Když přijíždíme do Molvena, je nám na první pohled jasné, že tato oblast je jedno velké rekreační centrum nejen v zimě, ale i v létě. Před sjezdem k jezeru se nám otvírá nádherné panorama. Nacházíme se v autonomní oblasti Trento, region Trentino Alto Adige, město Molveno, kemp CampingMolveno.
Kemp : má celoroční provoz a nachází se přímo na břehu jezera. Pláž je rozdělena pro návštěvníky se psy a návštěvníky bez psů. Ubytování klasické, jako ve většině kempů : chatky, stany, karavany. Pěkné, čisté sociálky, včetně všech služeb pro kempaře. Procházky po okolí, do hor ať už pěšky nebo na kole. Z jedné strany hory, které jsou každou chvíli jiné, záleží na výšce mraků a z druhé strany jezero, které mění každou minutu svou barvu. Na břehu je jezero mělké, pro psy a děti vyhovující. Pláž kamínková.
Stavíme opět jednoduché bydlení, nevyndaváme nic, co nutně nepotřebujeme. Kemp je celkem prázdný, počítáme s tím, že holky nebudou potřebovat žádnou zábranu k návštěvě sousedů, nebo zkoumání okolí. Jejich pohyb bude opět založený jen na povelech. Holky jsou vzorné, daří se. Je opět teplo, ale ne tolik úmorné, jako v Lignanu, přece jenom jsme o dost výše – 835m nad mořem. Kolem jezera je krásná procházka stínem, holky se smáčí ve vodě, nám se ale koupat nechce a tak ani nezkoušíme, zda by holky plavaly.
Stravování v místní restauraci je velmi odlišné, ochutnáváme místní špekové knedlíky se sýrem. takový mix německého jídla zasazeného do prostředí Itálie. Nás moc nenadchlo a usuzujeme, že lepší je pizza, nebo dolce. Zato obchod nás nadchnul místními specialitami, a tak nakupujeme různé druhy salámů a sýrů v poněkud větším množství. Předpokládáme, že větší část toho sníme na další cestě a protože už se nám blíží konec, tak snad i něco dovezeme domů.
Na začátek příspěvku, musím říct, že nejsme jezerní, pro nás vždy zůstane číslo jedna slaná voda. V horských oblastech nás hlavně láká panorama, krajina a pohled na horská jezera. A důvod, proč se stěhujeme do hor uprostřed dovolené, je nesmírné, až nesnesitelné vedro u moře. Vyrážíme před polednem z Lignana a hledáme, co jiného než místo, kde doplníme kofein? Našli jsme hned po přejezdu do Veneta v městečku Pramaggiore, přímo u silnice, příjemnou malou kavárnu.
Pramaggiore
Ještě máme v plánu naplnit lednici. Což se nám podařilo v Annone Veneto za daleko nižší ceny, než jsou v turistických oblastech. Dalším důležitým cílem naší cesty bude oběd. Projiždíme Oderzo, krajinu plnou vinic, Ormelle, San Polo di Piave a stavíme v Moriago della Battaglia, poté co jsme viděli ceduli „Cucina aperta“. Je 13,40 a je jasné že v tuto hodinu Vám v Itálii hned tak někde oběd nedají. Pro jistotu se jdu zeptat dovnitř, zda nám dají něco k jídlu a upozorňuji, že máme dva psy. Restaurace je klimatizovaná a s velkou omluvou se dozvíme, že nám sice oběd udělají, ale se psy si musíme sednout venku. To nám opravdu nevadí.
Moriago della Battaglia
Paráda, stejně bychom nechtěli obědvat uvnitř. Dostáváme vodu pro nás i pro psy a víno, které majitelka dostává z Toskánska a presentuje nám jeho původ a rodinnou firmu, od které víno odebírá. Jídelní lístek tu nemají, ale máme si říct na co máme chuť. Tak abychom to nekomplikovali vybíráme starou italskou klasiku. Spaghetti s rajčaty a bazalkou. Moriago della Battaglia je známe z 1.světové války – Bitva na Piavě.
