Rubriky
2020 2020 výlety Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2020 První výjezd

Rezervaci v Safari kempu, Dvůr Králové není až tak jednoduché získat. Pro sezónu 2020 jsme rezervovali ihned, jakmile se otevřela možnost rezervací. Bohužel přišla Corona a rezervace byla odsunuta. Po uvolnění situace a znovuotevření kempů od 25.5.2020 jsme obdrželi několik nabídek. Potvrdili jsme začátek června.
Náš dům na kolech letos začínáme připravovat  na sezonu  až v květnu. Těsně před výjezdem nastupuje tak trochu paranoia. Máme sebou dost desinfekce, roušek, ochranných rukavic? Je to situace, kterou jsme si nikdy nepředstavovali ani ve snu.
Další, tak trochu komplikaci, začíná být otázka, co budeme jíst? Na cestách jsme zvyklí na stravování po restauracích.. V současné době nevíme, jak to bude fungovat, navíc je tu i trochu obava z hygieny. A tak připravujeme jídelníček a následně jeho realizaci. Pro mnoha žen asi situace normální, moje hobby, ale vaření není. Přesto vše připraveno, můžeme na palubu a užít si první cestu.
Vyjíždíme v pátek ráno a v plánu máme získat také pár bodů do Strakaté turistiky. Je poněkud deštivo a tak uvidíme, jak se budou holky tvářit, až budou muset vystoupit a fotit se. 
První cíl je Pevnost Josefov, Jaroměř (okres Náchod)

Dalším cílem je vodní nádrž Rozkoš. Počasí se celkem umoudřilo a tak v pohodě holky mohou pózovat na focení.

Prošli jsme celým kempem a téměř nikdo tu nebyl. Na koupání to také nebylo a tak jsme se spokojili jen s focením. 
Do Safari kempu přijíždíme po 14 hod a jsme mezi prvními přijíždějícími. 

Kemp je čistý, upravený. Sociální zařízení stejné jako v luxusních kempech v zahraničí. Všude desinfekce a většina lidí bez roušek, nebo na krku. Součástí ubytování je 3 denní vstupenka do pěší zóny ZOO. Přístup kdykoli i po a před zavírací dobou.
ZOO je úžasná a holky byly unesené. Nejvíce bodovaly surikaty, ty chodili s námi po celém obvodu svého výběhu. Pokaždé, když jsme se vyskytli v jejich blízkosti, Tessy nás neomylně vedla. Nejraději by u nich zůstala. Kontaktní byly i šelmy a hlavně opice. 

Další naše putování bylo směr Trutnov. První zastávka byla  u vjezdu do Havlova Hrádku. Bohužel jinde se obytným autem zaparkovat nedalo.

Hlavním cílem byla zřícenina hradu Břecštejn.

Dále pokračujeme ke zřícenině evangelického kostela v obci Rudník. Ani tady to s parkováním nebylo jednoduché a nakonec stavíme na soukromém pozemku s dovolením majitele. Ke zřícenině jdeme kolem staré fary se štěkajícími psy a domku s lufťaky, kteří nám ochotně sdělí celou historii zříceniny, hřbitova i obce..  Kostel se nachází na bývalém hřbitově. Vše je neudržované a ve velmi špatném stavu.

Dalším cílem je Čistá v Krkonoších a trochu toulání přírodou. První den bylo celkem pěkné počasí a tak se holky seznamovaly s kozami a konečně si užily grilováni a hospody.

Druhý den byla v plánu Černá hora, jen počasí bylo nevalné a proto jsme se rozhodli pro kolečko kolem stezky korunami stromů do Jánských lázní a zpět. Cesta byla celkem náročná kočárek, dvě děti a dva psi. Tessy byla trochu unavená, ale celou trasu dala v pohodě. Pokaždé jsme na tu dvanáctiletou babku pyšná, v jaké je dobré kondici.

Z Krkonoš jsme vyrazili směr Brada, cesta pro obytné auto byla úzká, párkrát jsme museli stavět a krkolomně se vyhýbat. Navíc její stav připomínal tankodrom. Měli jsme v plánu navštívit zříceninu hradu Brada, ale tentokrát nebylo kde zastavit. Tento cíl jsme museli oželet. Pokračujeme:
CHKO Český Ráj a Prachovské skály

A toto je definitivní konec našeho prvního výjezdu v roce 2020. Za trochu zvláštní situace, nevalného počasí jsme si ale přesto celé akce pěkně užili. Holky s námi. Doma ani nechtěly vystoupit. 

