Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník Turistika

2020 Setkání strakáčů

Po příjezdu z Itálie do ČR jsme konstatovali, že jsme přijeli z roušek do roušek. I v České Republice platí nošeni roušek, zatím jen pro vnitřní prostory. 
Setkání se koná jako obvykle druhý víkend v září. Tentokrát ve Sportkempu Doubí, Třeboň
Počasí přeje, Třeboňsko je naše oblíbená oblast. Program jako obvykle perfektně připravený. Kuchyně výborná, té nebylo co vytknout. Pouze hygiena silně kulhala. Byl to pro nás celkem šok. Jsme zvyklí, že v ČR prostě věci fungují jinak, než ve vyspělejších zemí EU. Jen si myslím, že v současné době není risk na místě. Roušky jsme použili pouze my. Příbory na jedné hromadě, takže si mezi ně každý sáhnul. Švédské stoly jsme měli zato, že byly z hygienických důvodů zakázané, ale do Třeboně to asi nedorazilo. Skleničky a hrnky, ne vždy byly čisté. Našli jsme na nich i zbytky másla. 
Naštěstí jsme to snad všichni ve zdraví přežili a můžeme tak vzpomínat jen na příjemné zážitky a setkání s lidmi a strakáči.
Fotogalerie ze setkání zde

Součástí setkání je vždy i Klubová výstava, kde holky nemůžou chybět. Když už tam jsme byla by škoda holky neukázat. Tessy jako veterán a Appia, přestože už by  mohla být rovněž veterán, se předvádí  ve třídě pracovní. Obě holky dostaly pěkný posudek a Appia dokonce res.CAC. Už nám o nic nejde, přesto to hodně potěšilo. Více zde

Součástí našeho cestování byly opět návštěvy zřícenin a bodů do strakaté turistiky. 
Tentokrát :
Zřícenina hradu Šelmberk
Torzo fary ve Zhoři
Zřícenina Hradu Údolský hrádek
Rybník Rožumberk
Zřícenina kostela narození Panny Marie
Zřícenina kaple Číměř
CHKO Třeboňsko

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 3.díl

Původně jsme měli v úmyslu zůstat v kempu Barbora do konce plánovaného cestování po republice. Protože se nám tam nelíbilo,  přesouváme se do kempu Baldi u Jesenické nádrže. Naplánovali jsme novou trasu, abychom získali nějaké bodíky do Strakaté turistiky. Ostatně to nás bude čekat i cestou z Baldi zpět domů. Ještěže ten internet funguje všude a máme tarif s dostatečným množstvím dat. Inzerovaná wifi zdarma v českých  kempech většinou nefunguje, nebo si musíte internet zaplatit. 
Vyjiždíme krátce po 8 hod ranní a první naší zastávkou je Skanzen Stará ves a replika větrného mlýna, Chomutov. 
Parkujeme, na velkém parkovišti přímo u Skanzenu a Zooparku. Trochu se špatně orientujeme, kde mlýn hledat a nikde nikdo. 
Skanzen nemá žádný oficiální vchod s nápisem Skanzen. Když jsme konečně vstup našli, bloudili jsme dál. Byla z toho pěkná procházka a cíl stál zato. Kromě koní jsme nepotkali nikoho.

Další zastávkou je Kadaň, zřícenina bývalého Špitálu. Dnes je špitál zbořeništěm a jeho podobu a přesné místo jsme čerpali z údajů na internetu. (památkový katalog a regionální tisk). 

Pokračujeme směr KarlovyVary a cílem je vila Mattoni, Kyselka. Úzké kopcovité silničky daly tak trochu bydlíkovi zabrat. Vrcholem pak byla lávka s následným dřevěným mostem přes Ohří (Radošov, směr Kyselka. 