S plnými žaludky pokračujeme v cestě směr Dolomity, projíždíme Vidor, Valdobbiadene, přejíždíme řeku Piavu, do Quero a stále směr Trento/Brennero. Jak se blížíme do hor, kazí se počasí a zastihne nás i velice silný déšť. V Castelnuovo opět doplníme kofein, tentokrát u bezinky a jedeme dál. Stoupáme a vjíždíme do Molvena, kde se nám otvírá pohled na jezero. Po chvíli dojíždíme do kempu Lago di Molveno, Trentino. Počasí se vylepšilo. Neprší a je teplo.
První dojem z kempu je trochu rozpačitý. Jsme zde poprvé a srovnáváme s Bibione. Kemp se jeví víceméně přeplněný a parcely moc blízko sebe. My máme naštěstí parcelu typu max a i když místa je dost, zdá se, že soukromí je méně, ale po chvíli vidíme, že to je jen zdání. Kolem nás jsou Italové a konečně máme možnost si „řádně pokecat italsky“. Na to se vždycky nejvíc těším. Předmětem diskuse, jako vždy, začínají být naše psí holky a pak už se nám rozváže jazyk a diskutuje se o všem možném. Přemýšlíme, jak naše bydlení postavíme a rozhodujeme, že parcelu tentokrát nebudeme limitovat naším plůtkem, který holkám vyznačuje kam až mohou, pokud jsou bez vodítka. Parcela se nám zdá celkem ohraničená ze všech stran, tak to vyzkoušíme. Ukázalo se to jako dobrý nápad, jen jsme holky více hlídali a Appia se k sousedům vydala na obhlídku pouze jednou a ti ji přivedli zpět, poté, co si ji pořádně pomazlili
Naše ležení ve výsledku vypadá takto. Plně ve stínu, což, jsme díky charakteru počasí opravdu ocenili. Ve stejném období jsme zvyklí v Itálii na teploty do 30 stupnů a sem tam deštík. Letos zpočátku byly teploty kolem 32 stupnů a poté vystoupaly až na 37 stupnů a s humiditou až 76%. To bylo pro nás i ve stínu dost, co teprve holky. Neužili jsme si ani moře, protože v těch vedrech se nedalo šlápnout bosou nohou na písek, natož pak psí tlapkou. K moři jsme chodili v 8 hod ráno a v 11 hod zpět do kempu. Navečer jsme se do našeho plážového ležení vraceli až kolem 18 hodiny a zůstávali do pozdních večerních hodin. Moře bylo téměř bez vln, mělké stejně jako v Bibione a teplé jako, vyhřátý bazén. Na druhou stranu fajn. Už mnoho let jsem si nezaplavala tak, jako letos, k tomu jako bonus jsem neřešila mokré plavky, ty byly v mžiku téměř suché. Holky se do plavání nehrnuly. Pro nás nic nového. Jen hrdinně po bříško chodily, my jsme jim pak trochu pomohli do hloubky, aby si zaplavaly. Tessy měla novou plovací vestu, ale ani s ní se do vody nechtěla. Použili jsme ji jen jednou.
Polední horka jsme trávili ve stínu restaurace. Tessy pozná každou hospodu po čuchu už na míle a nezadržitelně tam vždy míří. Tady holky byly hodně vítány. Pokaždé dostaly vodu, každá svou misku. Pracovně holky nazýváme hospodskými typy, nebo kavárenskými povaleči. Jsou zlaté, pokaždé zalehnou a nechají nás najíst, či vypít v klidů kávu. Po jídle jsme ještě zavítali na zmrzlinu, kde holky trpělivě čekaly na vylízání zbytku zmrzliny z kelímku. A pak odpočívali v kempu. Takhle vypadá Itálie, polední siesta, jen my to známe pouze z jihu. Na severu jsme takové teploty ještě nezažili. Všechno je jednou poprvé. Vedra byla i u nás doma. Postihlo to letos ve stejném období téměř celou Evropu.
Lignano Sabbiadoro Velmi rušné přímořské letovisko se spoustou hotelů, kaváren a obchodů. Písečné pláže, mělké moře vhodné pro děti i naše čtyřnohé miláčky. Potkali jsme zde hodně Čechů.
Camping Sabbiadoro je celkem klidné prostředí. Ubytování, karavany, stany, chatky. Čisté a prostorné sociálky, k dispozici bazén, mnoho pěkných míst ve stínu stromů pro ty, co jezdí se stanem. Chybí místo na venčení psů, a tak venčíme v prostorách pro stany, jako většina lidí. Pohyb psů po celém kempu a celém Lignanu bez omezení, alespoň my jsme žádné omezení nezaznamenali. V restauracích a kavárnách automaticky přinese personál misku s vodou. Na pláž je to zhruba 450 m stínem. Sconto pro kempaře na plážový servis.