Rubriky
2020 Cestovatelský deník

2020 Když přijde corona

Rok 2020 měl být ten náš nejúžasnější na cestování. Právě proto jsme začali s rezervací kempů už v únoru. Současně zaplatili všechny rezervační zálohy. Těšili jsme se na první výjezd, který měl být na velikonoce do kempu Safari.
Jenže se stalo něco, co nikdo nečekal, a co jsme delší dobu ani nebyli  schopni pochopit.  
Covid – 19 změnil nejen naše plány, ale celý svět. Nejhorší situace je v Číně a pak v naší dovolenkové destinaci Itálii.

Jestli si to dobře pamatuji, tak nouzový stav byl vyhlášen 12.3.2020. Znamenalo to omezený pohyb a nošení roušek. Naštěstí psy bylo dovoleno venčit, a tak alespoň 2x denně jsem měla vycházku.  Nouzový stav skončil 15.5.2020. Velikonoční a květnové výjezdy v ČR jsme museli zrušit. Stejně tak červnovou Itálii. Bylo jasné, že tyto cesty se neuskuteční. Zajímavé na tom bylo to, že s Italama jsme se domluvili rychle a bez problému, zatímco české kempy maji tak, trochu potiže s komunikaci a vrácením peněz. Nevadí, necháváme je v kempech s tím, že rezervaci využijeme, až si situace uklidní.
Tak jak běžel čas, těžili jsme ze skutečnosti, že psi se mohou venčit, a že je doporučován pohyb v přírodě. Trochu jsme si rozšířili kruh pohybu a začali jezdit po zříceninách. Holky byly nesmírně šťastné a my jsme poznali místa po republice, kam bychom se nikdy nepodívali. A kde jsme byli téměř vždy sami.
Více o našich výletech se psi.

Kempy v ČR jsou znovu uotevřené od 25.5.2020 a tak rychle uplatňujeme náš voucher na Safary kemp, Dvůr Králové. Dostáváme termín, jen stále je spousta neznámeho. Uvidíme.
Cestování do zahraničí je v době, kdy píšu tento příspěvek stále tak trochu otázkou.

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 ATC Stříbrný rybník

Jeden z posledních výjezdů v září 2019. Kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové jsme si sami nevybrali. Konalo se zde 10. setkání plemene Českého strakatého psa se zápisem do české knihy rekordů (nejvíce ČSP na jednom místě). Více info na stránkách naší CHS Amorevita.

Samotný kemp jsme moc nepoznali. Jeli jsme vlastní servis. Společné stravování za moc nestálo. Všimli, že je zde několik oplocených částí. Pravděpodobně nějaké karavanové kluby. 
Kemp leží na písku a tak i koupání má velkou písčitou pláž. Jen vody bylo hodně málo. 
Fotogalerie 

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Rakousko Veneto

2019 Cavallino Treporti

Poslední výjezd k moři v tomto roce, na zakončení letní sezony, je stejný jako každoročně – cesta do Cavallina – Treporti, do psího kempu.
Vyjíždíme v pátek odpoledne, tentokrát nemáme naplněnou lednici. Na nákup se chytáme až v Itálii. Přece jenom potraviny a zeleninu v Itálii  dostaneme kvalitnější a za cca stejné ceny jako u nás.
Po dlouhé době nám při výjezdu na cestu neprší. Klasicky se stavujeme na doplnění kofeinu a vyvenčení psů v Českých Budějovicích, natankujeme naftu za dobrou cenu v Dolním Dvořišti a jedeme co to dá přes Rakousko.

Ke spánku se rozhodneme ulehnout před půlnocí na Rastplatzu Laakirchen, kde stavíme většinou. Parkoviště je bezplatné, na rovině, není třeba auto nijak vyrovnávat. Nevýhodou je hučící dálnice a pokud vám u obytky zastaví autobus plný turistů, můžete se zcela se spánkem rozloučit. Výhodou je snídaně u Dog´s friendly benzinky s velmi dobrou kávou. A dobré místo na ranní venčení holek.

