Černá v Pošumaví, kemp Olšina. Pobyt byl naplánován jako odpočinkový pro Testy a Appii. Kemp jsme předem nerezervovali, přesto jsme se rozhodli neměnit zvyky, jen termín jsme museli posunout. Důvod, proč do tohoto kempu již řadu let jezdíme, je jednoduchý. Je to jeden z mála klidných českých kempů. Dalo by se říct, že kemp je rozdělen na dvě části. Češi a zahraniční klientela. Jsou to takové dva různé světy. Co nás sem táhne nejvíc, jsou západy slunce nad Lipnem a nádherné večery s výhledem na jezero, procházky po okolí, které nejsou pro starší psy náročné, labutě a kachny.
Je to ale Šumava a tak když prší, tak prší. Historie se opakuje, stejně jako vloni se kocháme pohledem na Lipno a pozorujeme blesky na druhé straně břehu. Vzduch se ani nehnul. Až najednou. Vloni nám vichr strhnul markýzu a museli jsme odjed hned druhý den. Letos jsme byli chytřejší a chtěli jsme ji stáhnout, jenže, než jsme ji odjistili, strhlo se peklo a sotva jsme ji drželi. Díky sousedům z Holandska, kteří, jakmile zajistili svůj karavan nám přispěchali na pomoc jsme markýzu dokázali zatáhnout. Vichr, kroupy a neskutečné množství vody. Když jsme se dostali do obytky, zjistili jsme, že z nás kape voda, jak kdybychom se v oblečení koupali. Takhle mokré oblečení nevytáhnete ani z pračky. Druhý den ráno, jsme to s Holanďany probírali a svěřili se nám, že z krupobití měli strach, jestli nebudou kroupy zase jako tenisové míčky. Přesto nám pomohli a my víme, že bez nich bychom markýzu nedokázali ve dvou v tom vichru udržel a zatáhnout. Současně jsme ve snaze vše mokré rozvěsit na sluníčko zaregistrovali, že parkujeme na bazénu. Zem byla tak promáčená, že jsme chodili v louži. Po domluvě s provozovatelem, jsme se přesunuli o parcelu vedle.
A sušíme a sušíme. Díky tomu jsme zůstali o dva dny déle. Hodnocení kempu : Jezdíme na Olšinu rádi. Za nás spokojenost. Někomu může vadit, že sprchy jsou na 20Kč žeton. Malá restaurace, ale nám na každodenní obědy vyhovuje. Oproti roku 2021 ceny kempu vyšší. Ceny v restauraci vyšší o dost. Ve srovnání s červnovou Itálii, jsme za jídlo na Olšině, platili více, než v Itálii. Další zastávkou byl Český Krumlov, Vltava.
První výjezd za hranice v roce 2022 je pro nás velkou změnou. Poprvé cestujeme pouze s jedním psem. Tessy (Antonie Barunidlo) nás bude doprovázet pouze v našich srdíčkách a myšlenkách. Trasa byla původně plánována tak, aby ji obě holky 14 a 11 let zvládly bez problémů, aby si užily známých míst. Příprava na cestu aneb Pokus o útěk : Zjišťujeme, jak velký je rozdíl balit jednoho a dva psy. V obytném autě je najednou daleko více místa. Všechno je jiné a hlavně, pro nás cestování s jedním psem divné, smutné. Trasa : Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Flachau – Villach – Gemona Del Friuli – Lignano Sabbiadoro – Tricesimo – Gemona Del Friuli – Amsfelden a zpět přes Dolní Dvořiště. V původním plánu trasy byla ještě rakouská jezera. Ta jsme vynechali z důvodu špatného počasí na plánovaných místech. Začátek trasy je klasika. V Českých Budějovicích venčení a doplnění kofeinu. Dolní Dvořiště tankování u ONO letošní cena nafty 45,90/ l, pro porovnání ve stejné době rok 2021 cena 28,50/ l. Zatímco Covid se ignoruje, růst cen pohonných hmot a potravin ovlivňuje válka na Ukrajině.
Dále na Rakouské hranice, pokračujeme svižně tunely. jedeme co to dá. Hned za tunely další pauza, je to náš zvyk, vlastně byl kvůli Tessy. Appia moc o venčení zájem nejeví. Nakonec ji vytáhneme.