Pláž Lehátka jsou prakticky všude od vidím do nevidím. Ke kempu patří psí pláž, která má tři části a každý si může vybrat. 1. část společná se servisem lehátka, slunečník, lehátko pro psa, miska na vodu pro psa. 2. volná pláž V obou částech musí být pes držen na vodítku. 3. ohrazené místo zhruba 5×5 m se slunečníkem, lehátky, lehátko pro psa a miska na vodu. Tuto variantu jsme volili my. Je sice nejdražší, ale pes uvnitř nemusí být na vodítku, pouze pod kontrolou. Myslím, že si to holky dost užívaly. K dispozici jsou psí sprchy a sáčky na psí bobky. Na druhou stranu psí prostor je plně hlídán a to i v moři. Pokud překročíte povolenou psí hranici, plavčík Vás okamžitě upozorní a přinutí k návratu.
Škoda jen, že jsme u moře trávili daleko méně času, než obvykle. Dovolená utekla, 12 dní bylo najednou pryč, počasí se opět dostalo do hranice kolem 30 stupnů a tak jsme váhali, zda ještě nějakou dobu nezůstaneme. Nakonec jsme se rozhodli na přesun do hor. Závěrem : všichni zde měli psy pod kontrolou a podle pravidel kempu na vodítku. Naše Appia se nečekaně rozhárala a ani to nebyl pro žádného psa problém,ani na pláži ,ani v kempu. (PS hárání má skryté, naštěstí, nekape a není to vidět. Jen já to poznám, i když se zpožděním a tak termín začátku neznám vlastně nikdy. Fena hárá navíc podle plotu, nelze odhadnout kdy to přijde
Cestujeme podle předpovědi počasí a vyhýbáme se dálnicím : Sice je to trochu sázka do loterie, jsme na dovolené, neřešíme. Nejbližší místo za hranicemi Rakouska, kde jsme našli kemp a momentálně neprší, předpověď je pozitivní a jak říkají latiníci „Dum spiro, spero“ Gemona del Friuli se nachází v provincii Udine, region Friuli -Venezia Giulia. Z obytného auta nám uličky města připadají uzounké a ani se nám nechce věřit, že zde nějaký kemp bude. Nakonec jsme ho našli. Camping Ai Pioppi. Rodinný kemp, nenápadné místo, vjezd jakoby mezi domy. Přijíždíme k recepci, která je vlastně kavárnou, momentálně zavřenou. Telefonujeme na telefonní číslo uvedené na dveřích a dozvíme se, že si obytku máme někam postavit, připojit se na proud a vyřešíme to ráno. Dobrý přístup! Při vjezdu do kempu jsme překvapeni, malý, velmi příjemný kemp, který je trochu ve svahu a díky tomu má připravené zpevněné plochy na stání obytných vozů v rovině. Voda a proud je skoro u každé parcely. Plánujeme zůstat pouze jednu noc a tak vyndaváme minimum.
Kemp je poloprázdný, vybrat si pro nás vhodné místo byla hračka. Je tu dost stanařů, motorkářů a těch, co podnikají výlety na kolech. Nacházíme zde i dvě Češky. Sociálky malé, ale čisté. Všude teče teplá voda, k dispozici je tekuté mýdlo a papírové ručníky. Na každém detailu záleží : Pro stanaře, motorkáře jsou k dispozici stolky a židle, jak ty plastové, které jsou téměř u každého stanového místa, tak ty kamenné, které do tohoto prostředí neodmyslitelně patří.