Dál vyrážíme kolem sedmé ráno. Jedeme na čas a nikde se nezdržujeme víc, než je třeba. Počasí nám přeje a čím víc se blížíme na jih, tím je větší vedro. Obědváme kousek od Cavallina, nakoupíme vše potřebné v místním supermarketu a jdeme na Check in.  

Parcelu máme stejnou jako vloni č. 11 MAX.  Jen je přečíslovaná na 6611. Stavíme stejným způsobem, jak jsme na tomto místě zvyklí.  Jen opět vynecháváme síť kolem pozemku. Kemp je hodně plný, tak, jak jsme ho nikdy nezažili a později jsme si všimli, že tu jsou změny. Z části parcel FIDO jsou nově udělané parcely MAX. Jinak je vše při starém. Na vedlejších parcelách registrujeme Němce, kteří tu byli i vloni. Navzájem se zdravíme. A dovolená začíná.

Předpověď počasí je nevalná a tak se rozhodneme neplatit lehátka na pláži na celý týden a rezervovat je po jednotlivých dnech. Cenově to vyjde nastejno. Počasí ve finále nebylo tak špatné a tak jsme až na jeden den měli štěstí. 
Holky se chovaly stejně jako pokaždé u vody. Prostě namočit, vyválet se v písku a zdrhnout. Na plavaní jsme je opět museli donést do větší hloubky. Ale už jsme si na to zvykli. Je to jejich hra. I když občas jdou dobrovolně, dál, ale ty psy co rádi plavou z nich prostě neuděláme.

Kemp : UNIONLIDO, Cavalino
Je takové město ve městě. Je rozdělen na dvě části pro návštěvníky bez psů a pro návštěvníky se psy tzv. Dog Camp. Ten má dvě části, Piazzole FIDO a Piazzole MAX. Kdo necestuje s karavanem může se ubytovat v Mobil Home Dog Standard, nebo v Mobil Home Dog Lounge, případně v Lodging The Wild.
Funguje zde psí pláž, kde je možné si pronajmout lehátko a slunečník.

Dále je tu psí bar se třemi bazény : pro dospělé, děti a pro psy. Lehátka jsou zde zdarma. V baru si můžete dát občerstvení, ale i hlavní jídlo a letos nově pizzu.
Kromě toho jsou zde ještě další tři restaurace, kam mají psy povolen přístup. Jedna je u recepce, druhá u akvaparku a třetí je mimo kemp. Tu my máme nejraději. U restaurace je sportoviště, agility hřiště a hlavně velká travnatá plocha se stromy na venčení. 

Služby a sociálky netřeba popisovat. Je zde vše čisté a ve stavu TOP. 
V kempu platí přísná pravidla, každý návštěvník je dostane trojjazyčně a pokud by nerozuměl je to ještě vyjádřeno obrázky.  Nám to vcelku nevadí a v dovolené nás to neomezuje. Spíše se přikláníme k tomu, že v místě s velkým počtem lidí a psů jsou pravidla nutnosti. Jak už jsme psala i u jiných kempu, které jsme v letošním roce navštívili, i zde stoupl počet lidí a počet psů. 

Pobyt nám končí a předpověď je všelijaká. Cestou zpět plánujeme zastávky v Rakousku, ale pohled na předpověď nás odrazuje a tak se loudáme Itálii. Obědváme v Jesolu, kde se holky naposledy pořádně projdou. Sedáme do bydlíku a vyrážíme směr Rakousko. Jak se blížíme k horám, je nám jasné, že předpověď počasí se vyplní. Jen jsme nečekali, že to bude tak drsné. Černá obloha před námi, později černá deka hozená na auto. Přestože je odpoledne je taková divná tma. Jedeme po vedlejších silnicích a snažíme se nejrychleji někde najed na dálnici. To už nás ale chytá velká průtrž mračen, bouřka, doslova kýble vody, kterou stěrače nestíhají. Tma. Viditelnost mizerná a zastavit není kde. Před námi se plíží auta a evidentně všichni hledají nějaký odstavný pruh.
Na dálnici najíždíme v Gemona Del Friuli, ale to už jsou z deště slušné kroupy. Část vozidel na nájezdu na dálnici riskantně zastavila pod mostem. My jedeme dál a doufáme, že z toho co nejdříve vyjedeme. Déšť sice slábne, ale nekončí.
RAKOUSKO :
První zastávku děláme v Eben im Pongau. Je půl osmé večer a holky jsme celou dobu neměli možnost vyvenčit. Už jen poprchává a tak se rozhodněme projít a navečeřet.
V místní restaurace je nabídka formou bufetu a vzhledem k pozdní hodině je výběr už slabší. Volíme guláš s pečivem. Kupodivu velmi dobrý. Počasí se celkem uklidňuje a my se vydáváme na dál. Náš cíl je nějaké jezero, kde přenocujeme. Jedeme směr Mondsee. Bohužel už je tma a odbočku na Mondsee jsme přehlédli a stavíme až na Rastplazu Mondsee (Innerschwand). Snažíme se najít nějaké místo, které je trochu v rovině, nedaří se a tak podkládáme přední kola. 