Další pauza už bude spací. Plánujeme a nakonec je to i realita, přespání ve Flachau. Na místo přijíždíme lehce po 22 hod. Parkovací místa jsou oproti loňskému roku poměrně dost zaplněna. Vstáváme kolem 6 ráno, nastupuje nezbytné venčení Appia a snídaně u benzinky, kde je povolen vstup se psem. Velký hrnek rakouské kávy a croissant, nikdy nezklame.
Vyjíždíme kolem 7 hod ráno. Je teplo a konstatujeme, že po dlouhé době tuto trasu nejedeme v dešti a mlze. Rakouské mýto platíme EUR 13,00 oproti loňsku EUR 12,50. Pokud se podíváme do historie tak nejméně jsme platili EUR 11,00. Cenová „bomba“ nás teprve čeká. Zvýšení jsme předpokládali, ale tohle na nás bylo moc. Ve Villachu nafta EUR 2,39/l, cena v roce 2021 EUR 1,629/l. Po tankování jdeme projít Appii na známé místo. Co se dělo zvláštního je popsáno zde. Další cíl je jasný, jedeme rovnou do Gemona del Friuli do kempu Ai Pioppi. Majitel hned zaregistruje, že nás zná a tak jde všechno rychle a velmi přátelsky. Je to takové naše odpočinkové místo, když máme čas a nechce se nám improvizovat, či hledat jiný kemp.
Kemp je vhodný na krátkodobý pobyt, když hledáte klid a nikoli luxus. Kávu ani čas si tu neuvaříte, pojistky elektro jističe jsou slabé, ale dole v kavárně dostanete kávu, celou snídani, nebo pizzu či salát. Je horko a na procházení to moc není a tak vyrážíme brzo ráno nebo pozdě navečer. Další divné chování Appie jsem popsala na stránkách CHS Amorevita. Jsme z toho trochu nešťastní ale hodně se snažíme zajistit pro Appii pohodu. Zůstáváme dvě noci. Nakoupíme v Gemoně nezbytné potraviny na pár dní, hlavně na snídaně večeře. Ceny jsou přijatelné a nepřijde nám, že by oproti loňskému roku byly vyšší. (kupujeme : pečivo, salámy, sýry, zeleninu a ovoce, balenou vodu) a vyrážíme směr jih. Cílem je oběd v Palazzolo Dello Stella, Ristorante da Michele. Stavíme tam skoro vždycky, dobré jídlo a velké parkoviště. Cíl naší cesty na delší pobyt je Lignano Sabbiadoro. Výhoda tohoto kempu je, že je zde hodně stromů a dostatek stínu, nevýhoda, že to, co padá ze stromů se několikrát za den musí zamést. Další diskonfort je manévrování s větším obytným autem, či přívěsem a v neposlední řadě se stává, že se nedá naplno vysunout markýza, díky stromům. Rovněž je nutné se poprat s množstvím mravenců, které jsou všudy přítomné. Jinak příjemný kemp s klasickým zázemím pro kempy vyššího levelu.
Nás sem hlavně láká psí pláž. Je zde jak volná pláž, tak placená pláž. My volíme vždy box, což je ohraničený prostor s lehátky a slunečníkem. Pes zde může být nevolno a to je pro nás velká výhoda a hlavně pravda cena je poněkud vyšší. Za den zaplatíte cca EUR 30,oo podle sezony a podle toho zda ubytovatel poskytuje slevu. Náš kemp poskytuje slevu.
