemného, ale stálo to zato. První téma trasa a druhé téma počasí. Co dodat. Věděli jsme, že u moře jsou stále bouřky a dost prší. Italské Meteo nepřetržitě spekuluje, kudy ty mraky ve finále půjdou. Nic pozitivního. Musíme doufat. Máme zabukovaný Dog Camp Cavallino, tak jako každoročně a vzhledem k vysoké záloze, která se platí už v lednu, určitě nebudeme svou trasu měnit. První zastávka je Vilach, sjíždíme k Ossiacher See. Druhá zastávka už vytoužená Itálie, Gemona del Friuli. Velký nákup v místním supermarketu.
A náš oblíbený relax v kempu AI PIOPPI.
Vyjíždíme do Dog Campu. Jedeme přímo do Cavallina bez zastávek, kromě těch psích venčících. Máme v plánu oběd v naší oblíbené restauraci La Fattoria. To zklamání. Zavřeno, to se v poslední době děje často. Asi klesá klientela a tak se soustředí na svatby.
Nu což! Projdeme holky a uděláme povinnou fotku u agility hřiště. Vzpomínka na Tessy, která tu kdysi závodila
A jedeme na check in. Dostáváme jinou parcelu, než jsme měli minulé roky a kterou vždy žádáme. Nějak jsem s tím počítala, každý rok se v kempu něco změní. Tentokrát z těch 6 parcel udělali 8, takže zmenšení prostoru, ale stále jsou dost velké. Tím pádem došlo k přečíslování a tak naše číslo parcely už není tam, co bylo. Máme to tentokrát o něco dál k moři a o něco blíž k umývárnám. Parcelu máme hodně velkou, jen díky dešťům dost vlhkou. Ale předpověď počasí vyšla, svítí sluníčko a je teplo.
Během pobytu v Cavallinu jsme zažili snad všechny druhy počasí. Pár dní sluníčka a válení se na pláží, déšť, bouřky, vítr a ke konci pobytu se ochladilo. Přesto, díky psímu servisu v kempu se vždycky našlo něco, jak trávit čas. Nejhezčí momenty, jako každoročně, byly večery na pláži.
Předpověď na další dny je dost špatná. Ty dva frontální systémy, o kterých psalo Italské Meteo se nakonec posunuly víc na sever a zasáhly Rakousko a Českou Republiku. V Rakousku dokonce začalo v některých místech sněžit. V Cavallinu se také citelně ochladilo a my vyrážíme zpět do Gemony, kde se podle charakteru počasí rozhodneme pro návrat domů. Naštěstí, tenhle kemp je takové naše útočiště a je možné tady zůstat, jak potřebujeme. Není třeba nic hlásit předem.
Zůstáváme několik dní a čekáme, jestli se situace v Rakousku a v Česku uklidní. Trvá to dlouho a i tady se citelně ochlazuje. Na to už nějak nemáme oblečení. Softshellová bunda je málo. Bohužel dost prochladneme a silné nachladnutí na sebe nedalo dlouho čekat. Rozhodneme se pro návrat. Tu cestu zpět, pokud beru v úvahu, že je léto, nikomu nepřeju. Celou cestu pršelo tak, že ani psí holky se nezvládly pořádně vyvenčit. Jedno vyčurání znamenalo, kompletní převlečení všeho, co jsme měli na sobě. Holky naštěstí měly pláštěnky a tak úplně promočené nebyly. Zásoby jsme nakoupili před výjezdem, takže lednice byla plná. Jeli jsme kromě těch pokusů o vyvenčení psů non stop. Cesta nám trvala 13 hodin. Když jsme dorazili domů, byli jsme šťastní. A hlavně jsme si uvědomili, jaké máme zlaté psy. Zvládli to perfektně, bez protestů, bez štěkání.
Taková cesta na konci léta. Sníh byl vidět z dálnice ve vyšších polohách, ale že ho potkáme, to nás ani ve snu nenapadlo.
Trasa : Dolní Dvořiště, Camping Schloss Aigen, Salzburg, Seecamping Müller, Vilach, Camping Ai Pioppi, Gemona del Friuli, Udine, Dog Camp Cavalino Treporti, Gemona del Friuli, Dolní Dvořiště.
Naše cesta opět začíná, jako už celou tuto sezonu 2024 diskuzí o počasí. Doma je vedro na padnutí, a tak zkusíme změnit místo. Vyrážíme ráno směr Budějice a dále podle trasy uvedené v úvodu.