Až ráno zjistíme, kde jsme to vlastně zaparkovali. Moc pěkné místečko, krásný východ slunce a super venčení v přírodě s výhledem na Mondsee. 
Posnídáme v restauraci, holky dokonce dostaly i misku s vodou a jedeme dál. Když jezero, tak jezero. Rozhodli jsme se pro Gmunden. Je brzy ráno a všude je ještě klid. Nám je po těch dnech u moře docela chladno, ale Gmunden nás uchvátil.

Z Gmundenu pokračujeme mimo dálnice do Laakirchen,  to nám přišlo jako průmyslová zóna. Hodně automobilového průmyslu. Dlouho jsme se tu nezdrželi, jen jsme prošli centrum. Další zastávka je ve Vorchdorfu, kde si dáme brzský oběd. S Holkama v restauraci na Rastplatzu pocvičíme odložení a už jen směr HOME.

Fotogalerie DogCamp Cavalino 2019
Fotogalerie Rakousko 2019 září

Rubriky
2019 Čechy Česká Republika Cestovatelský deník

2019 Šumava

Šumava je naše srdcovka, zřejmě proto jsme letos  navštívili stejný kemp již po šesté. A co nás tam tak láká? Klidný, čistý, ne moc velký kemp, nejezdí sem moc Čechů a jsou zde k vidění ty nejúžasnější západy slunce.
Vyrazili jsme v sobotu ráno. Tentokrát jsme psí holky na benzínce v Budějovicích nevenčili. Doplnili jsme jen rychle kofein a jeli dál. Cesta je pouhých cca 200 km.
Check in proběhl rychle, neb už si nás tady pamatuji. 
Místo jsme si vybírali sami a přestože naše oblíbené místo bylo volné, zvolili jsme první terasu, to znamená, že letos poprvé nebudeme mít na fotografiích západu slunce ten notoricky známý křivý strom, který dělal fotky velmi zajímavé. 

A jak to bylo letos?
Bydlení jsme stavěli s přestávkami na pohodu, rozmýšleli jsme co vyndáme a co nikoli. Opět jsme nepoužili pomyslný plot a zase se ukázalo, že ho vlastně nepotřebujeme. Holky se chovaly vzorně.

Když bylo potřeba měly pěkné soukromí, ale většinu času trávily před karavanem a pozorovaly okolní cvrkot. A že bylo co pozorovat! Skoro u každého karavanu byl alespoň jeden pes, velmi často dva a zaznamenali jsme i tři a čtyři. Přesto byl kemp čistý, bez psích bobků a nedocházelo k žádným konfliktům.
Kemp se plnil a vyprazdňoval průběžně, občas se nám poštěstilo mít pěkné místečko na tréninky obedience. Přestože nás sledovali ostatní psi a páničkové, holky to nerozhodilo. Plně se věnovaly tomu, co jsem po nich chtěla. Tessy neustále ukazuje, že je v dobré kondici a stále ji nevypadává mozek. Dřívka a box zvládla vždy na první pokus, dokonce akceptovala i chůzi u nohy,  těsně a s očním kontaktem. Cvik, který zrovna ráda nemá.

