Poslední vycházka roku 2019. Cílem bylo unavit holky před Silvestrem a zároveň ulovit další bod do strakaté turistiky. Cíl je přehrada a vodní nádrž Vrané nad Vltavou, která je součástí vltavské kaskády. Dostavěná byla v roce 1935 a je nejstarší součástí vodních děl.
Vydali jsme se po cyklostezce podél Vltavy. Cestou jsme minuli klub Lávka, kam jsem s Tessy v minulosti jezdila na zkoušky agility a v současnosti občas na tréninky obedience. Holky si to užívaly, četly pozorně a dlouho pesemesky. Cestou si pokecaly s kozami a dokonce došlo i na smočení tlapek. To jsem nečekala a než se mi podařilo vytáhnout telefon, Tessy se vrátila na břeh. Mrzí mě, že tu zdokumentovanou ve vodě v prosince nemám.
Dnes ráno po konzultaci s osobní váhou, padlo rozhodnutí, že vánoční hody je nutné trochu rozpustit a tak jsme se vydali na další delší procházku. Jenštejn je místo, kam jsme léta jezdila na cvičák do areálu bývalého JZD. A vlastně vůbec jsem nebyla nikdy v okolí. Ani jsem netušila, že se tam nachází zřícenina Jenštejn a tím pádem další bodík do strakaté turistiky. Zaparkovali jsme na náměstí a první překvapení nás čekalo, při pohledu na jakousi obalenou věž. Zřícenina hradu je v rekonstrukci. Škoda. Vydali jsme se tím směrem a zaujalo nás podhradí. Udělali jsme par fotek a byla to tak procházka 10 minut.
Zřícenina hradu Jenštejn
Dočetli jsme se :
První zmínka o hradu pochází ze 14. století. Dominantou hradu je okrouhlá věž a využívá se jako rozhledna. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka a veřejnosti byl zpřístupněn po opravě roku 1977.
PO okolí :
Z náměstí jsme se vydali směrem k cvičáku a odtamtud k lesu, kde jsme dělali zkoušky z noseworku. Dál jsme šli už za „nosem“ a kam nás nohy vedly.
Po naučné stezce AMERIKA jsme dorazili k ranči na Červené skále a pak už jsme se vydali zpět. Tessy začínala být unavená. No nebyla zastávka v hospodě a tak musela celou dobu šlapat.
Prosincové počasí 2019. Sluníčko, teplota mírně pod nulou nás vylákala na výlet. Směr jsme vybírali podle dojezdu a bodování do strakaté turistiky (Spolek ČSP). Kromě zříceniny Okoř jsme si udělali procházku, kterou jsme zakončili v restauraci na parkovišti. Jistil to smažený sýr.
Pohyb psů po okolí je bez problémů, jediné omezení je, že pes musí být na vodítku. V restauraci jich bylo několik. Ocenili jsme, že další příchozí byli informováni u jakého stolu jsou psi a pak to bylo na dohodě.
Do Čapího hnízda nás vedla zvědavost a pěkné počasí. Vůbec jsme netušili, že je to místo, které ze silnice je nenápadné, ve skutečnosti tak rozlehlé a víceúčelové. Hotel, ekofarma, restaurace, golfové hřiště, pastviny. dostupné zdroje uvádí 3 ha statek a 74 ha pastviny. Po areálu se psy mohou pohybovat bez omezení, avšak na vodítku. Stojí za to dát si oběd v místní restauraci, sice ceny jsou vyšší, ale jídlo a víno snové.
Hora Říp je památné místo české historie a jeho vrchol je 455,2 m nad mořem. Na vrcholu se nachází románská rotunda sv. Jiří. Nevím proč, ale jednoho podzimního dne jsme se rozhodli s holkama Říp zdolat. Protože byla mlha, která se nerozpadla, ukázalo se, že to dobrý nápad nebyl. Vidět nebylo skoro nic a díky vlhku byl sestup poměrně dost klouzavý.
Jeden z posledních výjezdů v září 2019. Kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové jsme si sami nevybrali. Konalo se zde 10. setkání plemene Českého strakatého psa se zápisem do české knihy rekordů (nejvíce ČSP na jednom místě). Více info na stránkách naší CHS Amorevita.