Na pobřeží najdete spoustu barů, prodejny všeho možného. Prodejna potravin je i přímo v kempu. Jste v turistickém centru, je tu více lidí než méně. Pokud jezdíte i s malými dětmi. I ony se tu vyřádí. Jak u moře, tak v akvaparku v kempu. Ceny : V naší obytné jsem kuchyň nikdy nepoužila k vaření. Jsme zvyklí, na obědy v restauraci a na nákup místních potravin k přípravě snídaní a večeří a venkovnímu grilování. Jak v restauraci, tak v obchodech sice, mírný vzrůst cen zaznamenali, ale nikoli tak velký jako je v ČR. Řekla bych, že jsme utratili daleko méně, než bychom utratili v českých obchodech. Cena kempu stejná jako v roce 2021 + bonusy : jeden den zdarma za pobyt delší než 7 sní a 5% sleva z celkové ceny za včasnou rezervaci přes internet. Co víc si přát? Cena pláže vyšší ca o EUR 1,00/den oproti 2021. Počasí nám vyšlo. Nespadla ani kapka vody, neměli jsme ani ta úmorná vedra co byla ve stejném čase v ČR. Zažili jsme jednu noční bouřku bez deště a jednu písečnou. Ta byla nepříjemná, nedalo se téměř dýchat a vzduchem lítalo vše, co na pláži bylo nezajištěné. Na úprk z pláže nám sotva stačily nohy. Tady platí opět : nepodceňuj přírodu. První varování vydalo hejno racku. Říkala jsem si, něco se děje, balíme a měla jsem pravdu. Při pohledu na pláž se už z dálky valil písek. Cestujeme podle počasí míněno v období bez rezervací a s volnýma myšlenka kam asi. V plánu jsou rakouská jezera. Jenže počasí je tento rok opravdu zvláštní. Zatímco na jih Evropy se valí nesnesitelná vedra, Rakousko a Českou Republiku sužují silné bouřky. Máme dilema. Rozhodnutí padá opět na kemp Gemona v del Friuli, s tím, že se rozhodneme podle situace na místě. Jedeme mimo dálnice a na oběd stavíme v Tricesimo. Při placení jsme byli příjemně překvapeni. Za oběd, víno, vodu, tiramisu a kávu jsme zaplatili za ceny roku 2021 a tím, že to bylo ve vnitrozemí, vlastně daleko méně, než bychom platili v té době na pobřeží.
Krásně plný žaludek a odpočinek ve stínu. Poté vyrážíme směr Genona del Friuli. Tentokrát jedeme do kempu z druhé strany a projíždíme historickým centrem.
Další zastávkou je opět náš oblíbený zastávkový kemp. V Itálii, i zde na severu je stále vedro a zdá se, že se ještě otepluje. Na rozdíl od Rakouska, kde jsou silné bouřky. Po shlédnutí zpráv jsme se rozhodli, vrátit se rovnou domů. I tak naše cestování bylo dostatečně dlouhé a s myšlenka na Tessy smutné. Moc nám holka všem chybí.
Poslední zastávka na brzskou večeři v Rakousku. A dal už jen směr domů.
Krkavec byl pro nás jedno velké překvapení. Na břehu řeky Nežárky, malý, tichý s rodinnou atmosférou. Louky, lesy, jez. Takový malý ráj na zemi.
Kemp je sice starší. Chatky, sprchy, WC vše čisté. Příjemné prostředí, kuchyně, ochotný personál a tak nějak celá atmosféra kempu připomíná nádherné časy z doby minulé. Časy, kdy jsme jezdili na vodu nebo stopem jen tak a pokud jsme zrovna nespali pod širákem, tak se stanem. Kemp jsme poznali díky akci Spolku českého strakatého psa pro psí seniory pod názvem Staří, ale dobří. Komorní akce v komorním prostření jižních Čech kousek od Veselí nad Lužnicí. Příjezdová cesta : Popis najdete na stránkách kempu. Platí tady, nespoléhat se 100% na navigaci. Pozor na můstek, pokud pojedete obytným autem. Výška je 3,2m. Poloingtegrál projede bez problému. Služby pro obytná auta : Pokud přijedete obytkou, určitě Vás nechají, po předchozí dohodě zaparkovat. I Přípojka na proud je k dispozici. Prioritně ale kemp pro obytná auta není určený, takže výlevku WC zde nehledejte, ani doplnění či vypuštění vody. Pokud hledáte klid a nádhernou přírodu, určitě Vás kemp nezklame. Fotogalerie zde
Závěr letošního delšího cestování končí tam, kde měl vlastně začínat. Leč stejně jako vloni, díky situaci Covid 19, byl kemp v době, kdy jsme měli rezervaci, zavřený a tak nás odsunuli až na konec září. Safari kemp, Dvůr Králové je vždy celoročně plný. Rezervace se otevírají každý rok už 1.února a naplní se velmi rychle. Jako každoročně je ZOO pro nás a hlavně pro holky z růžového stanu, velký zážitek. surikaty a opice všeho druhu vedou. Letos byly fascinované také lvicí s mláďaty a ptáky. Velmi je zajímala také hyena a zdálo se, že zájem byl oboustranný. Kemp je super a čistotou a sociálním zařízením může konkurovat zahraničním 5* kempům.