Appia to má befelem, ta zase chůzi u nohy považuje za nejoblíbenější cvik, dřívka zvládá perfektně, zato boxík ji trochu trápí.
Procházky : Směrovaly do Černé v Pošumaví.  Vždy bylo zařazeno máchání v Lipně. Tak jak vodu nemají rády, mají svoje místečka, kde se hrnou do vody dobrovolně. Pravděpodobně voda tu chutná báječně, protože ji při brouzdání neustále pijí. 
ZOOKOUTEK

Navštívili jsme, jako každoročně, i místní Zookoutek. Psy dovnitř nesmí, tak se seznamují jen přes plot.
Labutě :
V tuto dobu mají  mladé a připlouvají ke břehům. Kde jsou velkou atrakcí hlavně pro děti.  Psy ale musí být drženi ve vodě, v přítomnosti labutí, na vodítku. Alespoň ty naše s loveckými pudy.  Appia už to před lety zažila, poprvé a naposled šla sama plavat, chtěla si prohlédnout labutě pěkně z blízka a to se opravdu labuťákovi nelíbilo,  nestačila pak  z vody utíkat.

Plavání : Počasí nám moc nepřálo, na nás bylo chladno a tak se nám do vody nechtělo. Plovací vesta se ale vyzkoušet musela. tak jsme se jednou překonali. Holky teda plavat samy nebudou. S námi to ale šlo bezvadně. 
Při plavání se hlavně zaměřujeme na Tessy. Obě holky pochopitelně plavat umí, ale důchodkyně Tessy, pokud nejde do vody, nepůjde do ní ani Appia. 
Smečka drží basu.

Kemp Olšina : Pohyb psů po kempu je bez omezení, koupaní je povoleno na všech plažičkách. Kromě koupání musí být pes držen v kempu na vodítku.
Restaurace je malá, ale nám celkem vyhovuje. V poledne vaří hotovky, nebo se dá vybrat z jídelního lístku.
Sprchy jsou na žetony. Pračka na vyžádání, klíč je v recepci. Vybavená kuchyňka není, pouze dřezy na mytí nádobí. Vše perfektně čisté, k dispozici stále toaletní papír a tekuté mýdlo.
Ubytování : Obytná auta, karavany, chatičky, stany
Na recepci se dá koupit med od místního včelaře. 

Fotogalerie : Šumava 2019

Rubriky
Cestovatelský deník Itálie Toscana

Marina di Grosseto

Toskánsko je skoro historie. Tam jsem je byla pouze s jednim psem Tessy. Ubytování tehdy tip agriturismo
Tenuta dei Principi
Fattoria San Vincenzo

Ubytování :
Camping Village Le Marze
Psí pláž: volná

Foto: Le Marze psí pláž

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Německo

2019 Uffing am Staffelsee

Najít volné místo v kempu v Německu v letní sezóně se nám zdá jako nadlidský úkol. Vytipovali jsme si několik kempů u jezer a neměli jsme štěstí. Už jsme to vzdávali a prosili, že se někam vejdeme až nám v jednom kempu na recepci poradili další kempy, které nejsou tak přeplněné. Najezdili jsme dost km navíc.  ALE …..
Po  neúspěších, konečně nacházíme doporučený kemp, kde je volné místo. A ještě si můžeme vybrat, kam se postavíme. Kemp se skládá ze dvou části. Jedna je pravděpodobně pronajatá po roky. Stojí zde karavany, na kterých je vidět, že se už léta nikam nepohnuly. Kolem stromky a květiny. Druhá část, kempu, je určena pro sezonní návštěvníky. Po chvíli zjišťujeme, že tu jsou pouze Němci, jinou národnost jsme nepotkali. Stavíme opět jednoduché bydlení.

Kemp : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee
Ubytování : Pouze vlastní stany, karavany, obytná auta.
Sociálky : Překvapení, v podzemí a vytápěné, naprosto čisté, sprcha za poplatek Euro 0,50.
Kuchyňka, prádelna. Kontejnery na odpad jsme hodně dlouho hledali. Ukryté tak, aby nikoho neobtěžovaly. Výlevka na chemické WC na stejném místě. Německá preciznost je tu vidět na každém kroku. Včetně sáčků na psí bobky. Naplněné jsou využité na výrobu energii.
Jezero : Byli jsme upozorněni, že v kempu na pláži je zakázané koupání se psy. Tzv. volná pláž je cca 15 min. chůze nedotčenou přírodou. 