Stahujeme střešní čelní okno a pouštíme se do průjezdu. Nebylo kam vycouvat a tak jsme to museli risknout. Na první pohled se zdálo, že to s odřenýma ušima projedeme. Ano bylo na centimetry jak po stranách tak u střechy.  Lituji, že jsme průjezd nenatočili na video, ale měli jsme oba oči na stopkách a řešili jsme průjezd a ne video. Celé jsme to jeli doslova krokem centimetr po centimetru a za námi se utvořila pěkná kolona aut. Po průjezdu jsme si hlasitě vydechli a s úlevou zastavili. Zajímalo by mě, jestli jsme varování na výšku a šířku vozidla přehlédli, nebo zda cestou nikde nebylo.
Po chvíli nasedáme a jedeme směr Kyselka k Mattoniho vile. Cvakneme pár fotografii a usoudili jsme, že pro dnešek to stačí. Venkovní teplota se vyšplhala ke 30 stupňům C. Hlavně pro psy to už začíná být náročné. 

Mattoniho vila byla to poslední, co jsme se rozhodli navštívit, avšak kolem nás se najednou objevila CHKO Slavkovský les.

Ale to už je opravdu poslední, další dvě zříceniny vynecháváme a jedeme co nejrychleji k nádrži Jesenice, do kempu Baldi. Podle informací ze dne předcházejícího měla být obsazenost Max 60% a dostatek volných přípojek na elektřinu. No, když jsme dojeli, konstatovali jsme obsazenost více jak 80% a přípojka na proud se hledala těžce, nakonec jsme postavili obytku na místo s elektřinou a oželeli jsme plac u vody. Nelitovali jsme. Dole u jezera byl celý den pohyb, nahoře byl klid.

Poloha kempu je blízko hranic, asi proto zde bylo hodně Němců. Předpokládám, že díky tomu zde bylo čisto. Žádné odpadky, žádný noční hluk. Sociálky čisté, ale množství sprch, wc a hlavně jeden kohoutek vody jako kuchyňka naprosto nedostačující pro množství lidí v kempu. Přesto jsme zde byli spokojeni a určitě budeme uvažovat, že se sem ještě někdy podíváme. V kempu je restaurace, do vody mohou psi bez omezení. 

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad 2.díl

Máme zabaleno a vše je díky dešti mokré. Z kempu Hamr na Jezeře vyjíždíme brzy ráno.
První plánovaná zastávka je na Skalní Hrad Sloup v Libereckém kraji. Z původního hradu zůstaly do dnešní doby zachovány jen zbytky některých prostor vytesaných do sklály. I takhle brzy po ránu a v dešti je parkoviště téměř plné. Je vidět skoro na každém zajímavém místě, jak letos Češi cestují jen po Česku. Dokonce zde potkáváme i českého strakatého psa, bohužel páníček neznal jmého CHS a tak nevíme, kdo to byl.

Z hradu Sloup míříme na naše oblíbené zříceniny. Zůstáváme v libereckém kraji. První z nich je zřícenina vodního hradu Lipý. Ten se nachází přímo v centru České Lipý.

Dalším cílem je zřícenina skalního hradu Hřídelík, v obci s hezkým názvem Blíževedly. Ke zříceně vede mírné stoupání upravenou krajinou. Jakmile dorazíme na místo je na první pohled zřetelný pískovec. 

Pokračujeme do Ústeckého kraje ke zřícenině Hradu Levín. Ke zřícenině opět stoupáme. Trochu nás zklamala. Jsou tam viditelné velmi skromné pozůstatky. Zvonice, která na kopci stojí, vznikla až po zániku hradu.

Z Levína přejíždíme na zříceninu hrádku Škvárovník. Jedeme přes Mariánský most v Ústí, bohužel se nám tam nepodařilo nikde zastavit, a tak do soutěže máme o bodík méně. Škvárovník nás zaujal a tak máme hodně fotek. Ty si můžete prohlédnout zde : https://www.zonerama.com/AdessoPhoto/Album/6456435

Poslední v plánu je Zřícenina kostela sv. Prokopa. Opět upraveno, příjemné prostředí a spousta fotek na zonerame