Cena za noc € 25,00psy a ranní káva zdarma. Kemp se nám moc líbil a zařadíme ho do seznamu příštích zastávek. Související článek : 2019 Směr jih poprvé Fotogalerie : Gemona del Friuli
Na ten okamžik, kdy sedneme do bydlíku a vyrazíme směr jih * akce dovolená, jsme se hodně těšili. Po letech to bude dovolená s přejezdy, tak trochu poznávací. Máme lepší vybavení a přespat můžeme kdekoli. Jen místo památek, dáme přednost přírodě. Přejezdy zkusíme bez dálnic. Prostě cesta na pohodu. Plán trasy : Praha – Budějovice – Dolní Dvořiště – 1.přespání na Rakouském Stellplatzu – horská silnice Nockalmstrasse – kemp v Rakousku – Lignano Sabbiadoro – kemp v Rakousku a zpět domů. Trasu jsme byli díky počasí nuceni změnit, ale o tom níže. Lednice je naplněna, psího žrádla máme dost, vyrážíme směr JIH. Naše první zastávka, každoročně jsou Budějovice. Zde doplníme kofein, psy se vyvenčí naposledy na území ČR a uloží se ke spánku. K našemu velkému překvapení jsme letos byli z čerpací stanice vyhozeni. Psi do ní nesmí. Novinka. Doplníme tedy rychle kofein a vyrážíme směr Dolní Dvořiště. Benzinka ONO nezklamala. Jako každoročně je cena nafty taková, o které se nám může ve Středočeském kraji pouze zdát. (Nafta 28,90/l). Ke spánku se ukládáme ve 23.50 na Stellplatzu Laakirchen, kde ráno na benzínce posnídáme. Se psy tu problém nemají.
České Budějovice
Laakirchen
Laakirchen
Bloumáme nad počasím, předpovědi pro Rakousko jsou nevalné, bouřky a déšť. My máme v plánu horskou silnici Nockalmstrasse, stoupání do 2042 m nad mořem. Pokud bude špatné počasí nebude nic vidět a cesta s 52 ostrými zatáčkami bude spíše vyčerpávajícím, než vytouženým zážitkem. Padlo rozhodnutí risku, sjíždíme z dálnice na Innerkrems a uvidíme, zda se rozprší, nebo nám bude přát štěstí. Počasí je takové „so and so“. Doufáme, že se moc nezhorší, zaplatíme vstupné a vyrážíme po klikaté Nockalmstrasse.
Vystoupáme na nejvyšší bod 2042 m – Eisentalhoefe. Asi tak v polovině, u rifugio Glocken, ve výšce 2024 m/n m začíná poprchávat, rozhodneme se pro návrat dolů. Po klesání, ale opět přijde stoupání do výšky V první zatáčce přemlouvají policisté krávu, aby se přesunula ze silnice na trávu. Dole v Ebene Reichenau již hustě prší a bouří. Padlo rozhodnutí změnit plán a místo jezer v Rakousku prchnout to Itálie, snad tam bude líp. Vyrážíme směr Villach, kde tankujeme naftu za € 1,569/l. No nic levného. Stále prší a my pokračujeme směr Tarvisio. Překračujeme hranice za vydatně deštivého počasí, které se rychle mění, výrazně se oteplilo a my stavíme u první Italské pumpy v Moggio Udinese, nejen na doplnění kofeinu, ale na dobrou pravou italskou kávu. Holky mají konečně procházecí pauzu a neprší. Po pár km sjíždíme z dálnice a jedeme směr Gemona del Friuli (Udine – UD). Odpoledne dojíždíme do kempu, který se jmenuje Camping ai Pioppi. Počasí nám přeje, je teplo a neprší. Zůstáváme jednu noc a ráno vyrážíme do Udine. Z Gemoni je to cca 25 km po vedlejší silnici. Cestou hledáme nějakou kavárnu, bez úspěchu. Káva přijde na řadu až v Udine. Pokračujeme směr Lignano Sabbiadoro, kde máme rezervované místo v kempu. Je kolem poledne a tak hledáme nějakou místní restauraci, už nás honí mlsný na něco typicky italského. Stavíme v Palazzolo Dello Stella