Uffing: region v Bavorsku – (bavorské alpské podhůří), kolem 650 m nad mořem. 
Okolní divoká příroda nás uchvátila, samotný vstup do jezera na volné pláži byl udržovaný, všude čisto. Je to samozřejmost, ale nás Čechy to vždycky tak trochu překvapí, díky péči/ne péči o přírodu českou. Překvapily holky, do vody se hnaly dobrovolně. Pěkné procházky a počasí zatím tak akorát. 
Stravování : Restaurace v kempu, ano jsme celkem doma. Tučná velká porce, ale výborné. Přestože jsem měla pocit, že se to sníst nedá, dalo. Ke každému jídlu je automaticky salát. Pitný režim místní pivo. 

Na závěr zase platí naše pravidlo „Cestujeme podle počasí“ . Najednou se ochladilo a zvedl se silný vítr. Předpověď avizuje silné bouřky. Panikařit, nebo nepanikařit. Vidíme, že místní uklízí vše do karavanů. OK necháme se strhnout tak na polovinu. Balíme vše, co ráno nebudeme potřebovat a bylo by zbytečné, aby to zmoklo. V noci je pěkná bouřka a ráno venčím holky v silném slejváku. Mě se nechtělo, ale ony musely. Po návratu z venčení houká siréna, stále bouří. Co to znamená? Většina Němců odjíždí, takže asi pokyn „zbal se a vypadni“.  Ještě se v klidu nasnídáme a dobalíme zbytek a pojedeme. Chvílemi přestává pršet a věříme, že se to trochu uklidní.
Vyjíždíme za deště, ještě uděláme poslední foto obytky, která se nám nesmírně líbila. Starý dobrý Volkswagen. 

Související článek : 2019 směr Jih poprvé
Fotogalerie : Uffing am Staffelsee

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Trentino

2019 Lago di Molveno

Když přijíždíme do Molvena, je nám na první pohled jasné, že tato oblast je jedno velké rekreační centrum nejen v zimě, ale i v létě. Před sjezdem k jezeru se nám otvírá nádherné panorama. Nacházíme se v autonomní oblasti Trento, region Trentino Alto Adige, město Molveno, kemp CampingMolveno.

Kemp : má celoroční provoz a nachází se přímo na břehu jezera. Pláž je rozdělena  pro návštěvníky se psy a návštěvníky bez psů. Ubytování klasické, jako ve většině kempů : chatky, stany, karavany. Pěkné, čisté sociálky, včetně všech služeb pro kempaře. Procházky po okolí, do hor ať už pěšky nebo na kole. Z jedné strany hory, které jsou každou chvíli jiné, záleží na výšce mraků a z druhé strany jezero, které mění každou minutu svou barvu.  Na břehu je jezero mělké, pro psy a děti vyhovující. Pláž kamínková.

Stavíme opět jednoduché bydlení, nevyndaváme nic, co nutně nepotřebujeme. Kemp je celkem prázdný, počítáme s tím, že holky nebudou potřebovat žádnou zábranu k návštěvě sousedů, nebo zkoumání okolí. Jejich pohyb bude opět založený jen na povelech. Holky jsou vzorné, daří se. Je opět teplo, ale ne tolik úmorné, jako v Lignanu, přece jenom jsme o dost výše – 835m nad mořem. Kolem jezera je krásná procházka stínem, holky se smáčí ve vodě, nám se ale koupat nechce a tak ani nezkoušíme, zda by holky plavaly.

Stravování v místní restauraci je velmi odlišné, ochutnáváme místní špekové knedlíky se sýrem. takový mix německého jídla zasazeného do prostředí Itálie. Nás moc nenadchlo a usuzujeme, že lepší je pizza, nebo dolce. 
Zato obchod nás nadchnul místními specialitami, a tak nakupujeme různé druhy salámů a sýrů v poněkud větším množství. Předpokládáme, že větší část toho sníme na další cestě a protože už se nám blíží konec, tak snad i něco dovezeme domů.

Související články : 2019 Směr jih poprvé
                                      2019 Přesun od moře k jezeru
Fotofalerie : Lago di Molveno

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Itálie Trentino

2019 přesun od moře k jezeru.

Na začátek příspěvku, musím říct, že nejsme jezerní, pro nás vždy zůstane číslo jedna slaná voda. V horských oblastech nás hlavně láká panorama, krajina a pohled na horská jezera. A důvod, proč se stěhujeme do hor uprostřed dovolené, je nesmírné, až nesnesitelné vedro u moře.
Vyrážíme před polednem z Lignana a hledáme, co jiného než místo, kde doplníme kofein? Našli jsme hned po přejezdu do Veneta v městečku Pramaggiore, přímo u silnice, příjemnou malou kavárnu.