Tím naše sbírání bodů do soutěže končí a směrujeme do EuroCampu a pláže Barbora. Kemp se nachází na břehu vodní nádrže Barbora pod úpatím Krušných hor. Říká se, že se jedná o nejčistší vodní nádrž v Čechách. Voda byla opravdu skvostná, písčitá pláž s drobnými kamínky, připadali jsme si skoro jak u rakouských jezer. Průzračná voda. Výhodou byla i existence psí pláže. To ale bylo to jediné. Kemp hrůza a neodpovídá popisu na webových stránkách kempu. Ve skutečnosti ho provozuje Jacht klub a část pro ostatní je malý pozemek, kde jsme ve finále byli na sebe namačkaní. My jsme měli štěstí, že se nám podařilo zaparkovat a postavit bez přítomnosti provozovatele a tak jsme si kolem sebe vytvořili trochu místa. Přesně tak, aby to před nás už nemohl nikdo postavit. Sociálky katastrofa. Provozovatel kempu nás upozornil, že je v pronájmu, a že se mu nevyplatí investovat. Plocha se neuklízela a Češi prostě hází nedopalky cigaret na zem, zrovna tak, jako kelímky od limonád a piva. Tak, jak už jsem v jednom z příspěvků psala: Češi neznají existenci odpadkového koše. No, pokud kemp bude takový jaký je, určitě už tam nikdy nepojedeme. Přesto se nám podařilo pořídit pár fotek, hlavně jezera s dokonale čistou vodou.

Z diskusí víme, že hodně kempů je obsazených na 100% a další návštěvníky nepřijímají. Chystají se tropické teploty a tak se dá předpokládat, že u jezer to bude masakr. Rozhodujeme se kam dál, protože v Barboře zůstat nechceme. Rozhodli jsme se pro kemp Baldi u Jesenické přehrady.  

Rubriky
2020 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Cesta na severozápad

Další výjezd byl původně naplánovaný k Máchovu Jezeru. Bohužel kemp, který jsme vybrali, byl plně obsazený.
Volíme proto Autocamp Hamr na Jezeře.
Trasu plánujeme, tak, abychom navštívili cestou pár zřícenin. Všechny jsou ještě ve Středočeském kraji. 
Jako první :
Zbytky kláštera Hradiště
Vyjíždíme skoro až k cíli a fotíme přes plot. Ke zřícenině není volný přístup. V současné době se zde nachází  Pivovar.

Pokračujeme ke :
Zřícenině skalního hradu Valečov.

Zřícenině loveckého zámečku Bažantnice
Ten je momentálně v rekonstrukci

A to nejlepší nakonec :
Zřícenina zámečku Zásadka
Misto nás zaujalo už na první pohled. Udržovaná zřícenina, udržované celé okolí a nádherný výhled do kraje.

Krátce po poledni přijíždíme do kempu Hamr na Jezeře. Platíme bez elektrické přípojky, protože kemp je poměrně dost naplněny a podle obsluhy na recepci, přípojky nebudou volné.  Jak stále říkáme; „Život přeje připraveným“. Proto vozíme dostatečně dlouhý kabel a díky tomu se nám podařilo najít celkem pěkné místo a přípojka vzdálená ca 70m. 
Stavíme a ihned pak vyrážíme na obhlídku okolí s návštěvou psí pláže. 

Navečer procházíme kemp. Je hodně obsazený, především stanaři. Sociálky jsou sice nové, či zrekonstruované ale na to množství lidí nedostačující. Co mě ale nejvíc zaujalo, jsou klasické lavory, které známe z dětství. Na jedné půlce se myje nádobí a druhá je pul určena pro osobní hygienu. Nechci popisovat diskonfort. Jsme v českém kempu a tak to bereme tak, jak to je. Nakonec sociálky si vozíme sebou. Jediné, co je opravdu nepříjemné jsou úsporné baterie, které na jedno stisknuti nenatočí ani malý hrnek vody. Voda všude teče pouze jen studená. Sprchy jsou placené a pokud je takto kemp naplněn, teče za 20 Kč pouze studená.