Ristorante da Michele. Naše chuťové buňky dostaly, to co očekávaly. Snědli jsme toho poměrně dost a jako bonus na závěr od majitele, ještě limončelo. Naše žaludky jsou naprosto v pohodě. Už bez zastávek vyrážíme ke kempu v Lignanu – kemp Lignano Sabbiadoro. Dorážíme odpoledně, check-in proběhne velmi rychle a my zjišťujeme, že naše parcela je přesně podle očekávání, zastíněná. Stavíme naše bydlení na 12 dní. Po dvanácti dnech u moře jsme se rozhodli přesunout do hor. Oproti původnímu plánu se rozhodujeme pro hory Italské, zase díky lepší předpovědi počasí. Rozhodli jsme pro návrat přes náš oblíbený Brenner. Vyhýbáme dálnicím, navigace praví cca 4 hodiny cesty, ale nespěcháme. Cestu si docela užíváme . Stavíme podle potřeby a kocháme se krajinou, kterou z dálnice nikdy neuvidíme. Konečně, po letech je to zase to pravé cestování po Itálii. Stavíme v Moriago della Battagliana oběd. Jak se blížíme k horám, mění se počasí. Jedeme podle navigace Google, funguje lépe, než ta zabudovaná v autě, přesto při stoupání nás zavede na špatnou silnici, ale v zápětí nás žene zpět. Jen se nacházíme v nějaké malé vesničce, silnice široká tak, tak a hledáme místo na otočení. Ve finále musíme trochu zacouvat, cestou na nás udiveně koukají dva Italové, kamže to jedeme když se tam nevejdeme. Nakonec vítězíme, máme správný směr a naší další zastávkou je CampingMolveno, Lago di Molveno, Trentino. Poznáváme jiné prostředí Itálie, kuchyni a místní speciality. Jezero je nádherné a vydržela bych se na něj dívat hodiny. Zůstáváme pár dní a pomalu přemýšlíme kam dál, dovolená se blíží ke konci, další zastávku bude směrem na cestě domů. Hranice IT/A překročíme přes Brennero a dál pojedeme přes Mnichov. Vyrážíme z Molvena kolem 10 hodiny ráno a projíždíme Fai della Paganella, Mezzolombardo a cestou opět plníme lednici v místním supermarketu a hlavně obdivujeme horské masivy a kvalitní horské silnice. Pokračujeme už cíleně a nejkratší cestou na Brennero.
Fai della Paganella
Mezzolombardo
Vipiteno
Brennero
Projíždíme část Rakouska směr Mnichov k našemu plánovanému cíli camping Walchensee. A jak tak jedeme všimneme si Benzinky, kde je poměrně dost plno. Nafta Euro 1,279/ l. Tankujeme plnou. Později jsme zjistili, že to byla poslední benzinka v Rakousku. Po chvíli přejíždíme nenápadně označenou hranici do Německa. Hranici překračujeme v Mittenwaldu a jedeme směr Kochel. Kemp u Walchensee je obsazený, jedeme dál a cestou hledáme další kemp a narazíme na další dva úplně plné. Domů se nám nechce a tak v posledním kempu se ptáme, kde by se dalo najít místo. Byl nám doporučen směr Murnau u Staffelsee. Dobrý tip. Nacházíme Campingplatz Aichalenof. Zde si můžeme vybrat i místo. Je celkem volno : Campingplatz Aichalehof, Uffing am Staffelsee. Zůstáváme dvě noci, pak se najednou mění počasí. Balíme a konec zvonec, jedeme domů. Směr Mnichov, Plzeň ……
Trasa : České Budějovice – Dolní Dvořiště – Innerkrems – Nockalmstrasse – Ebene Reichenau – Villach – Tarvisio – Gemona del Friuli – Udine – Lignano Sabbiadoro – Moriago della Batablia – Molveno – Brennero – Insbruck – Mittenwald – Kochel – Murnau – Uffing – Mnichov – Plzen – domů Trasa na MAPY.cz Celkem jsme ujeli 1832 km Rakouska známka 2x 10ti denní € 9,20 Mítnice € 12,00 , € 5,30 (vyhýbali jsme se dálnicím) Brenner € 9,50 Nafta 2x Rakousko € 1,569/l (Villach) a € 1,279/l (před Mittenwald, poslední Rakouska) V Itálii, jak se říká nafta je opravdu nejdražší, myslí se tím pravděpodobně na dálnicích, mimo dálnice je kolem € 1,41.
Bibione je jedno z letních nejoblíbenějších letovisek v Itálii. V posledních letech je přeplněné i mimo hlavní sezónu. Bibione je turistické centrum a měřeno slovy „pobyt v Itálii“, tak za Itálii to považuji pouze geograficky. Vše je uzpůsobeno turistům, hlavně těm německým. Běžně v restauracích sice najdeme italská jídla ale pouze podle názvu. Kulinářské italské speciality se hledají hůře. Nás Bibione zaujalo především tím, že je zde jedná z velký psích pláží, která poskytuje servis jak pro lidi, tak pro psy. Dalším kritériem je dojezd. Jak říkáme, není to daleko k moři.
