Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu.
Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás.
Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.
Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.
Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.
Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX. Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí. Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.
Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí.
Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.
Kemp : UNIONLIDO, Cavalino
Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild.
Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.
Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu.
Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení.
Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP.
V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky. Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů.
Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh.
Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí.
RAKOUSKO :
První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet.
V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola.
Innerschwand 
Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee.
Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.
Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen, to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.
Fotogalerie DogCamp Cavalino 2019
Fotogalerie Rakousko 2019 září