Naší první zastávkou je kemp Schloss Aigen, umístěný blízko centra Salzburgu. Je to spíše menší klidný kemp. Elektrických zásuvek není mnoho a pokud je kemp téměř plný, je potřeba najít místo, aby jste se měli kde k proudu připojit. Nás zarazil samotný příjezd do kempu, úzkou cestičkou, kdy jsme mysleli, že jsme někde ztracení. Nebyli. V kempu je restaurace, kde se dá dobře za celkem slušnou cenu najíst. To podtrhuji, není to tak nějak v poslední době zvykem v místech, které volíme. Původně jsme měli v plánu prohlídku Salzburgu, ale je na to příliž horko, přesunutí k nějakému rakouskému jezeru bude lepší varianta. Rozhodnutí padlo, udělat si trochu zajížďku z plánované trasy. Zvolili jsme Seecamping Müller, Korutany, Oberdrautal, Weissensee. Počítali jsme předem s tím, že v kempu se platí pouze cash. Nepočítali jsme s tím, že tam ani v blízkém okolí není restaurace. To nás trochu zarazilo, naštěstí nějaké zásoby na gril jsme měli sebou a pečivo se v kempu dalo každé ráno koupit. Samotný kemp nás velmi pozitivně překvapil. Každý si tu najde své pěkné místo, může mít soukromí, psí holky nemají moc omezení. Je to tu zkrátka paráda.
Nádherné procházky po okolí, psí pláž, ranní venčení za východu slunce nad jezerem je nepopsatelné, to se musí zažít. Je tu spousta psů a protože tu nemají moc omezení, Brigi se tu krásně učí setkávání a míjení, to jí do teď moc nešlo, hodně se tu zlepšila. Seniorka Appia má svůj klid a hezky na procházkách šlape. Je stále velké vedro, ale díky nadmořské výšce 930 m nad mořem a při převýšení u procházek ještě více, je celkem příjemně, pokud se vyrazí ráno a navečer. Během dne si pak užíváme odpočinku ve stínu a plavání v jezeře.V noci, kdy teplota klesne se tu velmi dobře spí.
Trasa : Černá v Pošumaví – Čistá v Krkonoších – Oblamov, Trutnov
První zastávka Černá v Pošumaví, kemp Olšina je naše srdcovka. Pokud se podíváte po historii webu, uvidíte, že ho nevynecháme žádný rok. Nejvíc nás přitahují západy slunce nad Lipnem. Klid, pohoda. Večerní pohled na Lipno přímo z obytného auta je k nezaplacení. Spousta procházek a koupání jak přímo v kempu, tak i během toulání. Pravdou je, že to je velmi atraktivní destinace a tomu odpovídají i ceny. Velkou, pro nás, nevýhodou je, že v kempu se platí pouze hotovostně, karty nepřijímají ani na recepci ani v restauraci. Možná to bude i jeden z důvodů, proč už kemp není tolik obsazený, jako v minulosti. Jezdí sem čím dál, tím méně lidí. Mezi karavanisty převládají cizinci a mezi stanaři pak Češi.
Druhá zastávka : Jako cíl jsme zvolili Královehradecký kraj. Hlavně z důvodu plánované návštěvy Safari parku ve Dvoře Králové. Především to bylo o náhodě. Kemp byl plný a tak jsme se přesunuli na úpatí Černé hory. Do Autocampu Slunečná, Čistá v Krkonoších. Vynikající poloha kempu nabízí startovní pozici pro turistiku. Nejedná se o TOP vybavený kemp, ale je zde k dispozici všechno, co ke kempování potřebujete. Ocenili jsme údržbu, čistotu, denně odvoz odpadků, klid. Sprchy jsou trochu retro, ale dalo se to. Personál je hodně vstřícný. Kemp má několik částí, kde si každý najde to svoje NEJ místo. Hodně nás pozitivně překvapilo rozložení kempu, okolí a množství zeleně. Určitě tento kemp zařadíme mezi naše cíle pro příští roky. Nevýhodou jsou pastviny s ohradníky všude kolem, a pokud si chcete zkrátit trochu cestu, je třeba dávat pozor, kde zrovna ty krávy jsou. Někdy projdete, jindy nikoli a to potom návrat do kempu se psy po hlavní silnici není žádná hitparáda. V kempu je koupaliště a restaurace. Platba v hotovosti, ale na recepci jsou připraveni vytvořit QR kód, tak nemusíme počítat, na kolik dní máme u sebe hotovost.