Po příjezdu domů, holky vůbec nechtěly pochopit, že cestování na nějakou dobu končí. Dostat je z obytného auta je vždy po návratu nadlidská síla. Milují cestování a my jsme za to vděční. Prostě pelech v obytném autě je takový nadpelech i nad sedačkou.
Zpět v ČR a krátká zastávka v naší základně. Vyprat a vyměnit styl oblečení z lehkého na teplejší. Naše další cesta vede po té slavné, stále opravované dálnici D1 ze Středních Čech na Moravu. Konkrétně do areálu Rio-Star v Moravském Berouně na 12.ročník setkání plemene Českého strakatého psa. Naše jízda zpočátku byla pohodová. Dokonce jsme si chválili, že je D1 po opravě krásně průjezdná a konečně nedrncá. Jenže to se zvrtlo před Brnem a dál už jsme popojížděli poskokem až na místo našeho cíle. Cesta nám trvala celkem 5 hodin. Samotný areál Rio-Star se nachází na okraji obce Moravský Beroun v Olomouckém kraji a je bránou do Jeseníků, a tak atmosféra vesniček, lesů a vlastně celého okolí areálu je nezapomenutelná. Areál samotný pamatuje a připomíná hodně minulé století pionýrských táborů. Ubytování v chatičkách. Na setkání ČSP byla moznost i vlastního obytného auta, nebo stanu. K dispozici pár přípojek na elektřinu. Voda pouze v umývárnách. Jídelna, myslím, že na dobu covidovou moc hygieny nepobrala. Kuchyně nás nenadchla, ale bylo to jedlé, tak jak to na velkých akcích býva.
Šumava 2. část se moc nevydařila. Nějakou dobu jsme byli blokováni, neb karavan zůstal v servisu. Vichrem zlomená markýza byla nahlášena pojišťovně. Naštěstí nás zachránila firma Rakar, firma, která nám karavan dovezla. Nejenže vyřídila pojišťovnu, ale dokázala sehnat nesehnatelné, novou markýzu Thule. (Pozn. proč nesehnatelné, díky covidu, je spousta zboží nesehnatelná, buď se nevyrábělo, nebo se nedodalo.) Na karavan s novou markýzou jsme čekali 10 dní a hned další víkend vyrážíme. Tentokrát směr, jak jinak, než Itálie. Počasí nic moc, ale na to jsme zvyklí, většinou každoročně v této době jedeme za deště. Vyjíždíme v podvečer a jako obvykle tankujeme v Dolním Dvořišti naftu za 28,90. Úžasná to cena proti Praze a okolí. Náš cíl je dojed na spaní až na odpočívadlo Golling, kde je vidět nádherný východ slunce. Ano nedošlo nám, že v dešti a mlze asi žádný východ slunce neuvidíme. Navíc dost špatně se tu venčí psy, jen parkoviště a umělá tráva okolo McDonalda. Jako každoročně je tu hodně plno.
Prší celou noc. Ráno rychle venčíme, dáme kávu v mekáči a vyjíždíme v sílícím dešti dál směr Villach. Je to cca 170 km a jaká změna. Ve Villachu neprší a my konečně můžeme holky parádně projít.
Přemýšlíme kam dál. Zůstat ještě v Rakousku, nebo se posunout do Itálie. Rozhodli jsme se pro jistotu. Itálie kemp Ai Pioppi, Gemona Friuli. Kemp známe a víme, že je tam vždycky fajn. Rodinný kemp, žádný luxus, ale vše potřebné a čisté je k dispozici. Vzhledem k umístění kempu, obytných aut tu není tolik, jako menších vestaveb a hlavně hodně stanařů. Je možné si pronajmout i malou chatku.
Toto místo milují i naše hospodské povalečky. Neomylně vždy míří rovnou do baru, při každé procházce. Dalším cílem je oběd. Ristorante da Michele, Palazzo dello Stella. Rovněž nám důvěrně známé místo. Je tu velké parkoviště, možnost vyvenčení holek a hlavně výborná kuchyně. Negativum je množství koček. Zvlášť pokud se nějaká rozhodně ukázat v momentě, kdy jsme ještě nedojedli. Po výborném obědě jedeme rovnou do Cavallina. Nejdříve do supermarketu nakoupit vše potřebné na týden pobytu a pak rovnou do kempu. Dog camp Cavalino-Treporti. Pro nás je ten nejlepší psí kemp co jsme poznali. Rezervaci děláme každoročně hodně brzy a vždy dostaneme jednu z preferovaných parcel. Vzhledem k situaci covid, jsme pro jistotu rezervovali po internetu i beach service, což se ukázalo jako oprávněné. Check in máme přesně ve 3 odpoledne a s radostí zjišťujeme, že opět máme super parcelu a letos tu nejlepší, kterou jsme dali do preferencí. Je tak velká že se ani nedá celá využít, ale zase máme odstup od ostatních karavanů a jsme na kraji, což nám zjednoduší výjezd, než na loňské parcele z které se velmi těžko dalo vyjet, díky stromům a velikosti našeho obytného auta.