Opět se ukázalo, jaké jsou ty naše holky kavárenské a hospodské povalečky. Při každé procházce nás táhly do cukrárny, nebo hospody. A protože se jim podařilo objevit rodinnou kavárnu s domácími zákusky a ještě k tomu v pěkném prostředí. Byla tato kavárna naší  každodenní zastávkou. 
Při pohledu do mapy.cz jsme zjistili, žen okolí jsou dvě zříceniny a tak se rozhodneme je navštívit.
První Zřícenina hradu Děvín, cca 10 km tam a zpět.  Celkem pěkná procházka lesem kolem jezera, kde jsme objevili malou písečnou plážičku a holky se smočily. Závěr cesty bylo pěkné stoupání, při pohledu do aplikace 15 pater. Cesta je upravená, a tak se  jde celkem dobře. Potkáváme poměrně dost turistů a cyklistů. 

Předpověď počasí je nevalná, mají přijít bouřky a silný dešť. Abychom pořádně vyvenčili holky, vyrážíme odpoledne ještě na zříceninu Tvrze Útěchovice. Ta je nepřístupná. Dají se najít zbytky zdí, ale okolní porost je natolik nepřehledný a hustý, že se k nim nedá dostatečně přiblížit. Další zbytky zdí jsou za plotem zrekonstruovaného sídla.

Předpověď počasí je vyplněna. Navečer začíná pršet a prší celé pondělí. Rozhodneme se proto pro přesun  k jinému jezeru v úterý, kdy má být počasí ještě deštivé, ale srážky mají ubývat.

.Závěr :
Kemp 50/50 ale všude čisto. Čtyři noci jsou tak akorát ale asi bychom tam vydrželi i déle. Výhodou je psí pláž. Celkem 120 Kč pro 2 dvounožce a 2 čtyřnožce na celý den. Holky moc vodu nemusí. Smočit a hned ven a tak překvapila Appia, která se rozhodla plavat. 

Rubriky
2020 Česká Republika Cestovatelský deník

2020 Šumava

Šumava – letos už v červenci, je záplatou na zrušenou Itálii. Dlouho jsme váhali kam pojedeme a nakonec jsme vsadili na jistotu – kemp, který známe, kde se nám líbí a kde jsou neuvěřitelné západy slunce. Kemp Olšina, Černá v Pošumaví. 
Vyjíždíme v sobotu ráno a počasí nám přeje. Cestou do Černé v Pošumaví sbíráme pár bodů do strakaté turistiky, a tak měníme naši obvyklou trasu. První bodík : Zámek Hluboká nad Vltavou. Máme tak trochu problém odkud ho vyfotit, zvládli jsme to. Je tam vidět.

Další zastávkou byl Český Krumlov – Plášťový most.
Byli jsme celkem překvapeni a trochu s ostudou jsme museli konstatovat, že ač jsme v Krumlově byli několikrát o existenci tohoto mostu jsme nevěděli. Ještě, že ta soutěž Strakatá turistika existuje.

Z Českýho Krumlova, již jedeme naši obvyklou trasu, jen si projedeme Hořice abychom se podívali na zříceninu – Zbytky kostela Panny Marie Bolestné. 

Odtud rovnou do kempu. Na recepci jsme se dozvěděli, že po deštích se na některým místech nedá parkovat. Měli jsme čekat na šéfa, aby nás někam umístil. Po půl hodině čekání s dalšími karavanisty, kdy se nic nedělo, to vzdáváme a jdeme hledat sami. Místa u Lipna byla opravdu hodně vlhká, naštěstí naše oblíbené místo u křivého stromu bylo poměrně suché a hlavně volné.

Později jsme pochopili, že kdybychom čekali na šefa, toto místo by nám nedal. Všichni ostatní přijíždějící byli nasměrováni na horní terasu. Nás si prohlédl a neřekl ani slovo, jsme tu už tak nějak jako inventář, sedmý rok. Jen tentokrát v červenci, místo v srpnu. Byli jsme překvapeni, jak je kemp poloprázdný. Jindy plný Němců, Rakušanů, letos  většinou Češi, kteří do tohoto kempu jezdili v minulých letech většinou jen do chatiček nebo se stanem. Letos vyrazili i obytkami. Media hlásila, že půjčovny karavanů mají zlatý důl. Hodně Čechů tráví dovolenou v ČR místo v zahraničí. Chatičky a pronájmy chat v rekreačních zónách jsou vyprodané na celou sezonu, alespoň tolik info z medií.. Je vidět že ta zatracená corona udělala své.