Ještě máme v plánu naplnit lednici. Což se nám podařilo v Annone Veneto za daleko nižší ceny, než jsou v turistických oblastech. Dalším důležitým cílem naší cesty bude oběd. Projiždíme Oderzo, krajinu plnou vinic, Ormelle, San Polo di Piave a stavíme v Moriago della Battaglia, poté co jsme viděli ceduli „Cucina aperta“. Je 13,40 a je jasné že v tuto hodinu Vám v Itálii hned tak někde oběd nedají.
Pro jistotu se jdu zeptat dovnitř, zda nám dají něco k jídlu a upozorňuji, že máme dva psy. Restaurace je klimatizovaná a s velkou omluvou se dozvíme, že nám sice oběd udělají, ale se psy si musíme sednout venku. To nám opravdu nevadí. 

Paráda, stejně bychom nechtěli obědvat uvnitř. Dostáváme vodu pro nás i pro psy a víno, které majitelka dostává z Toskánska  a presentuje nám jeho původ a rodinnou firmu, od které víno odebírá.  Jídelní lístek tu nemají, ale máme si říct na co máme chuť. Tak abychom to nekomplikovali vybíráme starou italskou klasiku. Spaghetti s rajčaty a bazalkou.
Moriago della Battaglia je známe z 1.světové války – Bitva na Piavě.

S plnými žaludky pokračujeme v cestě směr Dolomity, projíždíme Vidor, Valdobbiadene, přejíždíme řeku Piavu, do Quero a stále směr Trento/Brennero. Jak se blížíme do hor, kazí se počasí a zastihne nás i velice silný déšť. V Castelnuovo opět doplníme kofein, tentokrát u bezinky a jedeme dál. Stoupáme a vjíždíme do Molvena, kde se nám otvírá pohled na jezero.
Po chvíli dojíždíme do kempu Lago di Molveno, Trentino. Počasí se vylepšilo. Neprší a je teplo.

Související články : 2019 Směr jih poprvé
                                      2019 Lago di Molveno
Fotogalerie :  Moriago della Battaglia
                         Přesun do hor
                         Lago di Molveno

Rubriky
2019 Cestovatelský deník Friuli Venezia Itálie

2019 Lignano Sabbiadoro

První dojem z kempu je trochu rozpačitý. Jsme zde poprvé a srovnáváme s Bibione. Kemp se jeví víceméně přeplněný a parcely moc blízko sebe. My máme naštěstí parcelu typu max a i když místa je dost, zdá se, že soukromí je méně, ale po chvíli vidíme, že to je jen zdání.
Kolem nás jsou Italové a konečně máme možnost si „řádně pokecat italsky“. Na to se vždycky nejvíc těším. Předmětem diskuse, jako vždy, začínají být naše psí holky a pak už se nám rozváže jazyk a diskutuje se o všem možném. Přemýšlíme, jak naše bydlení postavíme a rozhodujeme, že parcelu tentokrát nebudeme limitovat naším plůtkem, který holkám vyznačuje kam až mohou, pokud jsou bez vodítka. Parcela se nám zdá celkem ohraničená ze všech stran, tak to vyzkoušíme. Ukázalo se to jako dobrý nápad, jen jsme holky více hlídali a Appia se k sousedům vydala na obhlídku pouze jednou a ti ji přivedli zpět, poté, co si ji pořádně pomazlili