Rychle zaparkujeme, připojíme se na proud a mažeme k moři, pak do baru. Tam nás neomylně opět táhnou holky. Kemp už znají jaké své tlapky. Pozorujeme, že kemp je tak plný, jako jsme ho nikdy plný neviděli. Volné parcely tu letos nejsou žádné a když tak, jen chvíli, než se vymění noví přijíždějící. Plná je i pláž a lehátka. Psi našich sousedů jsou přátelští a tak instalujeme kolem karavanu síť, abychom holkám ohraničili místo kam až a kam ne. Tohle chápou perfektně a výhoda je, že pokud jsou pod dohledem nemusí být na vodítku.
Cavallino
V baru se nic nezměnilo a holky stále mají respekt před vodou v bazénu. Ač jeden ze tří bazénů je pro psy, holky jsme tam do vody nikdy nedostali. To nás nijak ale netrápí, alespoň si v klidu můžeme dát drink. Užíváme si na plné pecky, pěkného počasí, moře, italské stravy. Snídaně a večeře z vlastních zdrojů, co jsme nakoupili před příjezdem do kempu, případně objednáme pizzu. Obědy vždy v restauraci. Dog friendly je jich tu několik a tak střídáme.
Pláž je otevřená do 21 hodin a tak nejhezčí jsou večerní venčení a večerní drink na pláži. Bohužel čas letí a nepodařilo se nám prodloužit pobyt o pár dní, jako každý rok. Kemp je prostě plný a na každé místo je rezervace. A tak přišel čas na balení a přemýšlení kam pojedeme. Nebylo to těžké, nechtěli jsme nic hledat a tak jsme se opět vydali do Gemony, přes nákup a restauraci a užili si zbytek dovolené opět v kempu Ai Pioppi. Vypadá to, že tento kemp asi přibude k našim oblíbeným zastávkám, jednak je to lepší varianta, než přespávat na odpočívadle a pak je zde možné příjemně vykrýt volný čas, který nám ještě zbývá do přesunu na další místo.
Celkem jsme ujeli : 1633 km Nafta byla nejlevnější v Dolním Dvořišti. Villach € 1,629/l za stejnou cenu jsme tankovali i u Mondsee. Fotogalerie z tohoto výjezdu je zde
Pokračujeme tentokrát na Moravu na setkání plemene Českého strakatého psa.
Aneb závěr našeho prvního letošního cestování Navštívili jsme : Olšina, Plzeňsko, U Kukačků, Rakousko, Itálie Moře, Itálie Agroturismo Na začátek cesty
cestováni se psem kempy ČR
Milujeme Šumavu. Autokemp OLŠINA je naše srdcovka. Další letošní zastávka, plánovaná na 10 dní je tedy zde. Má to takový relax, sedět a koukat na Lipno. Projít se se psy po okolí. Trochu si zaplavat. Je to s podivem, ale i holky tu vodu tady milují. Neplavou, ale rády se brodí. Přijeli jsme v pátek odpoledne. Deštivé počasí i tady zanechalo silně podmáčenou půdu a tak nám není dovoleno zaparkovat, jako každý rok u křivého stromu. Místo jsme dostali na první terase, no trochu dál k vodě, ale volný výhled.
Olšina je kemp, kam vždy jezdilo hodně Němců a málo Čechů. Je to jeden z důvodů, proč to tu máme rádi. Není strach, že se nám tu něco ztratí. Kemp byl vždycky hodně plný. Doba covidová situaci změnila. Stejně jako vloni je tu zahraničních bydlíkářů minimum. Naopak Čechů přibylo. Ale i tak je kemp celkem poloprázdný. Užíváme si klidu, holky mají spoustu prostoru na volný pohyb, i když stále jen pod dozorem. Při procházce do Černé jsme si všimli nově vybudované cyklostezky a tak jsme ji hned využili. Vede celou dobu kolem Lipna. To jsme dost ocenili.
cestováni se psem kempy ČR
Po večeři odpočíváme u bydlíku a těšíme se na západ slunce. Západy tu jsou úžasné, možná proto se nám tady tolik líbí. Máme spoustu fotek, které každý rok uděláme. Je krásný, teplý večer, sedíme venku skoro do půlnoci. Poté návštěva sprch a pak najednou, nečekaný poryv větru. Snažíme se zavřít markýzu, ale nedá se udržet.