Počasí je jak na houpačce, chvíli chladno, chvíli sluníčko a od poloviny týdne nepříjemný vítr. Nevadí hlavně, že neprší.  Chodíme s holkama po okolí a užíváme si. Holky jsou letos na vrcholu blaha. Velmi jsme dbali na jejich pohodlí a protože se nám rozbil starý dobrý zelený stan, zakoupili jsme nový, růžový. Barva, to nebyl úmysl, jen jiná nebyla k dostání. Přestože už jsme jednou stan rozkládali na Vysočině, teď jsme to docela vychytali a získali jsme si přezdívku „to jsou ti strakatí z růžového stanu“ Je pravda, že jsme nepřehlédnutelní. Růžová svítí a tak nás hřeje jistota, že svoje místo najdeme rychle i v přeplněném kempu.

Stan se využívá pouze přes den, zrovna tak, jako lehátko, co si holky přivlastnily. V noci s námi spí v karavanu.
Během procházek po okolí získáváme další body do strakaté turistiky. Počasí nám přeje na chození a holky se i rády smočí. Překvapuje Tessy letos vodu vyloženě vyhledává a tak mě mrzí, že není teplo na koupaní, zkusila bych jestli letos nebude konečně plavat dobrovolně.

V pátek se nám dost ochladilo a tak zjišťujeme, že na zimu jsme si oblečení nevzali a vrstvíme, co máme. 

Nesmím zapomenout na dvě záležitosti a to drzé labutě, které tady všem dělají radost. Letos to ale doladily do detailu, přišli si prohlédnout holky. raději jsme je drželi na krátký úvaz, ale ukázalo se, že labutě asi mají respekt, holky byly v klidu a měly z toho ve finále kino.

Další neodmazatelnou záležitostí je již zmíněný západ slunce nad Lipnem, letos se nám hodí do soutěže. Fotek, jako každý rok je hodně, každý den, západ vidíme v jiných barvách. Foto zde pouze pro náhled. Ostatní foto západů, labutí a holek na cestách si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Všechno jednou končí a my opět balíme. Celou sobotu pršelo a tak balíme na mokru mokré. Kupodivu nějak nám to tentokrát nevadí. Přece jenom oproti starému bydlíku, to sbalíme jednoduše do garáže a doma usušíme.

Na cestu svítí sluníčko, je teplo a nám cestování ještě nekončí. Máme před sebou několik míst.

Pokračujeme do Písku, kde se chystáme na oběd. Velkým překvapením bylo, že jsme v centru našli jen jednu otevřenou restauraci a ta byla beznadějně plná. Nezbývá než doufat, že nějakou restauraci najdeme cestou na Orlík.

Cestování končíme v Příbrami, v rodném městě Tessy – Antonie Barunidlo.

Celá fotogalerie AdessoPhoto

Rubriky
2020 2020 výlety Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2020 První výjezd

Rezervaci v Safari kempu, Dvůr Králové není až tak jednoduché získat. Pro sezónu 2020 jsme rezervovali ihned, jakmile se otevřela možnost rezervací. Bohužel přišla Corona a rezervace byla odsunuta. Po uvolnění situace a znovuotevření kempů od 25.5.2020 jsme obdrželi několik nabídek. Potvrdili jsme začátek června.
Náš dům na kolech letos začínáme připravovat  na sezonu  až v květnu. Těsně před výjezdem nastupuje tak trochu paranoia. Máme sebou dost desinfekce, roušek, ochranných rukavic? Je to situace, kterou jsme si nikdy nepředstavovali ani ve snu.
Další, tak trochu komplikaci, začíná být otázka, co budeme jíst? Na cestách jsme zvyklí na stravování po restauracích.. V současné době nevíme, jak to bude fungovat, navíc je tu i trochu obava z hygieny. A tak připravujeme jídelníček a následně jeho realizaci. Pro mnoha žen asi situace normální, moje hobby, ale vaření není. Přesto vše připraveno, můžeme na palubu a užít si první cestu.
Vyjíždíme v pátek ráno a v plánu máme získat také pár bodů do Strakaté turistiky. Je poněkud deštivo a tak uvidíme, jak se budou holky tvářit, až budou muset vystoupit a fotit se. 
První cíl je Pevnost Josefov, Jaroměř (okres Náchod)