La Spiaggia di Pluto. Příjemné místo kam jezdíme již několik let. Pláž je rok od roku plnější, přestože se nám zdá, že se místa rozšiřují. Co se týká služeb a personálu, je to každý rok bezchybné. Na pláži panuje pořádek, který personál střeží. Náhodné návštěvníky bez placení (bohužel jsou to většinou Češi), kteří si rozloží deku před první řadou lehátek, ihned posílají pryč. Na pláži platí přísná pravidla, která v loňském roce, kromě němčiny a angličtiny, byla i v češtině. Hlavně díky chování Čechů, to bylo překládáno přímo na pláži. Při překladu z italštiny jsem personálu pomáhala, stejně tak jako při komunikaci, když bylo potřeba vysvětlit, že toto není volná pláž a platí zde určitá pravidla. Pohyb psů na pláži pouze na krátkém vodítku. Psi musí být připoutány k slunečníkům, které jsou k tomu uzpůsobeny, vodítkem, které dostane každý návštěvník po zaplacení a při vstupu na pláž, společně s miskou na vodu a psím lehátkem. Volný pohyb psů je povolen pouze v moři. Na pláži jsou sprchy pro návštěvníky a zvlášť pro psy. K dispozici jsou automaty s kávou a občerstvením.
Za výhodu pobytu na psí pláži považujeme, že je to dovolená i pro nás. Dá se i pohodlně chytat bronz, aniž bychom řešili psy.
Pro ty kdo nechtějí platit vstupné a nemusí mít komfort pláže, je k dispozici navazující volná pláž, kde je koupání psů také povoleno. Parkování : V blízkosti pláže docela složité. Nejlépe je zaparkovat u autobusového nádraží, odkud autobus jezdí přímo na pláž každých 30 minut. Autobusové nádraží slouží zároveň jako stellplatz. Ubytování : V okolí je spousta hotelů a apartmánů „pets friendly“ . My se ale zaměříme na kempy : Villaggio turistico internazionale : Po mnoho let náš cíl hned na začátku sezony. Pohyb psů po kempu je volný, mohou do restaurací. Zákaz platí pro vstup na pláž a do akvaparku. Příjemné venčení u moře a v parku, který patří kempu. Kemp můžeme doporučit, jediná nevýhoda je, že psí pláž je od kempu vzdálena ca 3 km a pěšky se na ní nedá po pobřeží dojit.
Na pláž Pluto jezdíme místním autobusem, kupujeme jízdenku s delším intervalem. Na volbu jsou lístky 3 denní, týdenní a jednodenní.
K pozdnímu odpoledni patří odpočinek v kempu. Psí holky mají ohraničený prostor kolem obytky sití, kde se pohybují volně.
Někomu se může zdát, že pravidla pro pohyb psů jsou moc striktní a nepochopitelný. My oceňujeme, že zde jsme minimálně potkali bezohlednost. Lidi mají své psy pod kontrolou a vždy na vodítku a v případě náznaku konfliktu reagují rychle.
Veneto – neboli Benátsko je oblast v severovýchodní Itálii. Vzhledem ke své poloze je hojně navštěvované českými turisty během celého roku. V zimní sezóně to jsou Dolomity a Alpy. V létě pak jaderské pobřeží. K velmi vyhledávaným místům patří také Lago di Garda, největší italské jezero, které spadá, po správní stránce jak do Veneta, tak Lombardie.
Itálie je země velkých kontrastů a rozdílů, které jsou patrné mezi regiony, kuchyní i dialektem. Itálie je velmi stará LADY, která zanechala stopy již v dávné historii. Itálie je jedna ze tří nejvíce navštěvovaných zemí v Evropě.
Do Itálie jedeme nejen, abychom obdivovali její nádhernou přírodu, moře, jezera, hory a životní styl. Ale také studovat italštinu, naučit se jíst s láskou, milovat italskou kávu, italskou mentalitu a především navštívit klenot historie.
Řekněme : Přijeďte navštívit Itálii – muzeum pod širým nebem.