Stále Královehradecký kraj a tentokrát jsme zvolili kempDolce. Konečně zde všude platba kartou. Na zaparkování obytných aut je zde velká travnatá plocha. Našli jsme si místo, kde máme svým způsobem soukromí a psí holky mohou mít delší vodítko. Jsou zde tři rybníky, několik restaurací v okolí, stánky s občerstvením. Okolí trochu známe a tak jsme podnikali i pěkné procházky. Co nás tady překvapilo to šílené množství vos, které štípali bez varování. Dá se říct, že nás po několika dnech vyštvali. Nedalo se to. Místní restaurace na to byla připravena. K obědu jsme dostali ke stolu i plácačku na vosy. Musím říct, že to nás docela dostalo. Jen jsme nevěděli co dřív, obědvat, ohánět se po vosách, nebo hlídat psí holky, aby je nechytaly do tlamy.
Na ten okamžik, kdy sedneme do bydlíku a vyrazíme směr jih * akce dovolená, jsme se hodně těšili. Po letech to bude dovolená s přejezdy, tak trochu poznávací. Máme lepší vybavení a přespat můžeme kdekoli. Jen místo památek, dáme přednost přírodě. Přejezdy zkusíme bez dálnic. Prostě cesta na pohodu. Plán trasy : Praha – Budějovice – Dolní Dvořiště – 1.přespání na Rakouském Stellplatzu – horská silnice Nockalmstrasse – kemp v Rakousku – Lignano Sabbiadoro – kemp v Rakousku a zpět domů. Trasu jsme byli díky počasí nuceni změnit, ale o tom níže. Lednice je naplněna, psího žrádla máme dost, vyrážíme směr JIH. Naše první zastávka, každoročně jsou Budějovice. Zde doplníme kofein, psy se vyvenčí naposledy na území ČR a uloží se ke spánku. K našemu velkému překvapení jsme letos byli z čerpací stanice vyhozeni. Psi do ní nesmí. Novinka. Doplníme tedy rychle kofein a vyrážíme směr Dolní Dvořiště. Benzinka ONO nezklamala. Jako každoročně je cena nafty taková, o které se nám může ve Středočeském kraji pouze zdát. (Nafta 28,90/l). Ke spánku se ukládáme ve 23.50 na Stellplatzu Laakirchen, kde ráno na benzínce posnídáme. Se psy tu problém nemají.
České Budějovice
Laakirchen
Laakirchen
Bloumáme nad počasím, předpovědi pro Rakousko jsou nevalné, bouřky a déšť. My máme v plánu horskou silnici Nockalmstrasse, stoupání do 2042 m nad mořem. Pokud bude špatné počasí nebude nic vidět a cesta s 52 ostrými zatáčkami bude spíše vyčerpávajícím, než vytouženým zážitkem. Padlo rozhodnutí risku, sjíždíme z dálnice na Innerkrems a uvidíme, zda se rozprší, nebo nám bude přát štěstí. Počasí je takové „so and so“. Doufáme, že se moc nezhorší, zaplatíme vstupné a vyrážíme po klikaté Nockalmstrasse.
Vystoupáme na nejvyšší bod 2042 m – Eisentalhoefe. Asi tak v polovině, u rifugio Glocken, ve výšce 2024 m/n m začíná poprchávat, rozhodneme se pro návrat dolů. Po klesání, ale opět přijde stoupání do výšky V první zatáčce přemlouvají policisté krávu, aby se přesunula ze silnice na trávu. Dole v Ebene Reichenau již hustě prší a bouří. Padlo rozhodnutí změnit plán a místo jezer v Rakousku prchnout to Itálie, snad tam bude líp. Vyrážíme směr Villach, kde tankujeme naftu za € 1,569/l. No nic levného. Stále prší a my pokračujeme směr Tarvisio. Překračujeme hranice za vydatně deštivého počasí, které se rychle mění, výrazně se oteplilo a my stavíme u první Italské pumpy v Moggio Udinese, nejen na doplnění kofeinu, ale na dobrou pravou italskou kávu. Holky mají konečně procházecí pauzu a neprší. Po pár km sjíždíme z dálnice a jedeme směr Gemona del Friuli (Udine – UD). Odpoledne dojíždíme do kempu, který se jmenuje Camping ai Pioppi. Počasí nám přeje, je teplo a neprší. Zůstáváme jednu noc a ráno vyrážíme do Udine. Z Gemoni je to cca 25 km po vedlejší silnici. Cestou hledáme nějakou kavárnu, bez úspěchu. Káva přijde na řadu až v Udine. Pokračujeme směr Lignano Sabbiadoro, kde máme rezervované místo v kempu. Je kolem poledne a tak hledáme nějakou místní restauraci, už nás honí mlsný na něco typicky italského. Stavíme v Palazzolo Dello Stella