Dalším cílem je vodní nádrž Rozkoš. Počasí se celkem umoudřilo a tak v pohodě holky mohou pózovat na focení.

Prošli jsme celým kempem a téměř nikdo tu nebyl. Na koupání to také nebylo a tak jsme se spokojili jen s focením. 
Do Safari kempu přijíždíme po 14 hod a jsme mezi prvními přijíždějícími. 

Kemp je čistý, upravený. Sociální zařízení stejné jako v luxusních kempech v zahraničí. Všude desinfekce a většina lidí bez roušek, nebo na krku. Součástí ubytování je 3 denní vstupenka do pěší zóny ZOO. Přístup kdykoli i po a před zavírací dobou.
ZOO je úžasná a holky byly unesené. Nejvíce bodovaly surikaty, ty chodili s námi po celém obvodu svého výběhu. Pokaždé, když jsme se vyskytli v jejich blízkosti, Tessy nás neomylně vedla. Nejraději by u nich zůstala. Kontaktní byly i šelmy a hlavně opice. 

Další naše putování bylo směr Trutnov. První zastávka byla  u vjezdu do Havlova Hrádku. Bohužel jinde se obytným autem zaparkovat nedalo.

Hlavním cílem byla zřícenina hradu Břecštejn.

Dále pokračujeme ke zřícenině evangelického kostela v obci Rudník. Ani tady to s parkováním nebylo jednoduché a nakonec stavíme na soukromém pozemku s dovolením majitele. Ke zřícenině jdeme kolem staré fary se štěkajícími psy a domku s lufťaky, kteří nám ochotně sdělí celou historii zříceniny, hřbitova i obce..  Kostel se nachází na bývalém hřbitově. Vše je neudržované a ve velmi špatném stavu.

Dalším cílem je Čistá v Krkonoších a trochu toulání přírodou. První den bylo celkem pěkné počasí a tak se holky seznamovaly s kozami a konečně si užily grilováni a hospody.

Druhý den byla v plánu Černá hora, jen počasí bylo nevalné a proto jsme se rozhodli pro kolečko kolem stezky korunami stromů do Jánských lázní a zpět. Cesta byla celkem náročná kočárek, dvě děti a dva psi. Tessy byla trochu unavená, ale celou trasu dala v pohodě. Pokaždé jsme na tu dvanáctiletou babku pyšná, v jaké je dobré kondici.

Z Krkonoš jsme vyrazili směr Brada, cesta pro obytné auto byla úzká, párkrát jsme museli stavět a krkolomně se vyhýbat. Navíc její stav připomínal tankodrom. Měli jsme v plánu navštívit zříceninu hradu Brada, ale tentokrát nebylo kde zastavit. Tento cíl jsme museli oželet. Pokračujeme:
CHKO Český Ráj a Prachovské skály

A toto je definitivní konec našeho prvního výjezdu v roce 2020. Za trochu zvláštní situace, nevalného počasí jsme si ale přesto celé akce pěkně užili. Holky s námi. Doma ani nechtěly vystoupit. 

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 ATC Stříbrný rybník

Jeden z posledních výjezdů v září 2019. Kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové jsme si sami nevybrali. Konalo se zde 10. setkání plemene Českého strakatého psa se zápisem do české knihy rekordů (nejvíce ČSP na jednom místě). Více info na stránkách naší CHS Amorevita.