Samotný kemp jsme moc nepoznali. Jeli jsme vlastní servis. Společné stravování za moc nestálo. Všimli, že je zde několik oplocených částí. Pravděpodobně nějaké karavanové kluby. Kemp leží na písku a tak i koupání má velkou písčitou pláž. Jen vody bylo hodně málo. Fotogalerie
Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu. Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás. Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.
Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.
Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.
Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX. Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí. Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.
Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí. Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.
Kemp : UNIONLIDO, Cavalino Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild. Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.
Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu. Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení.
Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP. V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky. Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů.
Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh. Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí. RAKOUSKO : První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet. V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola.
Innerschwand
Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee. Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.
Gmunden
Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen, to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.
Šumava je naše srdcovka, zřejmě proto jsme letos navštívili stejný kemp již po šesté. A co nás tam tak láká? Klidný, čistý, ne moc velký kemp, nejezdí sem moc Čechů a jsou zde k vidění ty nejúžasnější západy slunce. Vyrazili jsme v sobotu ráno. Tentokrát jsme psí holky na benzínce v Budějovicích nevenčili. Doplnili jsme jen rychle kofein a jeli dál. Cesta je pouhých cca 200 km. Check in proběhl rychle, neb už si nás tady pamatuji. Místo jsme si vybírali sami a přestože naše oblíbené místo bylo volné, zvolili jsme první terasu, to znamená, že letos poprvé nebudeme mít na fotografiích západu slunce ten notoricky známý křivý strom, který dělal fotky velmi zajímavé.
A jak to bylo letos? Bydlení jsme stavěli s přestávkami na pohodu, rozmýšleli jsme co vyndáme a co nikoli. Opět jsme nepoužili pomyslný plot a zase se ukázalo, že ho vlastně nepotřebujeme. Holky se chovaly vzorně.
Když bylo potřeba měly pěkné soukromí, ale většinu času trávily před karavanem a pozorovaly okolní cvrkot. A že bylo co pozorovat! Skoro u každého karavanu byl alespoň jeden pes, velmi často dva a zaznamenali jsme i tři a čtyři. Přesto byl kemp čistý, bez psích bobků a nedocházelo k žádným konfliktům. Kemp se plnil a vyprazdňoval průběžně, občas se nám poštěstilo mít pěkné místečko na tréninky obedience. Přestože nás sledovali ostatní psi a páničkové, holky to nerozhodilo. Plně se věnovaly tomu, co jsem po nich chtěla. Tessy neustále ukazuje, že je v dobré kondici a stále ji nevypadává mozek. Dřívka a box zvládla vždy na první pokus, dokonce akceptovala i chůzi u nohy, těsně a s očním kontaktem. Cvik, který zrovna ráda nemá.
Appia to má befelem, ta zase chůzi u nohy považuje za nejoblíbenější cvik, dřívka zvládá perfektně, zato boxík ji trochu trápí. Procházky : Směrovaly do Černé v Pošumaví. Vždy bylo zařazeno máchání v Lipně. Tak jak vodu nemají rády, mají svoje místečka, kde se hrnou do vody dobrovolně. Pravděpodobně voda tu chutná báječně, protože ji při brouzdání neustále pijí. ZOOKOUTEK
Navštívili jsme, jako každoročně, i místní Zookoutek. Psy dovnitř nesmí, tak se seznamují jen přes plot. Labutě : V tuto dobu mají mladé a připlouvají ke břehům. Kde jsou velkou atrakcí hlavně pro děti. Psy ale musí být drženi ve vodě, v přítomnosti labutí, na vodítku. Alespoň ty naše s loveckými pudy. Appia už to před lety zažila, poprvé a naposled šla sama plavat, chtěla si prohlédnout labutě pěkně z blízka a to se opravdu labuťákovi nelíbilo, nestačila pak z vody utíkat.
Plavání : Počasí nám moc nepřálo, na nás bylo chladno a tak se nám do vody nechtělo. Plovací vesta se ale vyzkoušet musela. tak jsme se jednou překonali. Holky teda plavat samy nebudou. S námi to ale šlo bezvadně. Při plavání se hlavně zaměřujeme na Tessy. Obě holky pochopitelně plavat umí, ale důchodkyně Tessy, pokud nejde do vody, nepůjde do ní ani Appia. Smečka drží basu.