Naše ležení ve výsledku vypadá takto. Plně ve stínu, což, jsme díky charakteru počasí opravdu ocenili. Ve stejném období jsme zvyklí v Itálii na teploty do 30 stupnů a sem tam deštík. Letos zpočátku byly teploty kolem 32 stupnů a poté vystoupaly až na 37 stupnů a s humiditou až 76%. To bylo pro nás i ve stínu dost, co teprve holky. Neužili jsme si ani moře, protože v těch vedrech se nedalo šlápnout bosou nohou na písek, natož pak psí tlapkou. K moři jsme chodili v 8 hod ráno a v 11 hod zpět do kempu. Navečer jsme se do našeho plážového ležení vraceli až kolem 18 hodiny a zůstávali do pozdních večerních  hodin. 
Moře bylo téměř bez vln, mělké stejně jako v Bibione a teplé jako, vyhřátý bazén. Na druhou stranu fajn. Už mnoho let jsem si nezaplavala tak, jako letos, k tomu jako bonus jsem neřešila mokré plavky, ty byly v mžiku téměř suché. Holky se do plavání nehrnuly. Pro nás nic nového. Jen hrdinně po bříško chodily, my jsme jim pak trochu pomohli do hloubky, aby si zaplavaly. Tessy měla novou plovací vestu, ale ani s ní se do vody nechtěla. Použili jsme ji jen jednou.

Polední horka jsme trávili ve stínu restaurace. Tessy pozná každou hospodu po čuchu už na míle a nezadržitelně tam vždy míří. Tady holky byly hodně vítány. Pokaždé dostaly vodu, každá svou misku. Pracovně holky nazýváme hospodskými typy, nebo kavárenskými povaleči. Jsou zlaté, pokaždé zalehnou a nechají nás najíst, či vypít v klidů kávu.
Po jídle jsme ještě zavítali na zmrzlinu, kde holky trpělivě  čekaly na vylízání zbytku zmrzliny z kelímku. A  pak odpočívali v kempu. Takhle vypadá Itálie, polední siesta, jen my to známe pouze z jihu. Na severu jsme takové teploty ještě nezažili. Všechno je jednou poprvé. Vedra byla i u nás doma. Postihlo to letos ve stejném období téměř celou Evropu. 

Lignano Sabbiadoro
Velmi rušné přímořské letovisko se spoustou hotelů, kaváren a obchodů. Písečné pláže, mělké moře vhodné pro děti i naše čtyřnohé miláčky. Potkali jsme zde hodně Čechů.

Camping Sabbiadoro je celkem klidné prostředí. Ubytování, karavany, stany, chatky. Čisté a prostorné sociálky, k dispozici bazén, mnoho pěkných míst ve stínu stromů pro ty, co jezdí se stanem. Chybí místo na venčení psů, a tak venčíme v prostorách pro stany, jako většina lidí. Pohyb psů po celém kempu a celém Lignanu bez omezení, alespoň my jsme žádné omezení nezaznamenali. V restauracích a kavárnách automaticky přinese personál misku s vodou.  Na pláž je to zhruba 450 m stínem. Sconto pro kempaře na plážový servis.

Pláž
Lehátka jsou prakticky všude od vidím do nevidím. Ke kempu patří psí pláž, která má tři části a každý si může vybrat.
1. část společná se servisem lehátka, slunečník, lehátko pro psa, miska na vodu pro psa.
2. volná pláž
V obou částech musí být pes držen na vodítku. 
3. ohrazené místo zhruba 5×5 m se slunečníkem, lehátky, lehátko pro psa a miska na vodu. Tuto variantu jsme volili my. Je sice nejdražší, ale pes uvnitř nemusí být na vodítku, pouze pod kontrolou. Myslím, že si to holky dost užívaly.  K dispozici jsou psí sprchy a sáčky na psí bobky. Na druhou stranu psí prostor je plně hlídán a to i v moři. Pokud překročíte povolenou psí hranici, plavčík Vás okamžitě upozorní a přinutí k návratu.

Škoda jen, že jsme u moře trávili daleko méně času, než obvykle. Dovolená utekla, 12 dní bylo najednou pryč, počasí se opět dostalo do hranice kolem 30 stupnů a tak jsme váhali, zda ještě nějakou dobu nezůstaneme. Nakonec jsme se rozhodli na přesun do hor.
Závěrem : všichni zde měli psy pod kontrolou a podle pravidel kempu na vodítku. Naše Appia se nečekaně rozhárala a ani to nebyl pro žádného psa problém,ani na pláži ,ani v kempu. (PS hárání má skryté, naštěstí, nekape a není to vidět. Jen já to poznám, i když se zpožděním a tak termín začátku neznám vlastně nikdy. Fena hárá navíc podle plotu, nelze odhadnout kdy to přijde

Související články :
2019 Směr jih poprvé                      
2019 od moře k jezerům

Fotogalerie :
2019 Lignano Sabbiadoro