Samotný kemp jsme moc nepoznali. Jeli jsme vlastní servis. Společné stravování za moc nestálo. Všimli, že je zde několik oplocených částí. Pravděpodobně nějaké karavanové kluby. 
Kemp leží na písku a tak i koupání má velkou písčitou pláž. Jen vody bylo hodně málo. 
Fotogalerie 

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 Šumava

Šumava je naše srdcovka, zřejmě proto jsme letos  navštívili stejný kemp již po šesté. A co nás tam tak láká? Klidný, čistý, ne moc velký kemp, nejezdí sem moc Čechů a jsou zde k vidění ty nejúžasnější západy slunce.
Vyrazili jsme v sobotu ráno. Tentokrát jsme psí holky na benzínce v Budějovicích nevenčili. Doplnili jsme jen rychle kofein a jeli dál. Cesta je pouhých cca 200 km.
Check in proběhl rychle, neb už si nás tady pamatuji. 
Místo jsme si vybírali sami a přestože naše oblíbené místo bylo volné, zvolili jsme první terasu, to znamená, že letos poprvé nebudeme mít na fotografiích západu slunce ten notoricky známý křivý strom, který dělal fotky velmi zajímavé. 

A jak to bylo letos?
Bydlení jsme stavěli s přestávkami na pohodu, rozmýšleli jsme co vyndáme a co nikoli. Opět jsme nepoužili pomyslný plot a zase se ukázalo, že ho vlastně nepotřebujeme. Holky se chovaly vzorně.

Když bylo potřeba měly pěkné soukromí, ale většinu času trávily před karavanem a pozorovaly okolní cvrkot. A že bylo co pozorovat! Skoro u každého karavanu byl alespoň jeden pes, velmi často dva a zaznamenali jsme i tři a čtyři. Přesto byl kemp čistý, bez psích bobků a nedocházelo k žádným konfliktům.
Kemp se plnil a vyprazdňoval průběžně, občas se nám poštěstilo mít pěkné místečko na tréninky obedience. Přestože nás sledovali ostatní psi a páničkové, holky to nerozhodilo. Plně se věnovaly tomu, co jsem po nich chtěla. Tessy neustále ukazuje, že je v dobré kondici a stále ji nevypadává mozek. Dřívka a box zvládla vždy na první pokus, dokonce akceptovala i chůzi u nohy,  těsně a s očním kontaktem. Cvik, který zrovna ráda nemá.

Appia to má befelem, ta zase chůzi u nohy považuje za nejoblíbenější cvik, dřívka zvládá perfektně, zato boxík ji trochu trápí.
Procházky : Směrovaly do Černé v Pošumaví.  Vždy bylo zařazeno máchání v Lipně. Tak jak vodu nemají rády, mají svoje místečka, kde se hrnou do vody dobrovolně. Pravděpodobně voda tu chutná báječně, protože ji při brouzdání neustále pijí. 
ZOOKOUTEK

Navštívili jsme, jako každoročně, i místní Zookoutek. Psy dovnitř nesmí, tak se seznamují jen přes plot.
Labutě :
V tuto dobu mají  mladé a připlouvají ke břehům. Kde jsou velkou atrakcí hlavně pro děti.  Psy ale musí být drženi ve vodě, v přítomnosti labutí, na vodítku. Alespoň ty naše s loveckými pudy.  Appia už to před lety zažila, poprvé a naposled šla sama plavat, chtěla si prohlédnout labutě pěkně z blízka a to se opravdu labuťákovi nelíbilo,  nestačila pak  z vody utíkat.

Plavání : Počasí nám moc nepřálo, na nás bylo chladno a tak se nám do vody nechtělo. Plovací vesta se ale vyzkoušet musela. tak jsme se jednou překonali. Holky teda plavat samy nebudou. S námi to ale šlo bezvadně. 
Při plavání se hlavně zaměřujeme na Tessy. Obě holky pochopitelně plavat umí, ale důchodkyně Tessy, pokud nejde do vody, nepůjde do ní ani Appia. 
Smečka drží basu.