Kemp Olšina : Pohyb psů po kempu je bez omezení, koupaní je povoleno na všech plažičkách. Kromě koupání musí být pes držen v kempu na vodítku. Restaurace je malá, ale nám celkem vyhovuje. V poledne vaří hotovky, nebo se dá vybrat z jídelního lístku. Sprchy jsou na žetony. Pračka na vyžádání, klíč je v recepci. Vybavená kuchyňka není, pouze dřezy na mytí nádobí. Vše perfektně čisté, k dispozici stále toaletní papír a tekuté mýdlo. Ubytování : Obytná auta, karavany, chatičky, stany Na recepci se dá koupit med od místního včelaře.
Najít volné místo v kempu v Německu v letní sezóně se nám zdá jako nadlidský úkol. Vytipovali jsme si několik kempů u jezer a neměli jsme štěstí. Už jsme to vzdávali a prosili, že se někam vejdeme až nám v jednom kempu na recepci poradili další kempy, které nejsou tak přeplněné. Najezdili jsme dost km navíc. ALE ….. Po neúspěších, konečně nacházíme doporučený kemp, kde je volné místo. A ještě si můžeme vybrat, kam se postavíme. Kemp se skládá ze dvou části. Jedna je pravděpodobně pronajatá po roky. Stojí zde karavany, na kterých je vidět, že se už léta nikam nepohnuly. Kolem stromky a květiny. Druhá část, kempu, je určena pro sezonní návštěvníky. Po chvíli zjišťujeme, že tu jsou pouze Němci, jinou národnost jsme nepotkali. Stavíme opět jednoduché bydlení.
Kemp : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee Ubytování : Pouze vlastní stany, karavany, obytná auta. Sociálky : Překvapení, v podzemí a vytápěné, naprosto čisté, sprcha za poplatek Euro 0,50. Kuchyňka, prádelna. Kontejnery na odpad jsme hodně dlouho hledali. Ukryté tak, aby nikoho neobtěžovaly. Výlevka na chemické WC na stejném místě. Německá preciznost je tu vidět na každém kroku. Včetně sáčků na psí bobky. Naplněné jsou využité na výrobu energii. Jezero : Byli jsme upozorněni, že v kempu na pláži je zakázané koupání se psy. Tzv. volná pláž je cca 15 min. chůze nedotčenou přírodou.
Uffing: region v Bavorsku – (bavorské alpské podhůří), kolem 650 m nad mořem. Okolní divoká příroda nás uchvátila, samotný vstup do jezera na volné pláži byl udržovaný, všude čisto. Je to samozřejmost, ale nás Čechy to vždycky tak trochu překvapí, díky péči/ne péči o přírodu českou. Překvapily holky, do vody se hnaly dobrovolně. Pěkné procházky a počasí zatím tak akorát. Stravování : Restaurace v kempu, ano jsme celkem doma. Tučná velká porce, ale výborné. Přestože jsem měla pocit, že se to sníst nedá, dalo. Ke každému jídlu je automaticky salát. Pitný režim místní pivo.
Na závěr zase platí naše pravidlo „Cestujeme podle počasí“ . Najednou se ochladilo a zvedl se silný vítr. Předpověď avizuje silné bouřky. Panikařit, nebo nepanikařit. Vidíme, že místní uklízí vše do karavanů. OK necháme se strhnout tak na polovinu. Balíme vše, co ráno nebudeme potřebovat a bylo by zbytečné, aby to zmoklo. V noci je pěkná bouřka a ráno venčím holky v silném slejváku. Mě se nechtělo, ale ony musely. Po návratu z venčení houká siréna, stále bouří. Co to znamená? Většina Němců odjíždí, takže asi pokyn „zbal se a vypadni“. Ještě se v klidu nasnídáme a dobalíme zbytek a pojedeme. Chvílemi přestává pršet a věříme, že se to trochu uklidní. Vyjíždíme za deště, ještě uděláme poslední foto obytky, která se nám nesmírně líbila. Starý dobrý Volkswagen.