Ristorante da Michele. Naše chuťové buňky dostaly, to co očekávaly. Snědli jsme toho poměrně dost a jako bonus na závěr od majitele, ještě limončelo. Naše žaludky jsou naprosto v pohodě. Už bez zastávek vyrážíme ke kempu v Lignanu – kemp Lignano Sabbiadoro. Dorážíme odpoledně, check-in proběhne velmi rychle a my zjišťujeme, že naše parcela je přesně podle očekávání, zastíněná. Stavíme naše bydlení na 12 dní. Po dvanácti dnech u moře jsme se rozhodli přesunout do hor. Oproti původnímu plánu se rozhodujeme pro hory Italské, zase díky lepší předpovědi počasí. Rozhodli jsme pro návrat přes náš oblíbený Brenner. Vyhýbáme dálnicím, navigace praví cca 4 hodiny cesty, ale nespěcháme. Cestu si docela užíváme . Stavíme podle potřeby a kocháme se krajinou, kterou z dálnice nikdy neuvidíme. Konečně, po letech je to zase to pravé cestování po Itálii. Stavíme v Moriago della Battagliana oběd. Jak se blížíme k horám, mění se počasí. Jedeme podle navigace Google, funguje lépe, než ta zabudovaná v autě, přesto při stoupání nás zavede na špatnou silnici, ale v zápětí nás žene zpět. Jen se nacházíme v nějaké malé vesničce, silnice široká tak, tak a hledáme místo na otočení. Ve finále musíme trochu zacouvat, cestou na nás udiveně koukají dva Italové, kamže to jedeme když se tam nevejdeme. Nakonec vítězíme, máme správný směr a naší další zastávkou je CampingMolveno, Lago di Molveno, Trentino. Poznáváme jiné prostředí Itálie, kuchyni a místní speciality. Jezero je nádherné a vydržela bych se na něj dívat hodiny. Zůstáváme pár dní a pomalu přemýšlíme kam dál, dovolená se blíží ke konci, další zastávku bude směrem na cestě domů. Hranice IT/A překročíme přes Brennero a dál pojedeme přes Mnichov. Vyrážíme z Molvena kolem 10 hodiny ráno a projíždíme Fai della Paganella, Mezzolombardo a cestou opět plníme lednici v místním supermarketu a hlavně obdivujeme horské masivy a kvalitní horské silnice. Pokračujeme už cíleně a nejkratší cestou na Brennero.
Fai della Paganella
Mezzolombardo
Vipiteno
Brennero
Projíždíme část Rakouska směr Mnichov k našemu plánovanému cíli camping Walchensee. A jak tak jedeme všimneme si Benzinky, kde je poměrně dost plno. Nafta Euro 1,279/ l. Tankujeme plnou. Později jsme zjistili, že to byla poslední benzinka v Rakousku. Po chvíli přejíždíme nenápadně označenou hranici do Německa. Hranici překračujeme v Mittenwaldu a jedeme směr Kochel. Kemp u Walchensee je obsazený, jedeme dál a cestou hledáme další kemp a narazíme na další dva úplně plné. Domů se nám nechce a tak v posledním kempu se ptáme, kde by se dalo najít místo. Byl nám doporučen směr Murnau u Staffelsee. Dobrý tip. Nacházíme Campingplatz Aichalenof. Zde si můžeme vybrat i místo. Je celkem volno : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee. Zůstáváme dvě noci, pak se najednou mění počasí. Balíme a konec zvonec, jedeme domů. Směr Mnichov, Plzeň ……
Trasa : České Budějovice – Dolní Dvořiště – Innerkrems – Nockalmstrasse – Ebene Reichenau – Villach – Tarvisio – Gemona del Friuli – Udine – Lignano Sabbiadoro – Moriago della Batablia – Molveno – Brennero – Insbruck – Mittenwald – Kochel – Murnau – Uffing – Mnichov – Plzen – domů Trasa na MAPY.cz Celkem jsme ujeli 1832 km Rakouska známka 2x 10ti denní € 9,20 Mítnice € 12,00 , € 5,30 (vyhýbali jsme se dálnicím) Brenner € 9,50 Nafta 2x Rakousko € 1,569/l (Villach) a € 1,279/l (před Mittenwald, poslední Rakouska) V Itálii, jak se říká nafta je opravdu nejdražší, myslí se tím pravděpodobně na dálnicích, mimo dálnice je kolem € 1,41.