Kemp Olšina : Pohyb psů po kempu je bez omezení, koupaní je povoleno na všech plažičkách. Kromě koupání musí být pes držen v kempu na vodítku.
Restaurace je malá, ale nám celkem vyhovuje. V poledne vaří hotovky, nebo se dá vybrat z jídelního lístku.
Sprchy jsou na žetony. Pračka na vyžádání, klíč je v recepci. Vybavená kuchyňka není, pouze dřezy na mytí nádobí. Vše perfektně čisté, k dispozici stále toaletní papír a tekuté mýdlo.
Ubytování : Obytná auta, karavany, chatičky, stany
Na recepci se dá koupit med od místního včelaře. 

Fotogalerie : Šumava 2019

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

Okolo Třeboně

Pro Třeboň jsme se rozhodli, protože počasí bylo jako na houpačce. Není to daleko a je to turistické místo, kam bychom asi během hlavní sezony nejeli. I když i v tomto období bylo celkem hodně lidí všude. V pátek byl kemp poloprázdný, místa k stání pro karavany se naplnila v sobotu odpoledne. Při procházce nebylo místa, kde bychom byli sami. Spousta cyklistů  a i těch co se jen prochází.
První co mě napadlo bylo ve spojitostí s Třeboní písnička „Okolo Třeboně pasou se koně „. Ty jsme tam tedy nepotkali.   
Pak samozřejmě také velké množství vody. Všude okolo rybníky. Pochopitelně nesmíme zapomenout na sádky a třeboňského kapra.

Místo pro naši obytku jsme museli hledat podle délky kabelu, nenapadlo nás, že přípojky na elektřinu budou pouze na pár místech a nebudou stačit ani kabely, které vozíme a nikdy jsme je nepoužili. 

Máme postaveno a vyrážíme na první procházku směr Třeboň a hlavně na večeři.  Prý tu mají bezvadné kapří hranolky, tak se je chystáme ochutnat. 
Je pátek večer a restaurace jsou plné, ztěží se nám se dvěma psy hledá místo, ale má to jednu výhodu, už si k Vám nikdo nepřisedne, takže nemusíme holky řešit, zaparkují pod stolem. Ostatně hospody nevím proč milují.

Autocamp
Na první pohled nám připadal, že se zde zastavil čas. Recepce a přilehlá restaurace připomíná vzhledem dobu minulou. Chatičky z venku rovněž. 
Na druhý pohled se jedná o kemp 2hvězdy, menší kemp, velmi ,  umývárny a WC po nedávné rekonstrukci. Všude je čisto.

Plocha pro obytná auta pod recepcí je velká tak akorát,nám vyhovovalo, že se nejednáo velký přecpaný kemp.
To, co se málo vidí ve velkých kempech v ČR, tady funguje. Lidi se mezi sebou zdraví a dokonce se najde i prostor na společnou komunikaci.  Plocha pro obytné auto je dostatečně velká. Jedinou nevýhodou je vzdálenost přípojek na  elektřinu a tak se všude válí kabely. 
Pro nás další nevýhodou byly sprchy. Koje, jsou otevřené, oblečení se musí nechat v umývárně. Jsou na žetony 20Kč. Žetony jsme si sice koupili, ale sprchu použili vlastní.
Kuchyňka je hodně malá, ale má všechno, co je potřeba. Vařiče, lednice, dřezy na nádobí. Dokonce je zde k dispozici saponát na nádobí a houbičky.

Ubytování :
Obytná auta, karavany, chatičky, vlastní stany

Další vybavení :
Dětské hřiště, restaurace, 

Pohyb psů :
Povolen pouze na vodítku. Přestože ne všichni jsme je neustále na vodítku měli, všichni byli pod kontrolou. Sáčky  na bobky nejsou k dispozici, každý používá vlastní.

Zajímavosti a vycházky
Třeboň – historické centrum, pěšky po hrázi rybníka Svět, historický zámek, zámecký park, Třeboňský pivovar, Schvarzenberská hrobka. 
Dále naučné cyklostezky.