Ai Piedi dei Monti ( na úpatí hor) Piemonte (Piemont) se nachází v severozápadní části Itálie. Co do rozlohy je druhým největším regionem Itálie, po Sicílii. Sousedí s Francii a Švýcarskem. Piemonte je převážně hornatá oblast (cca 43%). Střetávají se zde nejznámější italská pohoří Alpy a Apeniny, najdete zde mnoho alpských jezer, průsmyků, planiny, kopce a také nejdelší řeku Itálie PO (Pád). Hlavními a nejznámějšími produkty této oblasti jsou víno ( Barolo, Barbaresco, Asti Spumante, Moscato d´Asti, Barbera d´Asti), rýže, bílé lanýže. Oblast hlavního města Torína je průmyslová. Jsou zde známe automobilky Fiat a Iveco. S městem Torino je spojen i fotbal. Známý fotbalový klub Juventus, rovněž nazývaný Vecchia Signora (stará dáma), založen v roce 1897, má ve své historii výraznou českou stopu, jednou z nich je i Pavel Nedvěd. Piemonte je rozděleno do 8 provincii – Alessandria, Asti, Biella, Cuneo, Novara, Torino, Verbano-Cusio-Ossola, Vercelli. Hlavním městem je Torino (Turín). Místní jazyk je Piemontese a jsou na něj opravdu hrdí. Cestujete-li napříč Itálií velmi často slyšíte v konverzaci doraz „Piemontese, že“? Piemonte jako jediný region Itálie nemá moře, ale pokud se Vám přece jenom zasteskne po koupání ve slané vodě, nejblíže je Liguria. Například do Savona je to pouhých cca 140 km. To je jakoby Pražák jel na weekend na chalupu.
Itinerář : 1) Torino → Rifugio Città Cirie 1850 m nad mořem → Toscana (Toskánsko) Rifugio je velmi příjemným místem v letních vedrech. Mnoho italů z přilehlých měst tady tráví weekendy. Místní polenta je natolik vyhlášená, že je vždy potřeba si včas rezervovat místo v restauraci. Je výborným výchozím bodem pro všechny výlety v této oblasti. Snadno dosažitelné v létě autem a v zimě na lyžích nebo sněžnicích.
Tato cesta se řadí k mé první na motorce. Zprvu jsem se opravdu bála, ale po chvíli člověk pozná, že silnice v Itálii nejsou samá díra jako u nás a automobilisté jsou tady k motorkářům ohleduplní. Po chvíli jsem se zbavila strachu a užívala si přírody, kterou jsem z motorky vnímala úplně jinak, než to znám z okna automobilu. Cesta z Torina je dlouhá asi 70 km, tedy tak akorát na to, co mi bylo ještě příjemné. Mont Cenis (Montcenisio) leží ve Francii, samotné jezero pak je hraniční – Itálie/Francie. V historii tudy vedla důležitá obchodní cesta mezi oběma zeměmi a v současné době je to výletní místo jak Francouzů, tak Italů. Pod kaplí ve tvaru pyramidy se nabízí nádherný pohled na botanickou zahradu (Giardino Alpino).
Itinerář : Praha → Torino → Aosta → Courmayeur Valle d´Aosta (Údolí Aosty) se nachází na severozápadě Itálie a je nejmenším italským regionem, nemá žádné provincie. Sousedí se Švýcarskem a Francii. Má dva úřední jazyky : italštinu a francouštinu. Najdete zde nejvyšší evropské hory : Mont Blanc, Monte Rossa, Matterhorn a Gran Paradiso. Hlavní město Aosta je ze všech stran obklopené Alpami. Musím přiznat, že jsem panoramatem byla opravdu unesená a snažila se fotit ze všech stran. Město samo projdete pěšky za jeden den. Nejzajímavější je centrum a Via Croce di Città. V centru rovněž najdete Teatro Romano z dob císaře Augusta (25 BC). Typické pro tuto oblast jsou střechy domů a komíny. Mentalita lidí dost chladná, odměřená, ne moc vstřícná, jak to známe z jihu Itálie. Pro mě jako pro ženu, která cestovala sama bylo dost nepříjemné hledat místo v restauraci, ale ani v cukrárně a na kávě jsem si nepopovídala. A to se říká, že Italové stále mluví a hledají konverzaci, tak tady v té oblasti jsem se s tím nesetkala.
Courmayeur je velmi populární destinace na úpatí hory Mont Blanc. Nachází se zde Botanicka zahrada (Giardino Botanico Alpino Saussurea), která byla otevřená v roce 1987.
V centru rovněž najdete Teatro Romano z dob císaře Augusta (25 BC).