Ráno kontrolujeme škody. Ano růžový stan přežil bez úhony. Markýza se odlomila na jedné straně od auta a zdeformovaly se lišty. Nemáme ji utrženou jako ostatní, kteří také nestačili včas zatáhnout. Dole u vody je utržený od obytného auta celý předstan. Všechno je jednou poprvé, ale je jasné, že tohle už zažít nechceme. Auto je v tomto stavu nepojízdné a tak řešíme co dál. Hledáme servis na internetu. Zjišťujeme, že markýza Thule je nedostatkové zboží. Jediné co jsme našli byla dodávka 5 – 10 dní a zavřený servis tam, kde by byla k dispozici. Je to jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli markýzu zajistit provazy a lepenkou. Celkem odborně na přepravu. A jedeme domů. Na pondělí jsme dohodnutí ve firmě, kde jsme obytku koupili. Závěrem : Nová markýza byla namontovaná za 9 dní a tak je před námi další cestování, jen s malou pauzou.
Když se řekne Na Plzeň, ihned se mi vybaví povídka od Šimka a Grossmanna „Na Plzeň Vávro, Na Plzeň“ – Výlet s lomcovákem. Jsou tu také jiné spojitosti. Např. Nefiltrované Plzeňské pivo, Restaurace u Salzmannů, Šenk na Parkánu, To byl jeden z důvodů, když jsme řešili kam pojedeme dál, proč jsme se vydali směr Plzeň: Volba padla na autokemp Veselý Habr. Hledali jsme klidné místo s restaurací a rybníkem.
Kemp se nachází uprostřed lesů. Možná proto byl problém s parkováním na louce, která po silných bouřkách byla silně podmáčená a najít suché nerozježděné místo byl tak trochu oříšek. Naštěstí v příštích dnech se očekává slunné a teplé počasí, doufáme, že louka trochu vyschne. Kemp je obsazený jen z části, klidu si tu užíváme dost. Myslím, že v současné době je už málo míst, kde je špatný signál pro mobilní internet. Takže máme odpočinek se vším všudy. Trnovský rybník je vhodný na koupání spíše pro děti a psy, my jsme ho nevyužili, hodně mělký ale čistý. Pocachtaly se jen holky. A nejen v rybníku, ale i ve Voldušském potoce.
Užili jsme si dost procházek po okolí plné lesů. Rybník se dá krásně obejít a procházkou dojít i do sousedního kempu. To co jsme od kempu očekávali, kemp splnil. Hodnocení : To kladné vyplývá z popisu nahoře. Negativa: Ve sprchách tekla pouze studená voda, i když sprchy byly zadarmo, otužovat jsme se neměli v plánu. Trochu nám vadila neposekaná tráva, ale mohlo to být díky deštivému počasí ve dnech než jsme dorazili. Vyjeté koleje na místech pro parkování byly také nepříjemné. Člověk musel dávat pozor kam šlape, aby nedošlo k pádu. Škoda, že ti dovolenkáři co to způsobili, to po sobě nedali do pořádku.
Kde se dobře jí a Pije
No přece v Plzni! My sem jezdíme hlavně za českou kuchyní a plzeňským nefiltrovaným pivem. Plzeňské restaurace oceňují i naše dvě psí hospodské povalečky. A když jsme na Plzeňsku další zastávka nemůže být nikde jinde, než v Plzni. Letos opět volíme restauraci na Parkáně. Hlavním důvodem je parkování toho našeho kolosu .
cestováni se psem
A kousek procházkou do centra. Po dobrém obědě jdeme zkontrolovat kašny a hledáme místo na dobrou kávu a zákusek. Jak v restauraci, tak v kavárně ihned holky dostaly misku s vodou.
Rozhodli jsme se cestovat podle počasí a proto při obědě v Rakousku padlo rozhodnutí vyzkoušet kemp u Lipna U Kukačků. Ve FB skupině karavanistů má dobré recenze, tak uvidíme.
Přijíždíme odpoledne za slunečného počasí. Hned na recepci nás čekalo překvapení. Manželský pár před námi, informoval, že není očkovaný ani nemá test. Na web stránkách kempu je uvedeno, že ubytovat se mohou pouze lidé očkovaní, ti co covid prodělali a ti co mají negativní test. Přesto je do kempu pustili. To co by se v zahraničí nestalo, je v česku běžná situace. Bydlení jsme postavili skoro na samém konci kempu. To jsme ale netušili, že pro vodu a do sprch to bude slušná procházka. Jsme v ČR a tak si uvědomujeme, že nemůžeme nechat nic venku bez dozoru. To nás trochu stresuje. Ani jsme netušili, že v noci v kempu budou vykradeny nějaké stany. Obezřetnost na místě. Smutná to záležitost. Hodnocení : Kemp má písčité pláže a pláž pro psy, i když ty se stejně můžou koupat všude. Pozvolný přístup do vody a Lipno čisté, skoro jako jezera v Rakousku. Jde objednat ranní pečivo a obědy v místní restauraci nás neurazily. Na venčení a procházky tam moc možností není. Po cyklostezce doprava, nebo pro změnu doleva. Čistota a stav sociálního zařízení celkem slušná. Sprchy na žetony 20 Kč. Co ve sprchách přímo nesnáším je igelit místo dveří. Vytknout se musí také neexistence odpadkových košů. Není tam ani jeden v celém kempu. A tak otázka kam se psím pokladem? Sáčky na psí bobky ani nekomentuji. Ty jsou v českých kempech velmi zřídka.
Zůstáváme pár dní a odjíždíme v době, kdy jsou hlášeny silné bouřky. Ty nás líznou v Českých Budějovicích. Ujíždíme a zdá se, že opět nám počasí vyjde.
Když jsme se v Itálii rozhodli, že cestování ještě nekončí a zakempujeme v Rakousku, vybrali jsme Ideal Camping Lampele am Ossiaher See. Bez rezervace na telefonní dotaz zda je volno a zda akceptují psy. Máme rádi jistotu. Do kempu jsme dorazili odpoledne. Na recepci chtěli vidět Covid pas. Roušky pro všechny vnitřní prostory a podepisujeme dokumenty, že s tím souhlasíme. Asi není nutné popisovat kvalitu čistoty a množství sociálního zařízení, teplé vody zdarma. To je prostě ve většině zahraničních kempů standard. Místo jsme si mohli vybrat. Kemp není přeplněný. Předpověď počasí je přibližně stejná jako byla v Itálii.
Kemp disponuje oploceným venčícím prostorem pro psy. To známe z Itálie a je to fajn, že zde může být pes bez vodítka. V kempu jsou i psí sprchy. Co nás ale překvapilo, že pes v kempu nesmí do jezera s tím jsme se už setkali i v Německu. Druhý den jsme vyrazili na výlet v domnění, že se holky budou moct někde vykoupat. Bohužel, všude kolem jezera ploty nebo nepřístupný terén. To nás zklamalo a tak porušujeme zákaz koupání, aby se holky alespoň trochu namočily.
Zavítali jsme i do baru, který jsme náhodně na břehu jezera objevili. Před samotnou objednávkou nám přinesli sešit s prosbou abychom napsali svá jména a telefonní kontakt. Další covidové opatření. My to chápeme jako nutnost a tak nás to nijak neuráží.
V kempu jsme si parádně odpočinuli, procházky po okolí, posezení v baru a místní restauraci, ale i v klidu u karavanu. Bylo tu poměrně dost psů a sympatičtí kempaři.
Pomalu přemýšlíme kam dál, zpět domů se nám ještě nechce. Ale tady podle předpovědi má být 35ºC a to bez namočení holek by bylo pro ně nepříjemné a ani na dlouhé procházky by to nebylo vhodné. Balíme, nakupujeme v místním Lídlu potraviny na přežití dalšího týdne a vyrážíme, ještě nevíme přesně kam. Zatím směr oběd v nějaké restauraci. A ani tady nás to nepřekvapilo. U vstupu chtěla obsluha vidět covid pas a u každého stolu se každý návštěvník musel zaregistrovat. Najedli jsme se a vyrážíme. Rozhodli jsme se směr Česká Republika.
